Opět se blíží výročí 17. listopadu. Co se od roku 1989 podle vás povedlo a co ne? Proč podle vás někteří lidé stále tvrdí, že za minulého režimu bylo líp? Nebo snad skutečně bylo?

Já si myslím, že se toho povedlo hodně. Ona totiž ta lidská psychika funguje tak, že na to špatné se zapomene; a to dobré máme tendenci kritizovat, protože si myslíme, že by to mohlo být mnohem lepší. Já jsem přesvědčený, že žijeme v podstatě nejlepší době, v jaké jsme si kdy mohli přát žít. A takové ty tendence, že třeba za první republiky bylo všechno skvělé, ta politika byla čistá a dneska je to špína… to tak nebylo. Ono i za té první republiky to bylo možná hodně podobné tomu, co je dneska.

Co se povedlo? Povedlo se hodně věcí. Povedlo se transformovat ekonomiku, myslím si, do funkčního stavu – z toho systému plánování do nějakého tržního hospodářství. Lidi mají svobodu. I když pravda je, že teď poslední dobou je ta svoboda pořád nějakými zákony oklešťována. Úředníci vám mohou vtrhnout do bytu a kontrolovat kamna, aniž by se vás zeptali. Mohou na vás sbírat různé informace. Otázka je, jestli je to pro tu společnost dobře. Já si to nemyslím. Já jsem spíš ten člověk, který preferuje svobodu jedince nad tím kolektivním vědomím té společnosti.
A pro srovnání toho, co bylo lepší dříve a co je teď – ono je to jednoduché. Musíme si uvědomit, že průměrná mzda, která je dnes deklarovaná nějakých těch třicet tisíc korun, asi úplně neodpovídá té reálné mzdě. Tak řekněme, že to bude nějakých 20 až 25 tisíc. Ale před rokem 89 ta mzda průměrná byla dva tisíce. To znamená, že dneska je to více než desetinásobek. Žigulík tenkrát stál 60 tisíc. Dnes si za 600 tisíc určitě koupíte lepší auto než žigulík. Rohlík tenkrát stál 30 nebo 50 halířů, dnes stojí korunu padesát, dvě koruny… Takže, nemáme se hůř. Máme se mnohem, mnohem lépe. A je důležité, abychom to lidem pořád opakovali.