Poté, co došlo k rozpadu hnutí Úsvit přímé demokracie – Tomia Okamury, vznikly dva samostatné subjekty. V posledních volbách však uspěla jen SPD a podle předvolebních průzkumů má také, na rozdíl od hnutí Úsvit, šanci uspět ve sněmovních volbách. Kde děláte chybu, nebo čím si vysvětlujete, že jste samostatně nedokázali oslovit větší množství voličů?
Je bohužel pravda, že tato „nezvolená strana“ má preference vyšší než Úsvit-Národní koalice. Osobně mám vysvětlení jediné. Agresivita, euroskepticismus, vystoupení z NATO a návrat do sféry Ruska oslovují právě voliče, kteří vzpomínají na staré pořádky, ty SPD přitahuje. Tyto proklamace nebyly nikdy cílem demokratických stran, což Úsvit bezpochyby určitě je. Také musím připomenout, že tyto teze nebyly ani v programu původní Okamurovy strany, ale nelze vyloučit, že již to pan předseda Okamura ve své hlavě měl.
Půjdete do sněmovních voleb sami, nebo uvažujete o spolupráci či koalici s jinou stranou?
V těchto dnes se diskutuje právě o věcech, které uvádíte a je třeba pečlivě zvážit zda „jít, či nejít“ a hlavně, kde na to vzít peníze. Naše strana nikdy neměla ani nemá žádné vedlejší příjmy od tzv. sponzorů a musí tedy vše pečlivě a hlavně brzy zvážit a rozhodnout. V zásadě jsou všechny možnosti reálné a konečné rozhodnutí bude mít republikový sněm.
Nabízí se také otázka, zda se budete znovu ucházet o přízeň voličů i vy sám?
V této věci mám naprosté jasno. O přízeň voličů se ucházet nebudu a kandidovat tedy nehodlám. Vstoupit do vysoké politiky byla moje osobní chyba, měl jsem totiž o úrovni představy úplně jiné.
Co bude podle vás hlavním tématem voleb?
Vše a všichni proti Babišovi a zachování starých pořádků, které zavedly tzv. pravicové, resp. levicové strany, tedy ODS a ČSSD. Tedy obvyklé sliby, jak je tomu zvykem.
Někteří opoziční politici vládě vyčítají snahu omezit její práva. Vidíte to stejně? A bylo tomu v minulosti jinak? Přeci jen máte možnost coby opoziční politik srovnání Sobotkova a Nečasova kabinetu.
Je to pořád stejné, alespoň tak to vnímám já za dvě volební období, když jsem byl chvíli „koaliční“ a potom již jenom „opoziční“. Když vládla tzv. pravice, bouřila se a obstruovala levice a potom samozřejmě naopak. Být konstruktivní opozicí je pouze fráze, neboť se vládnoucí strana co nejdříve vypořádá a s tzv. opozicí obsadí místa na ministerstvech, v dozorčích radách, všude tam, z čehož je finanční profit, atd. a také zajistit, aby dlouhodobě platné smlouvy pokračovaly dál, jakoby se nechumelilo.
Jsem však přesvědčen o tom, že tato vláda je mnohem lepší, včetně výsledků vládnutí, ale navenek se projevuje, slušně řečeno, neomaleně a neeticky. Nečasova vláda nebyla žádnou vládou práva, rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Právě opak byl pravdou! Také jsem o tom nejméně dvakrát hovořil, ale je to marné, je to marné, je to marné, jak říká klasik.
,,Můj životní cíl nebyl, sedět v Poslanecké sněmovně, o které si dnes občané nemyslí nic dobrého a koneckonců se jim nedivím.“ To jsou vaše slova. Proč jste se tedy vlastně rozhodl kandidovat a co jste se snažil udělat pro zlepšení renomé práce poslance?
Tato slova zůstávají platná a měnit je nebudu. Vše vzniklo v roce 2002, kdy jsem byl dehonestován jako lékař a ředitel záchranné služby v Hradci Králové a díky medializaci jsem se stal vhodnou personou na kandidátní listiny. Nejdříve jsem nabídky odmítal, ale nakonec jsem dal souhlas ke kandidatuře za Volbu pro město v Hradci Králové v komunálních volbách. potom jsem kandidoval za SNK do Poslanecké sněmovny a následně jsem se podílel na založení strany SNK i sloučení se stranou Evropští demokraté.
Skutečnost, že jsem jako předseda krajské rady SNK-ED nikdy nebyl na 1. místě a tím jsem se nedostal do zastupitelstva kraje dokazuje, že mým cílem nebyla politika. Na kandidátku Věcí veřejných jsem byl zapsán jako člen SNK-ED a stal jsem se lehkým skokanem ze druhého na první místo.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková