Poslanci minulou středu ani na druhý pokus nezvolili nové radní ČT. Pětikoalice disponuje většinou 108 hlasů, přesto žádný z kandidátů nezískal ani potřebných 95. Překvapilo vás to? O čem to vypovídá?

O dvou věcech. První, že o veterány sametové revoluce a redaktory Svobodné Evropy už nikdo nestojí. Druhá, že těm rozumnějším vadí válcování a chtějí i nadále držet nepsanou dohodu o proporčním zastoupení ve všech orgánech a volených funkcích, platící od konstituování Sněmovny roku 1996 pod vedením Miloše Zemana a potvrzenou v hlasování těsně po televizní krizi, 13. ledna 2001 ve tři hodiny ráno. Tehdy už jako předseda vlády Miloš Zeman přistoupil k mikrofonu, ocenil konstruktivní pozici klubu ODS v čele s předsedou parlamentu Václavem Klausem a prohlásil vůči některým svým spolustraníkům sžíravou, ale památnou větu „Achillovou patou hloupého člověka je hlava.“ Koalice se totiž může stát opozicí velmi rychle, zvlášť v současné ekonomické situaci. Je to pikantní i vzhledem k tomu, že v minulém volebním období současná koalice musela hodiny a hodiny obstruovat, aby si ta volná místa mohla dovolit sama. Teď, se sto osmičkou, nemusela  současná opozice ani obstruovat, koalice se zničila sama. Docela mne pobavil vášnivý tweet hlavního bojovníka s dezinformacemi Michala Klímy o tom, jak je potřeba se zbavit nekompetentního Pavla Matochy, současného předsedy Rady ČT. Twitterem se ale volby nevyhrávají. Kdepak asi udělal soudruh chybu a pochválil jej za to Petr Fiala?

Mimochodem, proč si podle vás Sněmovna neodhlasovala veřejnou volbu místo tajné? V předchozím období to tehdejší opozice opakovaně zkoušela s argumentem, že to musí být transparentní… 

O personáliích se hlasovalo vždycky, až na pár výjimek, tajně. Pokud si pamatuju, tak veřejná volba byla pouze jednou jedinkrát a to v únoru 2004, a to na výslovnou žádost Štěpána Kotrby, který tak byl tehdy zvolen radním Českého rozhlasu a vzhledem k potřebě měnit rozhlasovou i televizí legislativu kvůli digitalizaci chtěl mít mandát veřejně deklarovaný a zjevný. Já jsem dlouho byla příznivcem veřejné volby, ale na druhé straně – půvab tajné volby spočívá v tom, že v plné nahotě ukáže pevnost dohod, sílu vyjednavačů a to, jak jsou ve skutečnosti pevné koalice a autorita radních je pravá. To, že koalice takto fatálně selhala při tajné volbě, se stává obvykle až na konci volebních období, kdy už se všichni mají plné zuby, vzájemně se viní z neúspěchů a přivlastňují si úspěchy. Půl rok po volbách je to unikát. 

Už před volbou jsem slyšel, že není málo vládních poslanců, kteří mají s řadou kandidátů problém, ale jiné kluby na nich zase trvaly. Byl tohle podle vás hlavní důvod neúspěchu, anebo tomu jen nepřikládali takovou váhu, když stejně chystají změnu zákona a volbu kompletně nových rad ČT a ČRo? 

Ano, je to tak. Předkladatel nekomunikuje ani s vlastními poslanci, ani s koalicí. Kdyby totiž komunikoval, nemůže vládou projít návrh novely, který už v této fázi vyvolává odpor a pátrá se po jeho smyslu.

Kdyby totiž komunikoval, nemůže se neúspěch v hlasování stát, zvážila by se pro a proti a ano, mohlo by se stát, že by někdo mohl být proti. Mohlo by se stát i to, že by nikoho nezvolili, ale pak by nám jistě řekli proč a postavili by se k tomu čelem, místo toho, aby začali panicky vyšetřovat, kdo „zradil“. Nikdo nezradil, projevil nesouhlas s touto podobou personální práce. Mandát je osobní a poslanec slibuje „na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ No, tak se asi někdo podle nejlepšího vědomí a vědomí zachoval, no. I to se v politice může stát. 

Co se týče novely mediálních zákonů a změny systému volby radních veřejnoprávní televize a rozhlasu, návrhy již prošly připomínkami a vláda bude schvalovat konečnou verzi. Jaké zásadní změny ve finální verzi návrhu jsou a co z vašeho pohledu budou znamenat pro fungování rad i veřejnoprávních médií? 

Ten zákon je naprostý a účelový nesmysl. Celá novela se zabývá jen novým způsobem volby do veřejnoprávních rad, kdy do více sledované televize deset členů bude volit Sněmovna a pět Senát. Senátu se tak – díky tomu, že je dnes jako celek víceméně stejné politické orientace jako Sněmovna – splní letitý sen, totiž vrtat do médií veřejné služby. Rovněž se fakticky omezuje spektrum organizací, které mohou navrhovat kandidáty – musí existovat alespoň deset let. Jestli fungují nebo ne, to zákonodárce neřeší.

Novela má několik problémů - vzhledem k jednobarevnosti obou komor reálně ohrožuje vyváženost. Jednobarevná rada bude vyžadovat od médií veřejné služby „svůj“ pohled na svět. Nemějme iluze, že ne. Ostatně sám lobbista pro tento zákon, jímž je vládní zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma, se ve svých textech a tweetech příliš netají tím, jaký má názor na ta která média. Nezaujatý rozhodně není. 

Další pozoruhodnost tohoto zákona je podivná rychlost, se kterou chtějí zákon sfouknout. V době ekonomické krize není zákon o tom, jak volit rady, zrovna tím nejdůležitějším. Ale na podzim jsou doplňovací volby do Senátu, takže je asi třeba nové radní stihnout navolit ještě před tím. Kdo ví, s krizí je možné, že nás čekají předčasné volby. Pak bude záležet na tom, na čí straně budou média a jakou agendu budou upřednostňovat.