Máte vystudovanou Univerzitu Karlovu a Oxford, donedávna jste šéfoval oddělení na Ministerstvu práce a sociálních věcí, ale teď vás lidé mohou najít na kandidátní listině za Hnutí ANO pro volby do Evropského parlamentu. Proč se chcete posunout z úřednické do politické roviny?

Protože jsem přesvědčen o tom, že prostřednictvím ANO mohu realizovat ještě lépe kroky, které podle mě mohou pomoci českým Romům. A to v oblasti pracovní, sociální i kulturní. Mým hlavním cílem je zlepšovat zaměstnanost a sociální situaci Romů – a s nimi i všech ostatních sociálně znevýhodněných skupin. Smyslem mojí práce je pomáhat těm, kteří to potřebují.

Jak toho chcete dosahovat?

Při podpoře sociálně slabých je zapotřebí mnohem lépe a cíleněji využívat finanční prostředky z EU. Rád bych dosáhl rovnosti na trhu práce, a to především pro lidi s nejnižším vzděláním. Na to je určená podpora zaměstnávání sociálně znevýhodněných občanů, která ale zatím podle mého není stoprocentně využívána. Mým velkým cílem je také iniciovat vznik programů a grantů na podporu malých podniků se zaměřením na minoritní komunity.

Proč jste se pro tuhle práci, spíš tedy poslání, rozhodl?

Odjakživa chci žít ve státě, který aktivně řeší sociální problémy. Kde lidé bydlí, mají práci, děti dostávají dobré vzdělání. Ve společnosti netolerující diskriminaci a rasismus. A současně hrdé na svou kulturu a hodnoty, schopné a ochotné pomáhat těm, kteří ztroskotají. A v takovém státě, v takové společnosti, vidím svou roli při pomoci slabým a poskytování vzdělání mladým.

Jakým způsobem je podle vašeho názoru zapotřebí pracovat s lidmi, kteří jsou nejen na pracovním trhu znevýhodněni?

Sociální systém pomoci má řešit problémy a vracet lidi do normálního života. To nejde jinak, než být denně s těmito lidmi v kontaktu, vysvětlovat jim nesrozumitelné složitosti světa, začleňovat je do společnosti všech lidí a pomáhat jim s tím, co sami nezvládají. Ostatně pro příklad moje kandidatura do europarlamentu je založena na osobní, kontaktní kampani mezi romskou komunitou. Nic jiného než osobní kontakty nedává smysl a nevytváří potřebnou důvěru.

Čeho se vám zatím podařilo dosáhnout?

V Bílině jsem založil romské informační centrum, první svého druhu v Ústeckém kraji. Několik let jsem také byl jeho jediným pracovníkem a pomáhal místním Romům s jejich problémy. Pak se mi na radnici Prahy 14 podařilo nastavit pravidla pro poskytování bytů. Podílel jsem se tady i na vzniku městské sociální instituce, která nabízí práci dlouhodobě nezaměstnaným. Ale aby to neznělo nafoukaně, já samozřejmě vím, že integrace Romů postupuje pomalu. Dílem neschopnosti státu, dílem neschopnosti romských elit. A tak naše nízká vzdělanost deklasuje Romy ve společnosti a stále ještě udržuje předsudky vůči nim. Současně Romům stále chybí důvěra vůči našemu státu, systému, společnosti. Nevěří, že mají šanci ve společnosti uspět, že má vůbec smysl se o to snažit. Ale mám snad před sebou ještě spoustu let, tak doufám, že se mi podaří tyhle zavedené pořádky ještě aspoň trochu nabourat.