Na blogu jste psal, že masová média využívají vyvolávání „signální závislosti“, aby přilákala a udržela pozornost diváků. „Každý den o kousek větší hrůza, každý den nový rekord, stejné, nic neznamenající číslo,“ psal jste v souvislosti s informováním o šíření koronaviru. Do toho způsobu informování báječně zapadá covidový semafor ministra Adama Vojtěcha. Není chyba, že se bude aktualizovat jen jednou týdně?

Semafor je indikativní nástroj, a po pravdě zajímavější než pro koncové spotřebitele bude pro novináře, neboť nyní již nemusí psát jen o číslech, ale i o barvičkách. Vzhledem k tomu, že o jediném tvítu lze napsat dlouhý článek, bude ještě více papíru a webových stránek popsáno tím, že se zelená změnila na oranžovou.

Obávám se ale, že téma se už začíná přejídat a fetování koronaviru pokračuje jen proto, že někteří lidé, kteří o něm píší, z něj prostě nemohou ven.

Nezaměstnanost roste, i když prý zatím méně, než se čekalo. Je to jen předzvěst horších časů? Jaké máte vy informace od podnikatelů? Propouštěli nebo chystají se propouštět?

V této oblasti je situace nejasná. Když koronavirová krize začala, většina se domnívala, že potrvá jen krátce a pak se vše vrátí do starých pořádků. Pak se ale ukázalo, že potrvá mnohem déle, než se předpokládalo, a tedy, že přinese dlouhodobou krizi a nezaměstnanost.

Nyní vidíme pozitivní signály, řada firem vidí řekněme lepší budoucnost než před několika měsíci, ale tato budoucnost je velmi křehká.

Osobně se obávám, že výraznější propouštění přijde na podzim, ale doufám, že potrvá jen několik měsíců a pak zase začneme růst.

Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara máme stejnou situaci jako před 10 lety během světové hospodářské krize: „Tehdy také čeští zaměstnavatelé projevili obrovskou společenskou odpovědnost.“ Není to prostě jen tak, že projeví „společenskou odpovědnost“ firmy, bez kterých se systém neobejde, ekonomicky se proto udrží, a ostatní půjde ke dnu?

Každá firma by měla být společensky zodpovědná, ale je otázka, co to je. Velké korporace o „CSR“ (zkratka pro společenskou odpovědnost firem užívaná běžně ve větších společnostech) hodně mluví a hodně do ní investují. Ale jsou to malé místní firmy, které mohou být užitečné lidem žijícím v jejich okolí. Právě ony by měly v tomto dělat nejvíce; a nejvíce znamená z mého pohledu především snažit se udržet pracovní místa.

Špicar také uvedl: „Potřebujeme, aby firmy navzdory té krizi pokračovaly v investicích, které realizovaly před krizí. Především v oblasti českého průmyslu se musí investovat do digitalizace, automatizace a robotizace. Musí se zde nutně modernizovat, jinak také ztratí konkurenceschopnost.“ Jaká je chuť investovat u firem na Karvinsku?

Osobně jsem skeptický k otázkám digitalizace. Je krásné, že ji máme, ale ona sama nic nespasí. Průmysl je dnes příliš závislý na automotive – to jsou nejen automobilky, ale především obrovská řada dodavatelských a na ně navázaných firem, desetitisíce pracovních míst. Tyto jsou nyní v ohrožení. Jistě, investovat je potřeba, avšak nejen do digitálních technologií, ale také do nových produktů a do toho, aby se závislost našeho průmyslu na výrobě aut alespoň trochu snížila.

Obracejí se na vás podnikatelé, firmy. Co teď řeší nejčastěji?

Je to padadox. Firmy řeší dva protichůdné problémy.

Jedním z nich je to, že se nejspíše bude propouštět; to je vždy problém, nejen pro lidi, kterých se zbavují, ale i pro ty, kteří zůstávají. Reorganizace, úspory a změny se musí vysvětlit, a to není snadné po dlouhé době tučných a pohodlných časů. Pochopitelně se bojí o práci.

Na straně druhé ale potřebují, aby lidé pracovali, a ukazuje se, že mnoho si jich prostě zvyklo být doma. Nyní je tedy těžké je přimět, aby šli do práce.

Oba tyto problémy se prolínají a řeší současně – a do toho se blíží doba, kdy se s koncem podpůrných opatření a také vypršením výpovědních lhůt dost možná začne lámat chleba.

Do jaké míry jsou podpůrné programy vlády pro podnikatele dostačující?

Na jedné straně jsou samozřejmě vítány, na druhé straně jsou rozporuplné. Firmy si stěžovaly a stěžují, že na podporu je těžké dosáhnout. Ale já to zkusím z druhé strany – slýchám obavy, že státní podpora udržuje nad vodou některé podniky, které by jinak zanikly, a že uměle prodlužuje dobu jejich existence v neprospěch efektivnějších. Těžko tedy říct, zda opatření stačí, anebo ne... Doufejme všichni, že důvod, proč jsou zaváděna, co nejdříve pomine a my zde budeme mít v nejhorším případě „jen“ tu ekonomickou krizi.
 
Mezitím se nám prý hroutí penzijní systém. Poslanec Miroslav Kalousek před tím varoval i v návaznosti na současný deficit rozpočtu. „Kolem roku 2030, kdy půjdou do penze Husákovy děti, se systémy penzijního a zdravotního pojištění začnou řítit do obrovských deficitů. A jestli se k tomu roku 2030 dopotácíme vyčerpáni stamilionovými deficity – protože vláda plánuje konsolidaci veřejných financí na sedm let, do roku 2028 – bude to mimořádně obtížná situace,“ varuje. Váš komentář?

Penzijní systém je obrovský problém hlavně proto, že žádná vláda, ty minulé, ale ani ta současná, nejsou ochotny ho koncepčně řešit. A současná krize tomu nepřidá.

Nebojím se, že by zkrachoval anebo se stal v brzké době neudržitelným – mám ale velké obavy, že co se děje nyní, to pouze opět odsune jeho řešení na pozdější dobu, a to znamená, že až se začne doopravdy řešit, bude to řešení radikální a z principu antisociální.

Odhadovat dnes deficity na dekády dopředu je ale nezodpovědné, protože se nacházíme v situaci, která se rychle mění a z tohoto pohledu je každý odhad starý v okamžiku, kdy jej vyslovíte.

Vládní koronakrizová politika ve formě antivirových programů, úlev a podpor za sebou zanechává podle ekonomky Hany Lipovské spoušť nejen v ekonomice, nejen v ekonomické statistice, ale hlavně ve společenské soudržnosti. „Na trhu práce totiž vznikla zcela nová kategorie – „placení nepracující“. V tuto chvíli dostávají mzdu statisíce lidí, kteří k tvorbě HDP přispívají buď pouze částečně, anebo vůbec. A to se těm, kteří do práce denně chodí, pochopitelně nelíbí.“ Jak to vidíte vy? Mimochodem, dá se dnes ještě vůbec mluvit o nějaké „společenské soudržnosti“?

„Placený nepracující“ v žádném případě není nová kategorie... Již Joseph Heller zmiňuje farmáře placeného bohatě za to, že nepěstuje vojtěšku... a samozřejmě bychom mohli jít dále do minulosti. Bohužel, a je to věc, na kterou jsem už odpověděl výše – problém je v tom, že mnoho lidí je dnes fakticky doma a přitom poměrně štědře placeno, ale mnoho zaměstnání vzniklých v době konjunktury prakticky nepřináší užitek.

V tomto ohledu můžeme sázet na osvědčený očistný efekt ekonomické krize, jenže ten se doopravdy projeví v okamžiku, kdy vyprší vládní podpůrné programy a bude, bohužel, velmi nepříjemný. Ve výsledku tak mohou o práci přijít i ti, kteří dělají užitečné věci.

V pátek vyšel text na iDnes.cz nejen o tom, že mají špatnou zprávu pro bohaté kvůli případnému progresivnímu zdanění. Ministryně Schillerová také hovořila o našem „zdravém bankovním sektoru“ a „zdravých veřejných financích“. Kolik procent lidí, podle vás, těmto slovům tleská, kolik se dobře baví a kolik se rozčílilo? A co vy? 

Politický systém osciluje vždy mezi oprávněním a zaopatřením. To první znamená nízké daně, ale občana ponechaného na pospas. To druhé vysoké daně a péči státu. Historicky je první doménou pravice a druhé levice.

Dnes však žijeme v době, kdy jedno vládní hnutí stojí rozkročeno na obou stranách politického spektra, a tak jednou opravňuje a jednou zaopatřuje. Zaopatřujícím budou fandit lidé, kteří sami potřebují dostat podporu, pokud se zvýšení daní nedotkne jich samotných, budou ho podporovat. V okamžiku, kdy by ale opatření zvýšilo daně lidem se mzdou v mediánu, postaví se na odpor. Bude tedy velmi záležet na konkrétním nastavení daných návrhů.

Ale vraťme se k aktuálním událostem. „V Moravskoslezském kraji přibylo ve čtvrtek 30 lidí nakažených koronavirem. Proti středě jde o víc než poloviční pokles.“ Hned má člověk lepší náladu, a co vy?

Pokud správně rozumím informacím o koronaviru, pak jednak je těchto lidí několik(set)krát více a jednak naprostá většina se o tom, že byla nakažena nikdy nedozví. Vzhledem k tomu, že se v MSK 8. 8. žením, mi nezbývá, než nasadit roušku.

Ať budou čísla jakákoli, nejen epidemiolog Rastislav Maďar říká, že nás stejně na podzim dorazí chřipka. Navíc, v jiném rozhovoru sdělil, že si „hodně lidí u nás žilo nad poměry a mít se dobře není lidské právo“. Budou lidé na podzim více volit komunisty? A lze už s jistotou předpokládat, že na podzim budeme číst palcové titulky o rekordně nízké účasti u voleb? 

Nejsem epidemiolog, ale velmi bych se zdržel soudů typu „žilo nad poměry“. Co to jsou poměry? Jak poznám, že si žiji nad ně?

Pokud jde o výsledky voleb, osobně si dovolím tipovat posilování vládních stran a hlavně ANO, a to především proto, že opozice bohužel nevyužila příležitost, kterou ji dávala nečekaná krize, a lidé mají tendenci upřednostnit toho, kdo podle jejich soudu je tím, kdo řeší problémy.