V Česku se rozhořel v předvolebním období boj proti levné práci. Pro odbory jde už o rok trvající kampaň, ale politické strany – především ČSSD – si jejich snažení vzaly za své až nyní. Co si o výši mezd a platů a diskusi, která se kolem nich s blížícími se volbami rozpoutala, myslíte?

U nás se rozpoutala „válka“, ne boj; a zřejmě „nukleární“. Po 27 letech strategie prodeje a lákání na levnou českou pracovní sílu, dokonce s pomocí politické diplomacie – máme najednou válku. Voliči si to jistě přeberou sami: nakonec politiky těch 27 let vytrvale volili. Vysoké mzdy si tedy vybojujeme, i kdyby třeba na máslo nebylo. Předvolební kampaň – úžas; podnikatelé – zřejmě brzda státního socialismu? Je opravdu úžasné, kolik lidí se dnes v České republice chce raději živit politikou.

Je tudíž třeba vyhýbat se lidem, kteří dodnes nechápou rozdíl mezi institutem a institucí, užívají výrazu kybernetický, namísto kyber – tj. respektované vědy, namísto identifikační předpony, chtějí řídit stát jako „rodinný podnik“, nevidí rozdíl mezi českou ekonomikou, tedy hrubým národním produktem, a ekonomikou na českém území, tedy hrubým domácím produktem, neznají rozdíl mezi solidaritou a spoluprací, nevědí, že globalizace je outsourcing, tedy hledání nejlevnější pracovní síly pro vlastní produkci, nebo vyhlašují války všemu tomu, co sami způsobili – to jen tak namátkou. Vykládat páté přes deváté v postkomunismu se již za komunismu ukázalo, že k budování státu nepřispívá.

Je darebákem podnikatel, který neumí dobře zaplatit své zaměstnance, a měl by podnikání raději zanechat, jak se nedávno vyjádřil ministr zahraničí a volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek?

Nevím, co ví ministr zahraničí o podnikání v národním prostředí, respektive o národní ekonomice. Věřím však, že bude více zběhlý a zkušený v podnikání ve věcech zahraničních zájmů v českém prostoru. Jeho „rady a porady“ nelze inteligentně komentovat.

Koalice se dohodla na růstu platů pro učitele o patnáct a státní zaměstnance o deset procent od letošního listopadu. Nemělo by se spíš nahlížet na objem platů státních zaměstnanců než na jejich průměr vzhledem k tomu, že za Sobotkovy vlády jejich počet vzrostl o 30 tisíc, což je pořádný „ranec“, na který musí vydělat produktivní sféra?

Problém českého vzdělávání není v platech, ale v obsahu. Platy musejí odrážet efektivnost obsahu, tj. míru zájmu a uplatnění získaných znalostí v moderní ekonomice, ne jen v nemoderní státní službě. Naše vzdělávání stále vegetuje v biflovací informační éře, a to i v době internetu, a ne v získávání použitelných znalostí. O něčem něco vědět vůbec neznamená něco umět.

Zaměstnávání úředníků a zvyšování jejich platů sice zvyšuje předvolební politické průměry, ale dále oslabuje národní ekonomiku, i když ne tu cizí na českém území. Paušálně diktovaný růst čehokoliv nemá s ekonomikou nic společného.

V soukromé sféře jsou mzdy někdy opravdu mizerné. Novinářka Saša Uhlová se nechala zaměstnat v nejhůře placených pozicích a se skrytou kamerou si během půl roku zkusila práci v nemocniční prádelně, za pokladnou supermarketu, na třídící lince s odpady nebo u zpracovatele masa pro dokument Hranice práce. Za 554 odpracovaných hodin si vydělala 50 696 korun hrubého. Je normální, že někdo bere za poctivou práci na hodinu 100 korun hrubého a méně, za což mnohdy nemůže zaplatit nájem a uživit rodinu? Čí je to vina?

„Normální“ to je pouze v nenormálních ekonomikách, ne jinde. 27 let nabízení a prodeje české pracovní síly za „mísu čočovice“, s pomocí tzv. diplomacie, dokonce po celém světě, muselo nakonec vést k logickým následkům: máme jednu z nejlevnějších prací v Evropě. A to se nedá napravit prostou stranickou „buzerací“ a vyhrůžkami, jak jste již zmiňoval výše. Pikantní problém je, že když zvýšíme platy umělou státní intervencí, zahraniční benefaktoři odejdou, začnou vyrábět moderněji, anebo se vůbec přesunou do Bulharska, Rumunska, Běloruska či Ukrajiny. Uchazečů je tedy více než dost. Vina? Jde o neúprosné následky státní strategie levné pracovní síly, kterou si občané volili, vědomě a zodpovědně již 27 let; podle průzkumů si tak budou volit i nadále. Bohatý, 200 let budovaný průmyslový odkaz předků byl škrtem pera „zprivatizován“ do cizích rukou.