Starosta Řeporyjí Novotný vystoupil v ruské televizi – a byla to další show. Ovšem, jak pro koho. Má tento rozporuplný člověk být nadále členem ODS? Co to, podle vás, vypovídá nejen o straně, ale také o tom, jaké si dokážeme zvolit zástupce...

Drtivá většina občanů České republiky pana Novotného nikdy do žádné funkce nevolila, a nelze jí proto nic v tomto směru vyčítat. Zvolili ho obyvatelé v Řeporyjích, kteří zřejmě rozpoznali některé jeho kvality, které mi zůstávají zcela utajené. Autoři pořadu v ruské televizi s nejvyšší pravděpodobností jako profesionálové velmi dobře věděli, koho si zvou, a v tomto ohledu pan Novotný splnil či dokonce vysoce překonal jejich očekávání. Lepší ukázku dekadence a intelektuálního a morálního rozkladu západní demokratické politické kultury, která již není ani schopna se skrývat za kultivovanou fasádu či konzistentní jazykový projev, nemohli ruským divákům poskytnout. Možná jsme až doposud představovali pro vzdělanější část ruské veřejnosti jako západně položený slovanský národ s demokratickou politickou tradicí, bohatým kulturním dědictvím a relativně rozvinutou ekonomikou, určitý civilizační vzor. Už jím nejsme. Pan Pavel Novotný se o to během několika minut dokonale postaral.

Má-li být pan Pavel Novotný členem Občanské demokratické strany, je pouze její vnitřní věcí. Myslím dokonce, že by měl být zvolen novým předsedou ODS. Na české politické scéně je příliš mnoho politických stran. Pokud by jedna z nich ubyla, vůbec by to neuškodilo.        

Rusko je vystaveno silné kritice. Přitom třeba francouzský prezident Macron hovoří o potřebě narovnání vztahů. Rovněž řada politologů upozorňuje, že Rusko i přes svoji problematickou minulost patřilo a patří do Evropy.

Země bez problematické minulosti neexistují. Například malá Belgie, v jejímž hlavním městě sídlí vedoucí instituce Evropské unie, nese odpovědnost za genocidu v belgickém Kongu, která stála v devadesátých letech 19. století život devíti miliónů lidí. To je více než počet obětí holocaustu či přibližně stejně jako ukrajinského hladomoru v době stalinismu. Strůjci tohoto zločinu, králi Leopoldu II., stojí v Belgii pomníky. Mírumilovné Dánsko rozhodně nemá čisté svědomí ve vztahu k původním obyvatelům Grónska. Pařížská policie postřílela, zřejmě v duchu „nejlepších evropských hodnot“, během demonstrace v říjnu 1961 asi dvě stě Alžířanů, přičemž těla mrtvých, umírajících či zraněných naházela do Seiny. A takto bychom mohli pokračovat. Měli bychom zmíněné státy vylučovat z Evropy a posílat na ně Pavly Novotné, aby jejich občany ponižovali kvůli jejich dějinám? Kdo by pak vlastně v Evropě zůstal?

Rusko je stát, který se zrodil jako specifická odnož a svébytná interpretace západní civilizace. V minulosti významně Rusko přispělo k rozvoji západního intelektuálního, uměleckého a politického života. Sovětský svaz byl totalitní systém, který způsobil smrt a utrpení desítek miliónů lidí. Jeho étos, založený na marxistické ideologii, přišel nicméně do Ruska ze Západu. Karel Marx napsal významnou část svého díla v knihovně Britského muzea v Londýně. Lenin přicestoval v roce 1917 na základě podpory německé vlády do Petrohradu z exilu v Curychu. Sovětský svaz byl výtvorem západní utopické imaginace. Jako takový je proto součástí jak ruských, tak západních dějin. Tisíce ruských vlastenců bojovalo v občanské válce se zbraní v ruce proti bolševismu. Málokterý národ kladl takový ozbrojený odpor vůči komunistické ideologii jako Rusové, a žádný jí nebyl tak postižen.

Je velkým historickým paradoxem, že to byl stalinistický Sovětský svaz, který prostřednictvím mimořádně brutální politiky dokázal mobilizovat dostatek materiálních a lidských zdrojů k porážce nacismu, nejagresivnější ideologie, která se zrodila v moderních dějinách Západu. Máme právo odsuzovat ruský národ za to, že se v jeho kolektivní paměti usadila vzpomínka a hrdost na to, že obstál ve vyhlazovací válce proti nacistům, a že je mimořádně citlivý, když se to snaží zpochybnit nějaký bizarní hybrid komunálního politika a hospodského showmana z malé středoevropské země, jejíž obyvatelstvo bylo v rámci nacistické rasové hierarchie odsouzeno k vyhlazení, převýchově či přesídlení?