Europoslanci kontrolního výboru vyzvali Andreje Babiše, aby řešil svůj střet zájmů. Podle nich by měl buď rezignovat, nebo se úplně zbavit Agrofertu. Jak by měl reagovat?
U řešení tohoto sporu jde prozatím pouze o návrhy. Tato debata se mezi frakcemi v Evropském parlamentu vede, ale nemá žádný reálný vliv. Problém je v tom, že jde o spor o faktický vliv. To, že Andrej Babiš vložil svá média do svěřenského fondu, tak právně udělal podle českého zákona vše, co měl. Teď se povede politická bitva na téma faktický vliv, což je těžko definovatelné a uchopitelné, protože každý, kdo dá majetek do svěřenského fondu, tak zároveň svěřenský fond dává lidem, kterým důvěřuje. Je to stále stejná bitva, která se musí odehrát doma – kdo volby vyhraje, kdo nikoliv. Ale nevyřeší to žádná usnesení z Bruselu.
Je podle vás české ošetření zákonem dostatečné? Neměla by nastat úprava například ve smyslu, že kdo je politikem, neměl by prostřednictvím svých firem vůbec čerpat státní či evropské dotace? Svěřenský fond jinak řečeno znamená, že ten, kdo je koncovým uživatelem, je v případě Agrofertu stále Andrej Babiš, kterému se firmy zase vrátí poté, co politiku opustí.
Úplně správné to není, ale nedovedu si představit, k jaké právní úpravě by muselo dojít. Znamenalo by to, že se politik musí úplně zbavit svých firem, protože zákon nelze napsat pro jednu osobu a musel by platit obecně. Pak by například ani starosta malé obce nemohl požádat o 150tisícovou státní dotaci na zateplení budovy své společnosti. Navíc Ústavní soud souhlasí s tím, že poslanec a senátor nemůže přijímat dotace a zakázky, pokud je právnickou osobou, která má účast vyšší než 25 procent. To znamená, že i Ústavní soud souhlasí s tím, že podíl na dotacích a zakázkách může být pro každého politika.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch začal prošetřovat nákup ochranných pomůcek kvůli podezřením na jejich kvalitu. Domníváte se, že pokud by se prokázalo pochybení, měla by se vyvodit i politická odpovědnost? Nebo lze politikům nějaká pochybení, pokud nebyla úmyslná, odpustit s tím, že se jednalo o mimořádnou situaci, kterou republika prožívala poprvé?
Samozřejmě jde o míru, ale odpovědnost se musí nést a při odbornosti se musí přihlédnout k mimořádné situaci. Ale to není omluva pro manipulace nebo podvody. Důležité je, aby Nejvyšší kontrolní úřad a další orgány začaly věc řešit hned a důkladně.
Čili je podstatou, zda jde o chybu, nebo úmyslné chování.
Jakmile by šlo o nějakou formu zavinění, tak by se politická odpovědnost měla nést.
V minulém rozhovoru jsme řešili různé formy podpory živnostníků a podnikatelů ze strany státu. V České republice stoupla za poslední dva měsíce nezaměstnanost, v níž jsme v Evropské unii drželi prim, tak jak nyní pomoci této situaci? Jak nedopustit, aby zaměstnavatelé propouštěli?
Určitě nějaká forma musí být a měla by být vymyšlená strategie postupu, takzvaný Marschallův plán. Tedy které kroky se udělají. Nemohou se dělat živelně, jak co přijde. Stratégové české ekonomiky a politiky by měli říci jasně, kam půjde pomoc na prvním místě, kam později, a postupovat podle strategie. Není možné dělat, co kdo vylobuje. Tím pádem musíme pomoci nastartovat zpátky ekonomiku, ale nikoliv tak, že se všem rozdají peníze. To není cesta, důležité je dát lidem znovu šanci.
Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09), primátor Zdeněk Hřib (Piráti) a starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS) jsou kvůli politickým krokům pod policejní ochranou. O čem to svědčí? Ohrožují nás Rusové?
Rusové uraženi jsou, dokonce to zmiňují na mezinárodních fórech. Odstranění sochy Koněva zmiňují všude, to znamená, že uraženi jsou. Jsou to samosprávní kompetence, do toho nemá kdo co zasahovat. Pro Rusko je to těžko stravitelné, a myslím tím pro celé Rusko – není tomu tak, že by nějaká tamní politická síla podporovala, co udělala Praha 6, a česká diplomacie se s tím musí vyrovnat. Není možné zastavit veškerý dialog s Ruskem.
Těch událostí bylo více, kromě zmíněného odstranění sochy maršála Koněva šlo o umístění desky vlasovcům a ruská ambasáda nyní sídlí na náměstí Borise Němcova. Pavel Novotný také přijel na ruskou ambasádu, kde vykřikoval, že Řeporyje vedly válku s Ruskem a vyhrály ji. Jde o provokace, nebo demokratická politická rozhodnutí?
Samozřejmě v demokracii se děje, že lidé mají i názory extrémní, které vyjadřují touto viditelnější formou. Na druhé straně jde o vnitropolitický konflikt. Starosta Řeporyjí a ostatní to dělají mimo jiné proto, že to zabírá u jejich voličů, což také hraje roli. Ale jsme demokratická země a musíme nést a zvládnout komunikaci s jinými státy, tohle jsou projevy lidí ze samosprávy, a to není stát. Stát tyto kroky nečiní. Vidím to jako permanentní otevírání ruské otázky. Je to vůči Rusku provokativní, je a Rusko to bere jako provokaci, ale opakuji znovu, to jsou akty samosprávy, nikoliv státu. Stát se nechová provokativně vůči Rusku.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová