Pane doktore, tak se aktuálně řeší, zda koalici Stačilo! považovat za „komunisty“, či ne. V kontextu toho, že Andrej Babiš nepovažuje Kateřinu Konečnou za „komunistku“ a šel by s ní do koalice. Já to slovo „komunisté“ dávám záměrně do uvozovek, protože vládní koalice to považuje za nadávku, kterou ráda straší. Co na tuto výměnu říkáte?

Samozřejmě, volební kampaň se už klopýtavě rozjíždí, ale to neznamená, že bychom obavám vládní koalice nemohli rozumět. Toto sdružení, jakkoli je nesourodé, se shoduje v tom, že pevně stojí za prezidentem republiky komunistou, slovy Miroslava Kalouska, který si to už odpracoval. Teprve nyní si ti rozzlobení se zpožděním všimli, že popularita Kateřiny Konečné je větší než si oni sami, nebo jejich americký supervizor přes strategii komunikace, uvědomovali. Protože jim nejde o myšlenky, ale o osoby, osobnosti a někdy dokonce i neosobnosti, polekali se a chopili se zbraně, která byla po ruce.

Protože jsem dost starý, připomnělo mi to životní osudy jednoho z prvních ministrů obrany Spojených států Jamese Forrestala (1892-1949), který byl, jak se někdy ve vysoké politice stává, trochu zmatený. Byl proti vzniku Státu Izrael, ale vášnivým odpůrcem komunismu, myšleno tehdy Sovětského svazu, a dokonce inspiroval nechvalně populárního Josepha McCarthyho k jeho zběsilému honu na komunisty. Ten pak dal jméno jedné epoše americké politiky v prvních letech studené války.

Kritik Forrestala, americký sloupkař, novinář Drew Pearson, mu tehdy nedopřával klidu a dokonce o něm tvrdil, že je to nejnebezpečnější politik Spojených států, který může svými antikomunistickými obavami vyvolat novou světovou válku. Skončilo to nešťastně a významný člen Trumanovy administrativy musel být hospitalizován. Nakonec skočil z 16. patra budovy, kde byl pod dohledem. Vyvolalo to mimořádný zájem a dohady o jeho smrti. Jedna polooficiální legenda tvrdila, že když zaslechl zprávu o promítání filmu, který měl jako téma vylodění Rusů v New Yorku, tolik se polekal, že vyskočil. Myslím, že to nebyla celá pravda, ale dodnes je to příklad, jak jakákoli pitomost může způsobit, že politik se chová často nevysvětlitelně.

Dnes to tedy ani u nás není příliš jiné. Andy Babiš neřekl nic jiného, než že do své potenciální vlády nepozve koalici Stačilo!. Neříká, že by je nepožádal o podporu, ani co pro něho znamená magické slovo stačilo, které tak vzrušuje dnes už jen čtyřkoaliční politiky, a navíc tento svůj výrok nejméně třikrát poopravil. Kritici nebo i političtí komentátoři by měli být opatrní a nepropadat beznaději, komunistů je okolo nás požehnaně a o světové revoluci uvažují jiní, mladí i staří, a hlavně ti alternativní. Ale právě ti asi slovo komunista nebudou často používat.

Ono je pravda, že pakliže Konečná zcela „rebranduje“ současnou stranu, jen potvrdí, že za komunistku ji považovat nelze. Nebo jak to vidíte? Třídní boj strana opustila už dávno, nostalgici po minulém režimu vymírají či ustoupili do pozadí, masivní znárodňování nechce a její daňová a sociální politika připomíná západní levicový mainstream.