Jak se na sexbyznysu projevila koronakrize a jak dopadla na pracovníky v sexbyznysu, kteří nejspíš neměli žádné zákonné právo na vyplácení kompenzačních bonusů?

Záleží na tom, kde působili. Klubová scéna vymizela téměř úplně, protože majitelů provozoven se nařízení vlády dotýkalo velmi citelně. U privátní scény záleželo na aktuální situaci lidí, kteří zde služby poskytovali, a na jejich ochotě riskovat porušení zákona. Většina sexuálních pracovníků a pracovnic služby vůbec neposkytovala. Na všechny dopadla pandemie citelně. Většina žen vstoupila do prostituční scény ve stavu krajní nouze a nestačila si vytvořit finanční rezervy, některé z nich se ze dne na den ocitly bez ubytování a finančních prostředků.

Znáte nějaké případy, kdy se někdo za poslední měsíce dostal až na úplné sociální dno?

Takových případů jsou desítky. Místo v penzionech ženy bydlí v opuštěných garážích. Nechávaly na sobě provádět velmi ponižující praktiky, aby měly na jídlo, popř. na drogy. Konkretizovat samozřejmě nebudu, nerada bych těmto desperátkám ještě přitížila.

Ale situace se mění. Zákazníci postupně přicházejí, ale i provozovatelky nejstaršího řemesla toto řemeslo opustily a našly si uplatnění jinde.

O mužích nabízejících sexuální služby toho tolik nevíme, část provozuje chemsex (označení pro praktiky spojující drogy se sexem, tedy užívání drog za účelem zpříjemnění sexuálních aktivit; jde o fenomén druhé dekády 21. století, pozn. red.), jiní se nám takzvaně přijdou ukázat, ale o naše služby se zajímají jen velmi opatrně.

Majitel erotického klubu Lotos Igor Salomon prohlásil, že prostitutky si podporu státu nezaslouží. „Jsou normálně zdravé a mohou jít pracovat do Tesca nebo sázet stromky. Proč by stát měl přispívat někomu, kdo žije zahálčivým způsobem života? Někomu, kdo chodí jeden den v týdnu do práce, pak si napudruje nos a má celý týden lambádu...“ řekl. Co vy na to?

To je jeho názor, ale dokud jeho zaměstnankyně mají lambádu, nemyslím, že by šel doplňovat regály.

Setkala jste se s ním někdy, a jak na vás působil?

Trochu nevyrovnaně.

V Česku je zhruba 130.000 neziskovek, prý vychází jedna na 82 lidí včetně nemluvňat. Rozkoš bez rizika se za dobu, co spolu komunikujeme, velice rozrostla. Zaznamenala jste někdy kritiku na vaši adresu?

V našem případě národ, alespoň jeho valná část, pochopil, že děláme hlavně službu společnosti. Prevence nejen HIV, ale i ostatních pohlavně přenosných infekcí se mnohonásobně vyplatí. Léčení HIV je sice velmi úspěšné, lze dosáhnout takzvané nedetekovatelné virové nálože, což znamená, že člověk přestává být infekční, ale stojí to zdravotnictví obrovské finanční prostředky. Zhruba půl milionu korun ročně.

Takže nechat někoho dělat osvětu, testovat a léčit, pomáhat ženám urovnat si svůj vlastní život, to se určitě vyplatí. Finančně náročná je i léčba hepatitidy C. Předcházení nemocem, ale i sociálnímu propadu, který bývá se sníženým zájmem o vlastní zdraví spojen, je tou nejekonomičtější strategií.

Byli jsme první neziskovkou na východ od západní Evropy zaměřenou na cílovou skupinu žen poskytující placené sexuální služby. A jsou za námi vidět výsledky naší preventivní práce.

Piráti chtějí, alespoň v Praze, legalizovat prostituci, a aby lidé pracující v tomto oboru měli legální živnost. Jde o nekončící debatu... jak vy se k tomu stavíte?

Víte, já tuto otázku vidím z příliš mnoha stran. V žádném případě nechci za toto rozhodnutí přebírat zodpovědnost.

Lidovec Jan Wolf, zvolený do pražského zastupitelstva za koaliční Spojené síly pro Prahu, prohlásil, že prostituce je práce pudová a neměla by být živností, aby se Praha nestala největším světovým pasákem... Co vy na to?

Pudy se řídí spíše zákazníci, ze strany žen jde hlavně o získání peněz. Nicméně minimálně 30 procent z nich má pocit, že řadě mužů s jejich sexualitou pomohly.

Jak ale jinak vnést do sexbyznysu nějaká zákonná pravidla?

Existují pravidla pro zákazníky, která v klubech necháváme, a máme je připraveny ve více jazykových verzích. Jde v prvé řadě o harmonizaci vztahu mezi kupujícím a prodávajícím. Měl by být založen na vzájemném respektu, pochopení  a diskrétnosti. To by mělo tvořit prazáklad sexuálního kontaktu a zákon tomu vytváří jen takové hranice, aby nikdo takzvaně nešel přes čáru.

Ještě se zeptám na obligátní otázku, kolik je v českém sexbyznysu zhruba zaměstnáno lidí?

Je velmi složité určit počet osob, které se živí prací v sexbyznysu. Zapsaný spolek „Rozkoš bez rizika, z. s.“ pracuje s jinými hodnotami. Uvádíme průměrný počet osob, které v Česku denně nabízejí sexuální služby. Tento denní průměr se pohybuje okolo 13.000 osob.