V pátek a v sobotu se v Česku uskuteční volby do Evropského parlamentu. Měla by to být politická událost roku, ale před pěti lety k nim přišel stěží každý pátý oprávněný volič, tedy jen 18 procent z těch, co mohli o českém obsazení europarlamentu rozhodovat. Proč by jich teď mělo přijít výrazně víc? Co by je mělo motivovat? Copak tyhle volby mohou něco změnit?

I když Evropský parlament z formálního hlediska hraje při řízení EU spíše druhé housle, bude v nemalé míře záviset na nových poslancích, jak silnou pozici si vydobydou. Rozhodují o rozpočtu a mohou ovlivnit většinu právních předpisů. Výsledek těchto voleb bude mít vliv na složení klíčového orgánu EU, tj. Evropské komise. Když jsem sledoval debatu kandidátů na předsedu Evropské komise, vstávaly mi v některých případech vlasy hrůzou na hlavě. Pokud po volbách reformní strany, mezi které se dovolujeme počítat, dokážou sestavit silnou frakci a postupovat společně, mohou významně oslabit vliv levicově pokrokářských, jinak řečeno neomarxistických, stran a politiků. Těm dosud procházelo velmi mnoho z jejich nebezpečné agendy. Letošní volby do Evropského parlamentu jsou důležité právě v tomto. Zda ve zběsile se ženoucí lokomotivě pokrokářského evropeismu zatáhneme za brzdu, nebo zda naopak šlápneme na plyn. Věřím, že nemálo obyvatel postkomunistických zemí vidí paralely mezi pozdními komunistickými režimy a některými projevy současné EU. Věřím, že lidé vědomě i podvědomě rozumí, že EU se nevyvíjí dobrým směrem a hrozí sklouznout do novodobého „reálsocialismu“. Tohle by rodiče a prarodiče měli říkat svým dětem, které už nemají zkušenost z doby před listopadem 1989, ale již mají volební právo. Jsme to my, střední a starší generace, kdo má tuto odpovědnost. Přeji si, abychom v tomto neselhali.

Co si v té souvislosti myslíte o tom, že účast ve volbách do Evropského parlamentu je povinná v Belgii, v Bulharsku, na Kypru, v Lucembursku a v Řecku, takže ti zvolení projdou výběrem všech, kdežto u nás naposledy necelé pětiny voličů?

Především bych rád zdůraznil, že povinná volební účast není žádnou zárukou kvality rozhodnutí. Nelze tvrdit ani to, že taková volba odráží skutečnou vůli všech voličů. To je naprostá iluze. Rozhodně vítám každé procento účasti navíc a chození k volbám považuji za základní odpovědnost každého z nás. Ovšem pokud někdo skutečně nechce jít volit, ale je k tomu nucen, pak se v jeho volbě odrazí emoce a úvahy, které k tak důležitému rozhodování nepatří. Proto považuji za věrohodnější obraz vůle voličů rozhodování ve volbách bez povinné účasti. Nakonec vidíme, že i v zemích s povinnou volební účastí jsou stejné systémové problémy s politickým establishmentem jako tam, kde povinná volební účast není. Mám tím na mysli stav rozšiřující se propasti mezi obyčejnými lidmi a světem vrcholných politiků či bohatě dotovaných politických neziskovek, jejichž neblahý vliv na naši společnost je snad už neoddiskutovatelný. K tomuto establishmentu dnes musím řadit také mainstreamová a zejména veřejnoprávní média, která až na výjimky pomáhají společnost v tomto stavu udržovat. Politická korektnost, tato převlečená líbivá lež, je dnes dominantní ideologií většiny mainstreamových médií. Pevně věřím, že to tomuto mediálně-politickému establishmentu nebude procházet dlouho. První naději na změnu vidím právě v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Kancelář Evropského parlamentu v ČR vede na Facebooku údajně nezávislou kampaň, jejíž součástí jsou videa, ve kterých zejména umělci nabádají, ať jdeme k eurovolbám. Sice prý nepodporuje žádné subjekty, ale vystoupení Zdeňka Svěráka, Ondřeje Brzobohatého nebo Michaela Kocába to zrovna nepotvrzují. Prim v tomto směru hraje režisér Jan Hřebejk, mimochodem zastupitel za STAN v Praze 5,  který moc prosí všechny, co si myslí, že do Evropy nepatříme a že bychom měli odejít a že dřív bylo líp, aby k eurovolbám nechodili, a ty ostatní naopak moc prosí, aby přišli. Ti druzí ho nejspíš poslechnou, ale proč by ti první měli zůstat doma a nemluvit do toho, jak by měla EU vypadat?

Je pro mě těžkým zklamáním, jak se projevuje zejména Zdeněk Svěrák. Mimořádně talentovaný člověk s vytříbeným smyslem pro jemný a chytrý humor plný skvělých narážek, který nás v předlistopadových dobách provázel v díle Járy Cimrmana. Přesto není schopen vnímat současnou realitu bez předsudků. Video Jana Hřebejka je však jednoduše drzost. Představte si, že by něco takového pronesl někdo z opačného názorového tábora! Jan Hřebejk by byl mezi prvními, kdo by běsnil, sepisoval petice a svolával demonstrace. Samozřejmě za vydatné podpory veřejnoprávních médií. Mohu jen doufat, že se za to Jan Hřebejk bude jednou upřímně stydět. Je to typický příklad toho, že politická korektnost je o dvojím metru, dvojí pravdě a ta „naše“ je ta nejsprávnější. Velmi typické pro současné neomarxistické přístupy. Navíc tato „má“ jediná pravda pokud nebude ctěna, nastane konec demokracie. A vidíme na většině těchto levičáckých, neomarxistických, ekologických, sluníčkářských – a jak to všechno nazvat – přístupech, naprostou neochotu k jakékoliv diskusi. Klasickým příkladem je právě to video Jana Hřebejka.