Jak hodnotíte výsledek vnitrostranického referenda ČSSD v otázce zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách?

Asi nejvýstižnější je přirovnání k chytré horákyni. Hlasující v referendu tak trochu rozhodli - nerozhodli, zda chtějí mít na kandidátních listinách poměr žen/mužů minimálně 40 procent. Nicméně necelých 52 procent hlasujících je pořád většina a věřím, že výsledek v první řadě vyvolá ve straně hlubší diskusi o kvótách, ale i dalších podpůrných opatřeních. Pokud bude výsledkem zakotvení závazného opatření do stanov, bude to jedině dobře.

Myslíte, že na poměr žen/mužů ve volených funkcích bude mít vliv i výsledek v otázce 1, tedy že budou o podobě kandidátních listin rozhodovat všichni členové?

Myslím si, že vliv bude mít svým způsobem výsledek zbývajících dvou otázek: Zprůhlednění nominačních procesů, jejich přesunutí blíže samotným členům a členkám může ženám cestu na kandidátku usnadnit stejně jako omezení kumulace funkcí. To totiž s sebou nutně přinese potřebu vyhledávat více kandidujících a věřím, že s ohledem na výsledek hlasování v otázce číslo 2 se strana porozhlédne i mezi ženami. V souvislosti s kvótami mi připadá trefná metafora plného autobusu, kterou jsem nedávno slyšela: Do přeplněného autobusu se nastupuje špatně, pokud se však místa uvolní, mohou dostat šanci i ženy. A právě omezení kumulace funkcí může toto uvolnění míst přinést a ukázat, zda ženy skutečně mají či nemají zájem je obsadit.

Kde podle vás nejvíce – na úrovni komunálu, krajů, sněmovny – to bude patrné?

Vzhledem k současnému zastoupení žen a mužů na jednotlivých úrovních rozhodování je největší potřeba nominovat ženy na volitelná místa ve volbách do Poslanecké sněmovny. Tam se je ČSSD dlouhodobě nedaří prosazovat. V předčasných volbách v minulém roce došlo k paradoxní situaci, kdy voliči a voličky ČSSD některé kandidátky z volitelných míst „vykroužkovali" a snížili tak jejich konečné zastoupení ve sněmovně. A v tom by přímé schvalování kandidátních listin mohlo pomoci. Členové a členky strany v daném obvodě budou určitě nejlépe vědět, koho veřejnost přijme a zvolí, a koho nikoli.