Pobýval jste v Česku kvůli sběru informací k vědecké práci Československá vojska v Rusku v letech 1917 až 1920. Jaký obrázek jste si od nás odvezl?

Velmi mě zaujalo, jakou mají Češi kulturu paměti. Vzpomínají totiž nejen na úspěchy, ale skoro stejně i na tragické události svých dějin, například na bitvu na Bílé hoře. Také mě potěšilo, že se u vás moc neujal vandalismus na sovětských pomnících či vojenských hrobech. Na sovětské vojáky se vzpomíná jako na okupanty z roku 1968, ale nezapomíná se na ně ani jako na osvoboditele z roku 1945. Takové vnímání dějin je poctivé a mám z něj velmi dobrý pocit. A jinak? Všechno je blízko, lidé jsou méně uspěchaní, ve městech je nezvykle hodně knihkupectví.

Rusko je často líčeno jako bohatýr s imperiálními a bojovnými choutkami. Jak vnímáte tento úhel pohledu?

Myslím si, že uvalit na jakoukoliv zemi podobný stereotyp není dobré. Jde o poznání. Politici rozdělili zeměkouli na sféry vlivu a řeší vzájemné nevraživosti. Stereotypy jsou dobré tak leda k ohlupování důvěřivých lidí. Normální lidé se nicméně většinou domluví. Turisté, co přijeli do Moskvy, nebyli až tak překvapeni, že tam po ulicích nejezdí saně a v parku se neprocházejí medvědi. Viděli život plus minus podobný tomu svému. Netřeba nikoho strašit stereotypy.

Nemyslíte si, že studená válka či soupeření mezi USA a Ruskem nikdy neskončily?

Mezinárodní politika USA vznikla ve dvacátém století a srozumitelnější se stala až po druhé světové válce. Některé země se po přijetí Marshallova plánu staly dlužníky USA. Svět přešel od zlatého standardu k dolarovému. S tím a s rozdělením sil po druhé světové válce je vše svázáno. SSSR si uvědomil svou důležitou roli ve vítězství nad fašismem a své důležité místo ve světovém společenství.