Státy zavádějí kontroly na hranicích, posilují policejní hlídky. Přitom Německo nejdřív velkoryse nabízelo běžencům pomoc. Ministr Chovanec označuje politiku kancléřky Merkelové za „nekonzistentní“. Co si o tom myslíte?

Kdysi se říkávalo: Krok vpřed, dva kroky vzad. Tato slavná kniha Vladimíra Iljiče Lenina, jež vyšla roku 1904 právě pod tímto názvem, jistě není kancléřce Angele Merkelové, jež byla ve svém mládí odhodlanou mladou komunistkou, zcela neznámá. Její závratná kariéra je ostatně vůbec postavena na této strategii: Každý si bude pamatovat odvahu, kterou jste projevili, když jste se odhodlali ke kroku, jenž lze kvalifikovat jako odvážný.

To je, samozřejmě, v případě uprchlické krize na zcela jiné úrovni než ustrašené výroky našich vrcholných představitelů. Odhodlanost, kterou Merkelová předvedla, když navštěvovala uprchlické tábory a nechávala se fotografovat na selfíčka se syrskými uprchlíky, se mohla zdát příliš kdekomu, ale zapsala se do dějin nejen jako „mutter Merkel“, ale i jako člověk s velkým srdcem. Byl to zároveň mimořádný marketing a super PR pro tuto zemi, jež bývala do nedávna, i v souvislosti s řeckou krizí, viděna optikou nacistické minulosti.

Pokud ale nemáte oporu ve svém aparátu – a poslední dobou se vůči organizaci uprchlické krize a jejímu zvládání začaly ozývat hlasy uvnitř CSU, tedy křesťanských konzervativců, ale i uvnitř mateřské CDU, křesťanských demokratů – učiníte zkrátka jeden dva kroky vzad. Merkelová proto začala s kontrolami na hranicích. Porušila tím jednorázově Schengen. Ano. Ale ona tím sledovala především uklidnění opozice, a navíc tím vytvořila velký dobrý nátlak na své partnery, kteří se tváří, že se jich to téma netýká, nebo že staví ploty a chystají se do uprchlíků střílet (Maďarsko).

Je třeba vidět, že Merkelová tak učinila před summitem ministrů vnitra Evropské unie. Byl to tedy krok více manifestační než restriktivní. Agitaci i propagandu zkrátka kancléřka Merkelová umí již od mládí. Kdysi kupovala svým soukmenovcům v mládežnické FDJ (Freie Deutsche Jugend) lístky do kina a do divadla, ale klasiky marxismu-leninismu umí rovněž. Přál bych si, aby se z Lenina (a od Merkelové) poučil i prezident Miloš Zeman, který ho jistě také velmi dobře zná. On ale v poslední době působí, že čte spíše Trampoty brouka Pytlíka od nezapomenutelného spisovatele Ondřeje Sekory.

Podle ministra vnitra Chovance je aktuálně největším problémem řešení migrace nekonzistentní politika Německa, což napsal na sociální síť. „Ani ukazování svalů sousedům přes hranice to nezakryje!“ zmínil také. Co si myslíte o této interpretaci? 

Pan ministr vnitra Milan Chovanec by měl spíše vysvětlit, co myslel tím, když řekl, že v uprchlické krizi spolupracuje s orgány v Sýrii (LN, 14.9.). To je tak skandální výrok, že to hraničí s žádostí po okamžité demisi. Politika Německa, jež vychází z desítek let zkušeností s migrací ze všech stran (vzpomeňme jen na Turky nebo Jugoslávce, ale i Čechy a Slováky), je naopak mimořádně konzistentní a důkladná.

Rozhodnutí souručenství zemí Visegrádu, jež se dohodly, že budou organizovat společně revoltu vůči Německu, je naopak nízké a pokrytecké. Nadbíhání těm nejnižším pudům ve společnosti legitimizuje fašizující pokusy různých desátníků v ulicích i hospodách. Vůbec se mi zdá v poslední době česká společnost v naladění, jež připomíná 30. léta, v nichž se rodila ta nejodpudivější politická hnutí a na povrch vyplouvaly rysy, které byste od těch hodných lidí okolo vás vůbec nečekal. Kancléřka Merkelová se chová sebevědomě, je to žena s velkým rozhledem a vizí, o níž se bude v učebnicích psát. Hned po Adenauerovi a Kohlovi.

Zavádět plošné kontroly podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka není u nás potřeba. Co si o tom myslíte? Nepůjdou běženci k nám?

Souhlasím. Již nyní se Ministerstvo vnitra chová dostatečně odstrašujícím způsobem, když uvolňuje pro uprchlíky věznice a vytváří ve společnosti dojem, že jde o div ne kriminální živly. Kdo viděl nějakého uprchlíka na vlastní oči, jistě změní názor, že nejde o nějaké zločince na pochodu. Zároveň ale souhlasím s tím, aby se situace samozřejmě sledovala, vyhodnocovala a hledaly se i způsoby, jak jí využít pro posílení země. Protože přicházet k nám mohou i velmi kvalifikovaní lidé, kteří jenom proto, že se k nim policisté chovají jako ke zvířatům, raději jedou do Německa.

Obecně, situace začíná být neúnosná s ohledem na množství uprchlíků. Bude vůbec tento stav zvládnutelný? Co když azylový systém zkolabuje? 

V současné Evropě se odehrává dosud největší přesun obyvatel od druhé světové války. Počet milionu uprchlíků, jež se rozhodlo Německo přijmout, je jistě velká zátěž. Ve srovnání s celkovým počtem uprchlíků v té nárazníkové zóně (Libanon, Turecko, Jordánsko), není samotná Evropa vystavena vyššímu počtu, než 10 % z celkového počtu uprchlíků. Více než milion nyní registruje hlavně Turecko.

Visegrádská čtyřka vyslovila odmítavý postoj ke kvótám a sklidila ostrou kritiku. Například rakouský kancléř pohrozil rebelujícím zemím z východní Evropy sankcemi. „Německo a Rakousko přispívají do rozpočtu Evropské unie obrovské sumy peněz. Pokud by Polsko, Maďarsko a spol. i nadále tak tvrdohlavě odmítaly uprchlické kvóty, mohlo by dojít k zastavení toku peněz ze strukturálních fondů EU, ze kterých právě východní Evropa těží nejvíce,“ cituje britský deník Faymanna. Jak vy hodnotíte reakce, které přišly?

Jistě, není to adekvátní reakce. Chápu, že se nemusí někomu líbit. Ale chovají se východoevropské země, zejména Maďarsko, adekvátně, když staví ploty a posilují armádu a policii? Zapomínají na mezinárodní smlouvy, zapomínají na celkový étos, s nímž mnohdy vstupovaly do Evropy, a probouzejí se v nich pudy totalitních vzpomínek. Je to ale jen výrok, není to žádné rozhodnutí: nikdo zatím o ničem, ani o „povinném přijetí uprchlíků“ nehlasoval, třeba onou pověstnou kvalifikovanou většinou, že?

Rakouský kancléř Werner Faymann ale také řekl v týdeníku Der Spiegel: „Uprchlíci, chycení ve vlaku ve víře, že jedou někam úplně jinam, to připomíná nejtemnější období historie na našem kontinentě. (…) Rozdělovat lidská práva podle náboženství je nepřijatelné.“ Německý ministr vnitra Thomas de Maizière, který o tomhle tématu mluvil v televizi ZDF, to řekl bezprostředně po jednání ministrů vnitra. Dlouhodobě prostě není možné, aby byla Evropa v otázce uprchlíků takto dramaticky rozdělena. Myslím, že máme mít stále na paměti, že tomu není ještě tak dávno, co z naší země lidé utíkali a na Západě je přijímali. Nebylo to nikdy pro nikoho snadné, ale ti lidé získávali azyl v rámci demokratických procedur.

Obecně je třeba říci, a to se vší vážností, že rozšíření Evropské unie o státy východní a střední Evropy bylo ukvapené. Tyto země nebyly ekonomicky, ale zejména kulturně připraveny na to, aby sdílely společné evropské ideály, neboť jim čtyřicet let tzv. reálného komunismu ruku v ruce s nástupem reálného státně-mafiánského kapitalismu přerazilo páteř a zatemnilo mozek. Nikdo ničemu nevěří, nikdo nikomu nepomáhá, každý je sám pro sebe, nad hlavou meč exekutora. To jsme to dopracovali po těch dvaceti pěti letech!

Pokud současné vládní reprezentaci nedochází, že se tímto postojem odsouváme z jedné civilizace kamsi jinam, kde jsme nechtěli být, pánbůh s námi a zlé pryč. Osobně jsem z tohoto vývoje velmi nešťastný, protože znám velmi dobře různé silácké výroky mistrů světa na všechno: ti lidé se najednou odevšad vynořili a dávají lekce celému světu. To není jen prezident nebo jeden dva ministři, to jsou často obyčejní lidé, mnohdy i lidé inteligentní, kteří nemají ani srdce, ani duši... jen chtějí mít plný žaludek. Jejich fotografie najdete nejčastěji na Facebooku.