ODS letos slaví 25. výročí vzniku. Slovo slaví jsem však možná mohl dát do uvozovek, protože žádné větší oslavy vlastně neproběhly. Je tedy vůbec podle vašeho názoru co slavit?

Určitě ano. ODS přežila čtvrtstoletí v naší vrcholné politice i přes řadu ústrků a peripetií. Počínaje odštěpením a vznikem Unie svobody a konče pádem vlády Petra Nečase. Vymazat ODS z politické mapy se naštěstí nepodařilo a naše strana je stále na scéně a ovlivňuje politické dění České republiky.

Často se hovoří o tom, že ODS chybí téma, se kterým by mohla oslovit široké masy voličů...

Ano, po prodělaném očistném procesu je chybějící ústřední ideologické téma naší hlavní slabinou. V devadesátých letech jsme přitom jasně pojmenovali největší problém doby a říkali jsme to natvrdo: „Socialismus selhal a přerozdělovat není co.“ Byli jsme politicky jasně vyhranění. Neříkali jsme, že chceme vylepšovat socialismus nebo hledat nějakou třetí cestu. Jasně jsme řekli, že nechceme nějakého „faceliftingovaného Dubčeka“, ale kapitalismus. Že nechceme Gorbačova, ale Reagana a Thatcherovou.

Nemohlo by tím hlavním tématem být například vystoupení z Evropské unie, tedy „czexit“? Podle průzkumů si tento krok přeje více než 60 % obyvatelstva a zatím se tohoto tématu kromě neparlamentní strany Svobodných žádná větší strana nechopila...

Určitě ne. ODS by neměla být stranou, která naskakuje bez rozmyslu na laciná témata podle aktuální nálady, a měla by vždy sledovat zájmy a blaho České republiky v souladu se svou konzervativní ideologií. Tím nechci říci, že máme v EU nečinně koukat v koutě nebo naivně tlachat o reformě EU.

Šéf ODS Petr Fiala a celé vedení strany místo czexitu prosazuje reformu Evropské unie. Věříte také, že je něco takového možné? Nepřipomíná to vzhledem k tomu, že Evropský parlament ovládají socialisté a levicově naladění lidovci, spíš snahy reformovat KSČ před rokem 1989?

Věřit v reformu EU je bláhové. Především samotná reforma nestačí, Evropská unie se musí změnit systémově, tedy z gruntu. K tomu se musí dospět bolestivou katarzí, která vygeneruje novou vlnu evropských vůdců a smete stávající marxistický establishment ovládající EU. Potřebujeme evropskou sametovou revoluci!

Asi se shodneme na tom, že k brexitu došlo především kvůli zásadním politickým chybám současného vedení EU. Když jsem však četl reakce prezidenta Evropského parlamentu Martina Schulze či předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, žádnou sebereflexi jsem u nich nezaznamenal...

Nejedná se o chybné chování, jedná se o fundamentální chybu, tzv. chybu v Matrixu, prosazovanou aktivistickými levičáckými pohrobky, kteří nabrali sílu v uvolněných 60. letech. Jean-Claude Juncker je přímo esencí těch, kteří EU přivedli na cestu naprosto chybného projektu, snažícího se zničit vnitřní různorodost a diverzitu a přetavit náš kontinent v jednolitou šedou unifikovanou amorfní masu multikulturních a politicky a genderově přehnaně korektních jedinců.

Evropská unie se po brexitu, ale i v důsledku nepříznivé finanční situace či migrační krize potácí z jednoho průšvihu k druhému. Věříte, že to všechno ustojí a bude existovat ještě třeba za pět či deset let?

Doufám a skálopevně věřím, že EU, tak jak ji známe dnes, existovat do pěti let nebude a ani nesmí! Nicméně věřím, že se demontáž chybného projektu povede a povstane nové spontánní spojenectví, ale bude to skutečná Evropa, nikoli další projekt typu unie.

Vraťme se nyní od EU zpátky k ODS, jejíž preference se pohybují kolem 10 %. Vy jste radním pro školství na Praze 4, kde vládne ODS například se zelenými. Dokázal byste si představit vládnutí s touto ryze levicovou stranu v rámci vlády?

To je velmi zajímavá otázka. V nejnižších patrech tzv. komunální politiky více řešíte běžné a operativní problémy svého okolí. Tam je možné hledat společný zájem i napříč politickým spektrem a převládá více to, čeho chcete dosáhnout. Tohle samozřejmě platí, pokud je vaše protistrana dostatečně rozumná, a ne fundamentální. Na Praze 4 máme koalici s představiteli zelených, kteří patří k liberálnějšímu křídlu. Pokud bychom měli spolupracovat s marxisty typu nového předsedy Stropnického, tak si tuto spolupráci nedokážu představit ani na komunální úrovni. Tím odpovídám i na otázku celorepublikové vlády se zelenými. Ve stávajícím politickém kurzu a se stávajícími představiteli Strany zelených je naše spolupráce na vládní úrovni naprosto vyloučena.

Jaký je vlastně obecně koaliční potenciál ODS? Existuje na současné politické scéně partner, se kterým by podle vašeho názoru stálo za to jít do koalice?

Ano, partnerů je tady řada a mají jednu společnou charakteristiku: Jsou to systémové a občanské strany, tedy všichni kromě ANO a KSČM. Při stávají „kondici“ pravicových stran je paradoxně naším zájmem to, aby v příštích parlamentních volbách nezvítězilo ANO, ale systémová strana. Tedy paradoxně levicová ČSSD, která jediná má dnes šanci vrátit s naší podporou kormidlo správným směrem a začít po několika promarněných letech tvořit v České republice podmínky pro růst blahobytu.

„Vaší“ Prahy 4 se podzimní krajské volby netýkají, nicméně, jak jste v obecné rovině spokojen s kampaní ODS? Je dostatečně nápaditá a přesvědčivá na to, aby se podařilo straně zabodovat?

Hodně to souvisí s tím, co jsem tady už pojmenoval. ODS nemá ústřední jednoduše pojmenovatelné téma, které prosazuje a dalo by se protnout krajskými volbami jako jednotící linka. Proto bude velmi záležet spíše na lokálních tématech zvedaných našimi představiteli. Tím, že ODS je stále velmi silná v komunální politice, věřím, že naši komunální představitelé tato zajímavá témata nastolí. Uvidíme, v kolika krajích se jim to povede.