Řekl jste, že bez zajištění elementární bezpečnosti na Ukrajině nebude možné zajistit ani řešení jejích hospodářských a sociálních problémů. Kdo by tu bezpečnost měl podle vás zajistit? NATO s USA?

Já bych řekl, že to musejí být všechny strany sporu, především Ukrajina jako taková. Jde o zodpovědnost ukrajinské vlády a prezidenta Porošenka. Ruská federace v čele s Putinem, který má výrazný podíl na východní Ukrajině a může za anexi Krymu, a pak je to Evropská unie, protože v současné době ratifikuje asociační dohodu o přistoupení Ukrajiny a je tam jakási pomoc ukrajinské vládě z hlediska plnění úkolů, které by v případě ratifikace a dohody měla ukrajinská vláda splnit. Nemyslím si, že by to měly řešit NATO a USA. NATO je v podstatě obranné uskupení a ve své podstatě reagují na požadavek umísťování amerických jednotek, které jsou nejsilnější v NATO.

Uvedl jste také, že Rusko má imperiální choutky. Putin ale už v roce 2008 na summitu NATO uvedl, že Ukrajinu a Gruzii Evropské unii v podstatě nedá, a představitelé tehdejší Evropské unie i NATO mu přislíbili, že k ničemu podobnému nedojde. Nedala se jeho reakce předpokládat? Myslely si skutečně Evropská unie a NATO, že to Putin nechá jenom tak?

Jenomže tady jde o problém, kdo je nezávislý stát a kdo není. O své budoucnosti má každý stát rozhodovat sám. I když existují vlivy silných hráčů jako Rusko, USA, Německo nebo jiné státy, tak Urkajina a Gruzie by si měly o své budoucnosti rozhodovat samy. To je to základní. Pokud se bavíme o nějakém vlivu, je jasné, že po rozpadu Sovětského svazu ztratilo Rusko svůj vliv na některé země.

Ekonomicky existuje provázanost s Běloruskem, Ukrajinou, ale i ostatními pobaltskými zeměmi dávno z pohledu historie, ale politický vliv ztratila až v dění od roku dva tisíce osm. V současnosti je to spíše o posílení ztraceného vlivu Ruské federace, což mimo jiné souvisí i s ekonomickými, politickými a sociálními věcmi, ale odráží se to například tím, že Ruská federace zvýšila svoji aktivitu ve spolupráci s Čínou nebo Indií.

Není tato spolupráce také logickým krokem Putina? Pokud USA zastavilo bankomaty a vydávání peněz, když nesouhlasilo s jeho kroky vůči Krymu, není logické, že Putin začne spolupracovat s jiným partnerem, od kterého mu takové nebezpeční nehrozí, případně – jako u platebních karet – začne vyvíjet vlastní systém, nezávislý na někom jiném?

Pokud se bavíme o ekonomických sankcích, je to odezva na anexi Krymu. Sankce, které souvisejí s dodržováním minských dohod, ale určitě budou mít vliv. USA také snižovaly svoji vojenskou účast v Evropě a posilovaly ji v Pacifiku, i ony mají své globální zájmy a určitě je pro ně vhodná ekonomická spolupráce také s jinými státy, než jsou Japonsko, Korea a podobně. Vše se však musí odvíjet od mezinárodních závazků a dohod. Pokud jsou nějak porušeny, těžko se hledá dohoda nad ostatním věcmi, jako jsou ekonomická spolupráce, spolupráce v boji proti terorismu či řešení jaderného nebezpečí Íránu a podobně.

Co si myslíte o dodávkách kamionů pomoci z Ruska, putujících na Ukrajinu?

Nevím, co je součástí pomoci. Ukrajinská strana tvrdí, že součástí jsou dodávky zbraní a podobně. Beru je a chci věřit, že jde o humanitární pomoc východní Ukrajině a jakési posílení svého ekonomického vlivu na východní Ukrajině ze strany Ruské federace. Musíme mít na paměti, že celá část východní Ukrajiny má dlouhodobé ekonomické vazby s Ruskou federací a je tam velké množství průmyslových podniků i jisté obranné technologie z obranného průmyslu a další. Ale není zájmem ani Ruské federace, ale ani Evropské unie, aby se Ukrajina dostala do obrovských ekonomických problémů. Hovoří se o nějakém bankrotu koncem srpna, což by mohlo být destabilizací celého území Ukrajiny. Když není zajištěna bezpečnost, není zajištěn ani rozvoj.

Rusko se nyní nedohodlo na slevě na plyn s Ukrajinou, domníváte se, že je to další ukázka Putinovy síly?

Když to vezmeme historicky, tak vlastně Sovětský svaz prohrál na základě ekonomické síly Západu, ať už Evropy a dalších. Ekonomické nástroje jako energetická bezpečnost, dodávky plynu, elektřiny, ale i potravinová bezpečnost, mohou být zdrojem nebo nástroji politického vydírání, politické aktivity. Třeba teď ze strany Ruské federace vůči Ukrajině. Na druhou stranu existují mezinárodní smlouvy o dodávkách včetně nějaké ceny za zboží, tak by se měly dodržovat.