Nová koalice chce v zahraniční politice rozvíjet tradice havlovské politiky a v bezpečnostní politice se více zaměřovat na hybridní hrozby z východu. Jsou to podle vás správné priority?

Havlovská politika v otázce naší bezpečnostní a obranné politiky nás dostala do situace, že naše armáda se stala v podstatě boje neschopnou. Prioritou nové vlády by mělo být v první řadě zásadní posilování našich obranných schopností, protože NATO existuje pouze na papíře. K tomu dnes ale chybějí zdroje finanční, materiální a hlavně lidské. Nastupující vláda bude sklízet to, co v minulosti zasila.

Ministři obrany za ODS neprováděli průběžnou modernizaci v dobách ekonomické konjunktury a neustálým odsouváním strategických a významných modernizačních projektů zásadním způsobem ovlivnili současný stav armády, která se nerozvíjí, ale přežívá. Ale pomohli tomu i ministři obrany za ANO.

Realizované modernizační projekty stylem „každý pes jiná ves“ jsou potom převážně pro potřeby zahraničních operací, a nikoliv pro účely obranu našeho státu. Pokud si někdo myslí, že nás bude bránit výsadkový pluk, Toyoty Hilux, boje neschopné pandury, pár zastaralých tanků, drony a aktivní zálohy, tak se hluboce mýlí.

Objevují se informace, že by nová vláda měla více podporovat a více poslouchat neziskové organizace, zabývající se touto „bezpečnostní“ problematikou, jako jsou Evropské hodnoty nebo bojovníci proti dezinformacím ze spolku NELEŽ či firmy Semantic Visions. Je podle vás správné, aby vláda naslouchala těmto lidem s nejasným mandátem a často též nejasným finančním pozadím?

Vláda SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a Pirátů a STAN by měla přijít se zásadní revizí strategických bezpečnostních dokumentů, protože rizika a hrozby se zásadním způsobem v čase změnily. Za všechno jmenuji zejména migraci, mezinárodní terorismus a Ukrajinu.

Jedná se o změny v bezpečnostní a obranné strategii ČR, plánu obrany a na základě toho definovat nové úkoly pro armádu. Následně kompletně předělat Koncepci výstavby Armády ČR (KVAČR) a zasadit ji do reálného zdrojového rámce. Neziskové organizace s podivným financováním nejsou tím nástrojem, komu by vláda měla naslouchat. Tím nástrojem by měly být naše nezávislé zpravodajské služby.

Nová vláda často hovoří o změně. Bude podle vás její zahraniční a bezpečnostní politika nějak zásadně jiná od té Babišovy?

Podle všeho se nastupující vláda mnohem více zaměří na posilování transatlantických vazeb a spolupráci států v rámci NATO. Takže změna spíše k horšímu. Zastávám názor, že pokud byla zrušena Varšavská smlouva, mělo být zrušeno i NATO. Hnutí SPD dlouhodobě prosazuje funkční zákon o referendu, ve kterém by naši občané mohli rozhodnout mj. i o otázkách našeho členství v této organizaci. Já osobně bych byl pro neutralitu po vzoru Rakouska, Švédska, Finska atp.

Při sestavování vlády se nejvíce diskutuje o ministru zahraničí, kandidátu Janu Lipavském. Máte dojem, že je vhodnou volbou i s ohledem na například jeho cesty na Střední východ, placené organizacemi spojenými s palestinským terorismem?

Kandidáty na ministry nové vlády si postupně zve na konzultace prezident republiky Miloš Zeman. Je to jeho legitimní právo, protože ministry jmenuje na základě návrhů premiéra. Prezident vyslovil pochybnosti o odbornosti některých ministrů vykonávat své funkce. K některým má výhrady, a k jednomu dokonce zásadní výhrady. Média spekulují, že se jedná právě o Jana Lipavského.

Jsem hluboce přesvědčen, že funkci ministra zahraničí by měly vykonávat osoby, které mají dlouhodobé životní a profesní zkušenosti s diplomacií, aby byly zahraničními partnery vnímány s velkým respektem. Nejsem přesvědčený, že mezi tyto osoby kandidát Pirátů, který není ani poslancem, patří. Pokud někoho prezident ministrem nejmenuje, jsem přesvědčen, že to bude právě on, nejen s ohledem na jeho odmítavý postoj ke stěhování české ambasády v Izraeli.

Nová německá vláda deklarovala cíl vybudovat Evropskou unii na federálním principu. Co to znamená pro bezpečnost České republiky?

Nastupující vládnoucí garnitura v Německu jde cestou dalšího prohlubování integrace států, a to je potřeba jednoznačně odmítnout. V otázkách bezpečnosti EU žádné schopnosti pro zajištění obrany svých členských států (kromě agentury Frontex) nemá. Tyto schopnosti mají výhradně jednotlivé státy. Rozdílné priority v otázkách svých bezpečnostních rizik mají jižní státy (Řecko a Itálie) a jiné mají státy v Pobaltí. Proto je myšlenka společné evropské armády nereálná. Jediné, na čem státy EU našly shodu, je projekt permanentní spolupráce o oblasti vědy a výzkumu (PESCO).

Navíc k posilování integrace EU je většina našich občanů skeptická. Rozhodujícím aspektem federalismu je rozhodnutí vzdát se části svých kompetencí ve prospěch evropské federální vlády, a to je zcela nepřijatelné.

Suverénní státy by si měly ponechat pravomoci nad otázkami, které jsou schopné vyřešit si samy, a dát si tak pozor na bruselského úředníka, který by byl rád, aby to zůstalo pod jeho kuratelou. Bezpečnost našich občanů a obrana České republiky by proto měly být i nadále výhradně v naší národní kompetenci.