Robert Vlášek: Česká republika potřebuje vlastní obrannou doktrínu a silnou ekonomiku, jinak neobstojí

Po volbách v USA se očekává změna v transatlantických vztazích. Donald Trump i J. D. Vance otevřeně říkají, že Evropa si svou bezpečnost musí začít financovat sama. Jaké důsledky to může mít pro Českou republiku?

Je zjevné, že nová americká administrativa se nově dívá nejen na otázku obrany Evropy, fungování NATO a válku na Ukrajině, ale také třeba na otázku svobody slova, problematiku Green Dealu a celou řadu dalších témat. Její pohled se v řadě ohledů zásadně liší od pohledu byrokratů v EK a tzv. evropských elit, a to včetně těch českých.

Je samostatnou otázkou, jaké dopady může mít například změna přístupu administrativy Donalda Trumpa v bezpečnostní oblasti a její tlak na to, aby si evropské členské státy NATO více financovaly svou bezpečnost a obranu samy, na Českou republiku. Osobně se domnívám, že ČR by, bez ohledu na to, co dělá nebo udělá administrativa Donalda Trumpa, měla vypracovat vlastní smysluplnou vojenskou obrannou doktrínu, která nám chybí již řadu let. Odpovědní lidé by se konečně měli začít zabývat tím, aby Armáda ČR byla schopna plnit svůj úkol, tj. teritoriální obranu území ČR.

Místo nákupu drahých hraček, jako jsou F-35, je třeba investovat do domácího zbrojního průmyslu, aby dodával většinu vybavení pro AČR. Tím jednak pomůžeme naší ekonomice, a jednak posílíme vlastní obranyschopnost. Dále je třeba investovat do lidí, do vojenského personálu. Stavy, kdy skutečně bojové jednotky AČR jsou odhadovány na 5–7 tisíc, jsou více než tristní.

Premiér Petr Fiala oznámil, že Česko plánuje zvýšit výdaje na obranu na 3 % HDP. Máme na to vůbec ekonomické možnosti, nebo nás to přivede k vyšším daním a dalšímu zadlužování?

Domnívám se, že ze strany pana premiéra jde o jistou formu marketingu, kterou mu poradili marketingoví poradci, kteří nerozumí ekonomice, ale ani armádě. Jednak 3 % HDP je takové, řekněme, hausnumero. Je více 2 % HDP při HDP 10 000 mld. Kč, anebo 3 % HDP při HDP 7 000 mld. Kč?

Pro potřeby AČR je zcela dostačující roční investice 2 % HDP. Mimochodem, pro rok 2025 je plánováno ze státního rozpočtu do obrany investovat 2 %, tj. 140,7 mld. Kč. Dochází k meziročnímu navýšení o 3,1 mld. Klíčová je ale efektivita a dlouhodobá strategie. Současně je ale také důležité, aby ekonomika ČR rostla, rostlo HDP, a tím pádem byly výdaje nejen na obranu financovatelné.

Obávám se ale, že EU se svou agendou ESG a Green Dealu dělá vše proto, aby se evropské ekonomice, a tedy i ekonomice české, nedařilo. V takových podmínkách zvyšovat výdaje na zbrojení není úplně jednoduché. Mimochodem, na rok 2025 je plánován deficit SR ve výši 241 mld. Kč. Pro představu, deficity za roky 2022 až 2024 dosáhly neuvěřitelných 930,9 mld. Kč. Kam taková cesta vede, si asi všichni umíme představit…

Česká vláda se zavázala k rozsáhlé vojenské pomoci Ukrajině, přičemž stále více zemí v Evropě omezilo svou podporu. Neměla by se i ČR připravovat spíše na budoucí scénáře než pokračovat v neomezené podpoře?

Otázka v sobě obsahuje i odpověď. Domnívám se, že to by rozhodně udělat měla. Geopolitický proces zcela zřejmě směřuje jiným směrem, než předpokládala naše vláda a byrokraté v EK. Zdá se, že tento proces je nezvratný. Zároveň se ale zdá, že naše současná reprezentace do podpory Ukrajiny a propagandy s tím spojené investovala tolik politického kapitálu, že neví, jak z toho ven, a proto v tom pokračuje. Jiné vysvětlení pro to nemám.

Často slyšíme, že jakákoli kritika podpory Ukrajiny je označována za „proruskou propagandu“. Dá se v takovém prostředí vůbec vést otevřená debata?

Nálepkování a prosazování jediných správných narativů je cesta do pekla. Vede to jen k rozdělení společnosti a nenávisti, což rozhodně není konstruktivní.

Nálepkovat někoho jako proruského, nejlépe ještě s dvěma „s“ (prorusský), jen proto, že chce vést diskuzi o tom, co je pro naši ekonomiku, národní zájmy a bezpečnost klíčové a v našem zájmu, nebo naopak není, je zcela zcestné. Kromě toho, že je to zcestné a destruktivní, je to i politicky špatné.

Německé volby v únoru 2025 ukázaly výrazný posun doprava. Znamená to začátek oslabení centralizace EU, nebo se Brusel ještě více semkne a zpřísní kontrolu členských států?

Obávám se, že k tomu, aby došlo k oslabení centralizace EU, je ještě hodně daleko. Na všechno, co v EU nefunguje, mají bruselští byrokraté jediný recept – více Bruselu. Ostatně, přes růst preferencí a dosažený volební výsledek byla AfD eliminována tím, že byla vytvořena zcela nesourodá koalice, aby byl její vliv potlačen.

Stejný postup vidíme v Rakousku v případě Svobodných (FPÖ), kdy přes jejich vítězství ve volbách byla vytvořena zcela nesourodá koalice, která má eliminovat jejich vliv. Současný vývoj v Rumunsku je podle mě již zcela za hranou demokratické politické soutěže. Zdá se, že určité síly nechtějí svůj vliv a moc ztratit a udělají téměř cokoli, i proti vůli podstatné části voličů. Tohle ale podle mého názoru nejde dělat donekonečna.

Evropská unie neustále rozšiřuje regulace – od cenzury na internetu po kontrolu trhu s energiemi. Jak hodnotíte současné kroky Bruselu? Má Česká republika stále prostor se bránit, nebo jsme jen pasivním vykonavatelem nařízení?

Omezování ekonomických, finančních i osobnostních svobod je skutečně velmi nepěkná agenda, která je v EU zásadně akcelerována. Je nezpochybnitelné, že omezování svobod nikdy v historii nevedlo k prosperitě a hojnosti a nepovede k tomu ani v tomto případě.

Je to důsledek velmi nebezpečné a radikální levicové kolektivistické ideologie, jejímž pomyslným ideologickým středem je agenda ESG a Green Dealu. Myslím si, že tato agenda je velmi škodlivá a nebezpečná. ČR má teoreticky k dispozici nástroje, jak se tomuto diktátu Bruselu bránit – stále jsme alespoň formálně svrchovaný stát, máme svůj dvoukomorový parlament, vládu, prezidenta, Ústavní soud atd.

Aby však bylo možné přejít od teorie k praxi, potřebujeme politickou reprezentaci, která bude mít odbornost, schopnosti a odvahu začít naplno pracovat v zájmu ČR a jejích občanů. Potřebujeme odvážné lidi, vůdce, národohospodáře, státníky.

Vláda tvrdí, že boj proti „dezinformacím“ je nutný kvůli bezpečnosti. Kritici však upozorňují, že se ve skutečnosti jedná o cenzuru a umlčování opozice. Kde vidíte hranici mezi skutečnou bezpečností a potlačováním svobody projevu?

Omezování svobody projevu/slova, umlčování názorové různorodosti a veřejné diskuse je nepřípustné vždy, bez výjimky. Žádná záminka, důvod, motivace nebo ideologie na tom nic nemění.

Politici jsou stejní lidé jako my a nemají žádné právo určovat, jaký názor je správný a jaký není. Nemají právo určovat, co si máme nebo nemáme myslet. Tzv. boj s dezinformacemi je jen eufemismus pro omezování určitých názorů a cenzuru. Absolutní svoboda slova je to, co bychom měli prosazovat.

Hranici mezi tím, co je možné a co není možné, určuje poměrně spolehlivě trestní zákoník. Další regulaci nepotřebujeme.

Green Deal byl v posledních měsících znovu kritizován jako příliš nákladný a neudržitelný. Myslíte si, že se nová americká administrativa postaví proti těmto regulacím a přinutí EU ke změně kurzu?

Green Deal je v první řadě grandiózní podvod. Nejde o žádnou ekologii, ale o byznys a omezování svobody lidí, jejich snazší řízení a manipulaci.

Nová americká administrativa dala jasně najevo, že americký Green Deal končí. Odstoupení od Pařížské dohody je jasný krok. Green Deal je sám o sobě neudržitelný, utopistický a škodlivý projekt. Jsem přesvědčen, že bez ohledu na americkou administrativu dříve nebo později skončí.

Zatím se ale zdá, že EK udělá vše proto, aby byl udržován co nejdéle.

V USA i v Evropě sílí odpor proti bezuhlíkové ekonomice, jak ji prosazuje Evropská komise. Je podle vás možné, že i Česko v příštích letech začne reálně brzdit „zelené“ projekty, nebo jsme v tom až příliš hluboko?

Pokud nechceme zažít totální ekonomickou katastrofu se vším všudy – jako je drastický propad životní úrovně, masivní nezaměstnanost, nekontrolovaná inflace apod. – musíme dříve nebo později „zelené“ projekty brzdit a rušit.

Svobodní dlouhodobě varují, že stát se z „ochránce občanů“ stal jejich regulátorem a cenzorem. Co konkrétně by Svobodní prosazovali, aby se tento trend obrátil a stát se znovu stal spíše služebníkem než diktátorem?

Stát musí začít plnit základní funkce, pro které je zřízen – tj. zajišťovat vnitřní a vnější bezpečnost, zahraniční politiku, vytvářet funkční právní prostředí atd. – a přestat se zabývat agendami, pro které zřízen nebyl, tj. prosazováním různých ideologií jako je například právě ESG, Green Deal, Agenda 2030 apod.

Je toho celá řada, ale první a nejdůležitější kroky jsou právě zrušit Green Deal a agendu ESG, zcela upustit od snahy cenzurovat a kriminalizovat názory lidí.