Novou ombudsmankou nebude Helena Válková, která spolupracovala na odborné práci za minulého režimu s prokurátorem Josefem Urválkem, jak se ukázalo. Válková prý Urválka, známého z procesů padesátých let, ani neznala. Jsou pro vás její důvody uvěřitelné? A jak se díváte na celou kauzu i její načasování?

Já bych to orámoval trochu jinak. Zda ho znala, či neznala, ať si sáhne doktorka Válková sama do svého svědomí, to já vědět nemohu. Moc pravděpodobné mi to nepřijde, ale stejně bych ji nepovažoval za vhodného kandidáta. Když vidím, jakým způsobem vystupuje ve Sněmovně a ve výborech, nemyslím, že je pro mne dostatečnou osobností, aby byla ombudsmankou. Skoro bych si myslel, že Stanislav Křeček je podstatně lepší kandidát. Není sice úplně můj šálek kávy, ale možná bych mu přišel na chuť.

Prezident Miloš Zeman se rozhodl místo Válkové navrhnout právě Stanislava Křečka. Ten byl dlouho zástupcem ombudsmanky Anny Šabatové, která ho sama nedoporučuje. Pro vás je tedy přijatelným kandidátem?

Jeho názory jsou konzervativnější, nejsou progresivistické. Myslím, že pro mě by byl přijatelný.

Považujete tedy i samotné řešení prezidenta přiklonit se ke Křečkovi za správné?

Za současného stavu rozložení sil ano.

Národní investiční plán premiéra Andreje Babiše. Co pro vás znamená a je tím, co Česká republika potřebuje?

Vždycky, když si někdo neví rady, vymyslí se plán na padesát let dopředu – viz klimatické změny a růst teplot v roce 2100, kam nedohlédne ani většina účastníků. Predikce a materiály se pak náhle ztratí, a než se ztratí, může se tvrdit, že tomu tak jednou bude. Přistupuji k tomu velmi skepticky. Na pětiletky, desetiletky nevěřím, věřím na vytváření prostředí, aby se samy od sebe vynořily věci, které je potřeba dělat. Nikoliv že si někdo nejchytřejší sedne a napíše seznam konkrétních akcí, které chce udělat. To prostě není v lidských silách.

Chtěla jsem se právě zeptat, zda mají podobné vize smysl v republice, kde se často vláda mění a s ní i zavedená opatření a zákony?

Vizí by pro mne bylo: musíme vybudovat dostatečnou dálniční síť, která spojí Drážďany s Vídní za tolik a tolik hodin a s takovou kapacitou. To je pro mne vize. Nikoliv otevřít obchvat v Horní Dolní, takhle se to dělat nedá. Vizí by pro mne bylo: chceme přesunout dopravu na koleje, tak abychom spojili východní a západní Evropu rychlou tratí. To je vize. Pak je na ní třeba pracovat jednotlivými kroky. Nikoliv vzít si za cíl obchvat, protože mi někdo řekl, že by město potřebovalo, a já ho udělám.

Chybějí mi širší souvislosti. Netvrdím, že některé věci nejsou smysluplné, ale abych se na plán díval jako na materiál, který je potřeba studovat a bedlivě se ho držet, tak ho nevidím. Jedná se o seznam slibů a přání, byť některá z nich mohou být smysluplná a užitečná.

Křeslo předsedy Pirátů při stranické volbě obhájil Ivan Bartoš. Očekával jste to?

Ano. Naprosto jednoznačně.

Proč?

Nemají jinou osobu, která ho v tuto chvíli může nahradit.

Nikdo z jeho protikandidátů?

V osobním styku, kdy je potkáváte ve Sněmovně, sem tam prohodíte slovo, vidíte, jak se ti lidé chovají… lídr se nevolí, lídr je… ale on jím není. Ivan Bartoš tam nyní ve své vyspělosti oproti ostatním charismatům nemá konkurenci.

Piráti byli dlouho viděni jako nezkušení političtí nováčci. Když je potkáváte, jak je vnímáte dnes? Jsou pro vás dostatečnými politickými konkurenty, jak se jejich pozice v tomto ohledu změnila, či nezměnila?

Politickými konkurenty jsou od samého začátku. Na volební výsledky je sice porážíme, ale nijak přesvědčivě. Dá se říci, že někteří už jsou političtí harcovníci. Vnášejí lehčí tóny, které se leckdy nedomyslí do konce, ale občas přinesou osvěžení české politické scény. Je pravda, že konzervativní založením a nyní i pomalu věkem… některé věci, aby fungovaly, se mají dělat s menším entuziasmem nebo menším spěchem. Trochu se zastavit a získat nadhled je v politice účinné. To jim ještě trochu chybí. Politickou konkurencí jsou rozhodně.

Spolek Milion chvilek pro demokracii připustil, že předsedovi Mikuláši Minářovi a dalším platí pravidelnou výplatu. Navíc se ukázalo, že existuje druhý účet spolku – nikoliv transparentní. Z transparentního účtu výplaty neputují. Minář o sobě současně tvrdí, že se vidí spíše jako osoba veřejná než soukromá, přesto odmítá platy zveřejnit. Co si o tom myslíte?

Myslím, že jde o rozpor mezi tím, co se deklaruje a co se činí. Pokud člověk něco deklaruje, tak by se podle toho měl i chovat. Ale já nejsem tak radikální, abych ho káral a trestal, protože úplná transparentnost a otevřenost ve smyslu, aby každý věděl o veřejných činitelích veškeré informace, rovněž není dobře. Nevyčítal bych mu to, kdyby netvrdil, že jsou absolutně transparentní. Vznikl prostor mezi tím, jak se chci vidět a jaký doopravdy jsem.

Jak se díváte na osobu senátora Lukáše Wagenknechta, který se z místa po boku Andreje Babiše dostal v tichosti až k Pirátům, za něž uspěl do Senátu. A je stratégem strany. Jak se na tu proměnu díváte?

Já si myslím, že jde o důsledky naivního přístupu, kdy nezískám nadhled, rychle se zamiluji, uvěřím, že se jedná o nejlepšího partnera a nejlepší řešení, abych posléze prohlédl a musel navenek změnit ne názor, ale spíše své chování, protože se ukáže, že jsem uvěřil něčemu, co není pravda. To je právě dané spěchem, touhou najít onoho správného spasitele, správné řešení. Je doopravdy těžké nacházet správné lidi, správné řešení, dívat se na partnery bez příkras a bez nějakých růžových brýlí. Pak spadnou a je to těžké.

Podle toho, co říkáte, míříte proti politice Andreje Babiše, ale podle této logiky se také domníváte, že by měli prozřít jednou i voliči.

Já doufám.

Co je k tomu přiměje? Nezdá se, že by premiér svoji podporu ztrácel?

Nezdá.

Jak to?

Dlouhodobě se v tomto duchu vyjadřuji, řekl bych, až smutně, protože jeho podpora ne úplně odpovídá tomu, jak úspěšná vláda ve skutečnosti je. Ekonomický růst není zásluhou této vlády.

O průzkumech se dá diskutovat i kvůli poslednímu – agentury STEM, v němž dostalo hnutí Trikolóra 0,5 procenta, zatímco v jiných předchozích průzkumech byla už na hranici vstupu do Poslanecké sněmovny. O čem to vypovídá?

To, že průzkumům dlouhodobě nepřikládám tak velkou váhu. Jediným skutečným průzkumem jsou volby a je pravda, že ve Strakonicích se to Trikolóře také moc nepovedlo – ale měli kolem tří procent, nikoliv půl procenta. Právě proto bych nepřeceňoval průzkumy, které ukazují 0,5 procent. Byl bych opatrný, průzkumy se dělají metodami, vzorky také nejsou nijak obrovské, takže u těch menších stran je potom každá odchylka velmi znát na procentech. U třiceti procent, když se sto lidí vyjádří tak či tak, to procentuálně není tak velký rozdíl jako u malé strany, kde je sto hlasů cítit. Nepřikládal bych tomu velkou důležitost.

Předseda SPD Tomio Okamura dlouhodobě kritizuje neziskové organizace s politickou činností. Je nutný zásah proti podobným organizacím: nemluvíme o těch, které pomáhají v sociální oblasti.

Nevím, jaký zásah, ale dlouhodobě zastávám názor, že pokud je to nezisková organizace, a je tedy nestátní, tak si má peníze shánět jinak než z veřejných rozpočtů.

Neměly by tedy být napojeny na veřejné peníze.

Pokud nedělám činnost, která je v oblasti sociálních služeb nebo sportu, tak bych takové neziskovky nepodporoval, protože není důvod. Máme politické strany a je možnost volby stran, politiku mají dělat politické strany, a ne neziskovky. Pokud se bavíme o politické činnosti neziskovek, tak by rozhodně neměly být financovány z veřejných peněz.