Chystá se zdražování elektřiny. Jaký je nejčernější scénář, který vidíte a to třeba i do let příštích?

Musíme si uvědomit, že současný stav je nepřirozený. Je to souboj dotací na jedné straně a výprodeje na straně druhé. Vyprodávána je elektřina ze zařízení, která byla postavena za minulého režimu s poměrně nízkou cenou primární suroviny: tedy u nás v podobě uhlí. Dotována jsou na druhé straně zařízení obnovitelná a to nikoliv pouze u nás, ale hlavně v Německu.

Jaké to má dopady?

V důsledku toho u nás spolu na trhu s elektřinou soutěží všichni, kdo nestaví nová zařízení, tedy subjekty, které dostávají peníze odjinud. Ovšem když do té ceny elektřiny zahrnete i cenu výstavby jakéhokoliv energetického zařízení, nejenom jaderného, ale třeba i plynového nebo uhelného, tak cena té elektrické energie je zhruba dvojnásobná. A to ještě nepočítám jakýkoliv úrok. Tudíž, když to spočítáme i s ním, tak spravedlivá cena té komodity je dvou až trojnásobná. Takže to je takový přirozený scénář, na který bychom se měli připravit. A pomalu už se zdražovat začíná. Musíte k tomu ovšem připočítat, že to není jen cena té komodity, ale i distribuce těch drátů. Ovšem zajímavý by byl scénář, když by ta elektřina z nějakého důvodu nebyla.

I to je možné?

Například, když byla extrémní sucha v roce 2015 a v Polsku tehdy neuchladili elektrárny, tak byla cena elektřiny až desetinásobná. Takže asi takhle, ve chvílích, kdy té elektřiny je dost, ten systém ji produkuje dost, tak predikuji cenu elektřiny dvou až trojnásobnou. Ovšem ve chvíli, kdy ji nebude dost, může být klidně vyšší. Například tedy kvůli bezvětří v Německu mohou být ceny elektřiny u nás až desetinásobné, jelikož i když si elektřinu vyrobíme, budeme ji vyvážet a budeme ji vyvážet za momentální německé ceny.

Co se stane, až tedy ten výprodej elektřiny skončí? Změní se status elektřiny jako komodity? Bude elektřina v zásuvce luxus?

Já toto nedokáži zcela přesně predikovat. Ale například za První republiky elektřina skutečně byla luxusním zbožím. Ty ceny oproti platům prostě byly někde jinde než dnes. Problémem je, že my se dnes dostáváme do období, kdy rušíme naše staré energetické kapacity, nedostatečně je obnovujeme a zároveň ještě nemáme vybudované kapacity nové. Naše spotřeba je ještě k tomu všemu velmi vysoká. Na jedné straně tu proti sobě stojí rozežraná společnost a na straně druhé neudržovaný obor.

A co sociální dopady, které by taková situace mohla hypoteticky přinést?

My si pod pojmem sociální představujeme stále takové ty sociálně slabší vrstvy, které budou s tou cenou elektřiny mít třeba nějaký problém. Ve smyslu sociální ale jde přitom o způsob života té společnosti jako takové. Například mohu zmínit třeba nové developerské projekty, které jsou extrémně náročné na spotřebu elektrické energie.

Náklady na topení, elektřinu a tak dále činí třeba až 40 procent nákladů na provoz toho nového developerského projektu. Když se podíváme na to, že dnes všichni nakupujeme v hypermarketech, které jsou vysoce energeticky náročné. Dříve jsme takto nenakupovali. Bývaly nějaké samoobsluhy, koloniály.  

A teď si představte, že v tom hypermaketu, v takovéhle budově se tyto náklady na světlo a vytápění zdraží dvou až trojnásobně. To určitě vyvolá nějakou reakci. Může to třeba vyvolat i nějakou řekněme hypoteční krizi. Když si představíte, že ten projekt byl třeba teď nějak postaven a doba návratnosti je 10 až 15 let, jak oni to počítají. A teď se vám zdraží vstup,… No ale co to udělá v celé společnosti? Můžu říct, že to udělá změnu, která nám nebude příjemná.

Ustojíme tu změnu?

Já věřím tomu, že společnost bude existovat stále. Nějaké dílčí změny ale čekat lze. Představte si třeba, kdyby se náhle zdvoj či ztrojnásobila cena benzinu. Představte si, co by to třeba udělalo s nějakou rodinou, která jezdí třeba automobilem na víkendy. Nebo, co by to udělalo s firmou, která jezdí dodávkou a provádí montáže, nebo třeba s taxislužbou. Něco podobného se může stát i s elektřinou. Takže něco to zkrátka udělá.

Co ale s tím?

Úkolem podle mě je, nevodit společnost do scénářů, kde by k tomuto mohlo dojít, či případně vyvíjet kroky, abychom se na změnu situace mohli alespoň trochu připravit. Mně to tak trochu přijde, jako bychom si říkali, že může přijít povodeň, ale přitom nestavíme hráze. A jako by nám k tomu ještě někdo říkal, že ta povodeň nemusí přijít a že to všechno může být v pořádku. Takže já se tu jen snažím upozornit na to, že to v pořádku být nemusí.