Ve Výzkumném centru Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřujete na postsovětský prostor. Do něj patří i Ukrajina. Jak byste zhodnotil nynější stav této v posledních letech tolik sužované republiky?

Situace na Ukrajině je nadále velmi vyostřená. Na východě země stále probíhá intenzivní válka. Do této války je ve velké míře zapojeno Rusko, které se snaží za použití informačních, ekonomických i vojenských prostředků zabránit integraci Ukrajiny do euroatlantických integračních struktur a vnitropolitickým reformám. Oba procesy totiž ohrožují vnitřní stabilitu Putinova režimu. Úspěch Ukrajiny při euroatlantické integraci a vnitřních reformách by ukázal, že i v Rusku existuje alternativa k současnému systému. Toho se Kreml obává. V jistém smyslu můžeme dokonce najít analogii mezi protivládními protesty v Rusku na přelomu let 2011 a 2012 a kyjevským Majdanem. V obou případech demonstrující požadovali hluboké systémové reformy, vyjadřovali odpor proti vládnoucí kleptokracii a snahu reorientovat zahraniční politiku země směrem na Západ.

I když je situace nadále tak vážná, vlivem událostí v Sýrii nebo migrační krize v Evropě se poněkud vytratila z pozornosti médií. Platí to podle vás i pro politiky z Evropské unie?

Ano, Ukrajina se z médií poněkud vytratila. To je pravda, tak to dnes s médii běžně chodí. Důležité však je, aby se neztratila ukrajinská otázka z pozornosti politiků v Evropské unii, což se zatím podle mého neděje. V dnešní době je velmi důležité rozlišovat mezi krátkodobým zájmem médií o nějakou aktuální problematiku a potřebou politické reprezentace a státních institucí dlouhodobě se věnovat svým strategickým prioritám. V tomto ohledu se domnívám, že zachování teritoriální integrity Ukrajiny a její vnitřní stabilizace i rozvoj jsou strategickou prioritou jak Bruselu, tak i Prahy. Také migrační krize nám ukazuje, jak je důležité pro samotnou stabilitu Evropské unie udržování stability v jejím sousedství. EU by se navíc neměla vzdávat zdaleka nejsilnějšího nástroje, který v rámci sousedské politiky vlastní – politiky rozšíření.

Jak se do situace na Ukrajině mohou promítnout události spojené s Krymem, tedy přerušení přívodu proudu v důsledku zničení sloupů dálkového vedení, dále pak blokáda nákladního automobilového a železničního spojení s Krymem, nařízená ukrajinskou vládou, ale také přerušení dodávek zemního plynu z Ruska?

Ukazuje se, že z geografického hlediska je pro Rusko kontrola Krymského poloostrova mnohem složitější, než byla pro Ukrajinu. Rusko se pravděpodobně po obnovení dodávek energií zaměří na projekt výstavby mostu přes Kerčský průliv. Tento projekt však bude velmi nákladný. Zmíněná událost také samozřejmě povede k další eskalaci napětí mezi oběma stranami konfliktu. Ukazuje se však, že Rusko nemá schopnosti najednou vést aktivní vojenskou kampaň v Sýrii, zvyšovat napětí mezi ním a NATO – zejména Tureckem – a ještě výrazně posílit luhanské a doněcké separatisty, tak aby mohli dosáhnout nových teritoriálních zisků.