Kšefty s respirátory, zdravotními pomůckami, přípravky a vakcínami. Celosvětový byznys, který se točí kolem onemocnění covid-19, nabývá neuvěřitelných rozměrů. Co se týče Česka, zaznívají názory, že Václav Klaus a celá kuponová privatizace blednou závistí. „A Krejčíř v JAR brečí, že není tady s náma, protože by konečně vydělal nějaký slušný prachy.“ Co zprávy o různých pochybných obchodech, které se týkají lidského zdraví, o miliardách, které se dají vydělat na pandemii, vyvolávají ve společnosti?

Já myslím, že vyvolávají upřímné nadšení. Je to přece jasná zpráva o tom, že konečně žijeme v čistě tržním prostředí, které není deformováno nějakými hloupými regulacemi. Jak víme, čistý trh přinese blaho a prosperitu všem. Anebo téměř všem. Anebo ještě přesněji – některým z těch, kteří to přežijí.

Investoři se nahrnuli do společností zabývajících se vývojem vakcín, zdravotnických prostředků, léčby a obecně všeho, co s covidem-19 souvisí. Nejvíc se vyplatil BioNTech a Moderna. Jak vám to zní? Je to vlastně v pořádku?

Ano, je to v naprostém pořádku. V čistě tržním prostředí se kapitál svobodně přesouvá tam, kde je to pro něho momentálně nejvýnosnější. Pokud vakcíny nezaberou a mrtvých bude přibývat, pak racionální podnikatel převede své investice z byznysu s vakcínami do byznysu s rakvemi a s krematorii. Když to neudělá on, udělá to jeho konkurent, a on na tom bude tratit. A nevyužít možnost investovat do výhodnějšího odvětví je v tomto systému jediný zločin, který se nepromíjí. 

V plánech do budoucna se objevují úvahy, že rekonstrukce ekonomiky by se mohla platit z majetkových daní nebo z daní miliardářů. Dokážete si to představit?

Je to nereálné, pokud by se to neprovedlo v měřítku celé Evropské unie. Superbohatí by okamžitě odešli z Česka někam jinam. A v měřítku celé EU se to nikdy neprovede. Tato organizace rozhodně nevznikla a neexistuje proto, aby byli daněni miliardáři. Zeptejte se paní Jourové.

Zatím nebylo rozhodnuto o uzavření průmyslu. Premiér Andrej Babiš je kritizován, že prý fandí kamarádům miliardářům a také svému Agrofertu. Na druhou stranu průmyslníci říkají, že bez průmyslu se tato země ekonomicky zhroutí úplně. Mělo by dojít k těžkému lockdownu?

Tohle já nedovedu spočítat, nejsem ekonom. Jenom se divím, že to ještě nespočítali ekonomové. Zadání té úlohy je přece zdánlivě jednoznačné. Na jedné straně tady máme náklady, které by vznikly z uzavření průmyslu na jeden, na dva, na tři týdny. Na druhé straně stojí náklady, které by si vyžádala situace, kdy továrny budou sice otevřené, ale nemocných bude tolik, že v nich nebude mít kdo pracovat.

Upřímně řečeno, je tady příliš neznámých i na ekonomy. Neví se, nakolik účinný by takový lockdown byl. Zvláště v situaci, pokud by lidé mimo továrny ignorovali nařízení, tak jako dosud. Neví se, jak velká kapacita výroby bude za měsíc či za dva ohrožena zvýšením nemocnosti populace, pokud se lockdown neudělá. Neví se, nakolik a jak brzy může všechny tyto odhady změnit očkování.

Nezávidím nikomu, kdo by dostal za úkol toto na první pohled jednoznačné zadání řešit.