Nedávnou dohodu eurozóny s Řeckem vidíte kriticky. Kapitulace Řecka znamená podle vás jen odklad katastrofy a za několik měsíců bude krize v daleko horších podmínkách pokračovat. Proč si to myslíte?

Těch důvodů je několik. Ekonomická  a finanční situace Řecka je katastrofální už řadu let. Evropská unie to neřešila, pouze konstatovala. Když v daném okamžiku slyším řeckého premiéra Tsiprase, že on stejně těm dohodám nevěří, tak to jsou momenty, které mě vedou k přesvědčení, že to dopadne špatně, bohužel. S odstupem času to bude ještě dražší. Jak pro Řecko, tak pro Evropskou unii.

Varujete také před dominovým efektem, pokud by převládl názor, že je výhodné dluhy neplatit. Což by si pak mohly říci další země v potížích. Může to případně ohrozit eurozónu či dokonce EU?

Ano. Na tom trvám, i když nejsem ekonom. Když odpustíte jednomu, musíte nakonec odpustit všem. Jižní státy jsou zadlužené, mají obrovské minus. Jestliže se dluhy odpustí Řecku v rámci jakési pseudozáchrany, tak přijde Španělsko, Portugalsko a další země a budou to chtít taky.

Jste tedy pro variantu, aby Řecko opustilo eurozónu?

Jsem pro to, aby opustili eurozónu, protože to je může v rámci staronové drachmy nastartovat. Vzpomeňme si na státní bankrot Argentiny, za pár let se dostali ekonomicky hodně do popředí. Vidím to jako jedinou možnou cestu.

Zaznívají ale i hlasy, že v případě vyhlášení bankrotu v Řecku se země dostane do chaosu. V takovém případě by podle nich hrozilo, mimo jiné, že se Řecko stane otevřenou branou pro imigranty. Nebojíte se tohoto scénáře?

Řecko by neodešlo z Evropské unie ani z NATO. To jsou závazky, které Řecko s pomocí ostatních je schopno plnit. Je to trošku jiné téma. I když ten zvednutý prst od Řeků, kdy možná říkali – Tak my vám teď otevřeme hranice a dělejte si s tím co chcete, když nás teď nezachráníte – to byla vyjednávací pozice, ale myslím, že tímhle bychom se neměli strašit.

Vystrašená je nicméně značná část české veřejnosti ohledně imigrantů. Jak vidíte vy imigrační krizi a její řešení?

Kdy to celé začalo? Vraťme se tři, čtyři roky zpátky. Evropská unie celý problém neřešila. Naopak nadšeně spolu s americkým prezidentem vítali takzvané arabské jaro. Což byl rozvrat – sice diktátorských – ale států jako takových a teď se tam dramaticky bojuje.

Pokud jde o uprchlíky, nemusíme se strašit těmi legálními. Ale měli bychom mít obavu z těch ilegálních. Když člověk sleduje zprávy, tak se toulají po naší republice. A kolik procent z nich jsou radikální islamisté, nikdo nedovede odhadnout. Je to velké bezpečnostní riziko.

S radikálními islamisty souvisí čerstvý silný výrok prezidenta Zemana v odpovědích čtenářům ParlamentnichListů.cz.  V něm sděluje, že v případě ohrožení naší země radikálními islamisty sám vezme zbraň do ruky a půjde bojovat. Neeskaluje tím příliš situaci, anebo to vidíte podobně?

Myslím, že je to řečeno s velkou nadsázkou. Ale toto nebezpečí v daném okamžiku tady existuje. A je potřeba velmi rychle doplnit stavy české armády a policie a připravit se na to, že budeme muset chránit svoje hranice. Nebo tady doma v zapojení zpravodajských služeb řešit eventuální radikální islamisty, kteří jsou schopní všeho.

Takže souhlasíte i s názorem prezidenta, že největší světovou hrozbou je nyní Islámský stát?

Islámský stát, ale i veškerý radikální islamismus. Vezměte si Boko Haram, to je trošku jinde, a také je to obrovské nebezpečí. Je to seriál sebevražedných útoků, neváží si ani vlastního života, natož života druhých. Měli bychom v této chvíli začít uvažovat o aktivitě ze strany NATO jako takového, která by byla posvěcena Radou bezpečnosti.

Myslíte nějaký vojenský úder proti Islámskému státu?

Dnes se odehrává letecky. Každý kdo byl na vojně nebo se tím zabývá, ví, že letecky lze něco připravit, ale pak je potřeba pozemního vojska.

Na závěr mám otázku libereckou a smutnou. Před pár dny zemřel významný člen liberecké ODS a dobrá duše Kryštofova Údolí, Martin Chaloupka. Jak na něj budete vzpomínat?

Byl to velký kamarád a člověk, který vdechl Kryštofáku obrovského ducha a z normální vesničky se stalo poutní místo. To je nesmazatelné, co tam zanechal. U mě zůstane stále naživu a ten odkaz bude věčný. Obětavý člověk s nápady, které někdy vypadaly jako bláznivé, a nakonec tam má i orloj.