V neděli v Bruselu pokračovalo jednání euroskupiny (ministři financí měnové unie) o osudu Řecka v eurozóně. Politici zrušili původně plánovaný summit celé EU, protože dohoda o třetí pomoci Řecku, která se může vyšplhat až na částku 80 miliard eur na tři roky, byla v nedohlednu. Německo navrhuje vyloučit Řecko z eurozóny na pět let, Finsko blokuje jakýkoli záchranný balík a také Slovensko proti Athénám přitvrdilo. Lewandowski je znepokojen prodlužující se nejistotou, kterou by nejraději ukončil co nejdřív.

„Řecká krize je pokračováním krize, která před sedmi lety začala v Americe. Teď však působí jako nekonečný příběh. A opravdu nyní destabilizuje Evropu zevnitř. To není vůbec dobře, hlavně proto, že zároveň čelíme mnohým výzvám zvenčí, ať už na Ukrajině nebo na Blízkém východě, s uprchlíky a terorismem. To jsou vnější faktory, ale nejvíce destabilizujícím prvkem uvnitř je nyní Řecko. Čím dříve budeme mít rozhodnutí, tím lépe,“ říká bývalý eurokomisař.

Jak se nynější řešení řecké krize může odrazit ve španělských volbách na podzim? Někteří pozorovatelé si myslí, že pokud se Řekům opět příliš ustoupí, povzbudí to španělskou populistickou stranu Podemos, kterou založili radikálně levicoví akademici s kořeny v mládežnickém komunistickém hnutí.

To je správná otázka, protože kdybychom teď Řekům ustoupili, inspirovali bychom demagogii a posílili populistické politiky v Portugalsku a Španělsku. A Španělsko je jako velký stát a velká ekonomika eurozóny zvlášť důležité. Ústupky a zvláštní zacházení s Řeckem znamená otrávení atmosféry a oslabení ochoty evropských zemí plnit závazky, platit dluhy a dodržovat pravidla. Byla by to velká inspirace pro populisty všech barev. Řecká krize tedy musí být rozhodnuta co nejdříve, jinak ještě více destabilizujeme Evropu. Destabilizujeme českou korunu, polský zlotý a maďarský forint, vytváříme nepředvídatelnou situaci, v níž by pak nikdo nebyl schopen přesvědčit Čechy, Maďary a Poláky, aby vstoupili do eurozóny.

Další příčinou nestability je situace na Ukrajině. Když se z evropské i polské perspektivy podíváte na Visegrádskou čtyřku, nejste znepokojen, že v zemích jako Česko, Maďarsko a Slovensko nemáme ohledně ruské agrese sjednocený a silný hlas tak, jak ho máte v Polsku?

Nejdůležitější teď je jednotná fronta ve věci protiruských sankcí. A ta byla udržena. Máme tu separátní, dvojstranné styky mezi Moskvou a Prahou, Bratislavou a Budapeští, kde opravdu existují různé názory. Některé z těchto privilegovaných dvojstranných vztahů mohou být užitečné. Neexistuje tedy názor Visegrádu, i když my v Polsku jsme jednotní. Nejdůležitější v tuto chvíli je, jak jsem řekl, udržet sankce. Kreml rozumí jen argumentu síly. Je to podobné jako v politice s Íránem, na niž se v Evropském parlamentu specializuji. Kdyby nebylo sankcí, řeči síly, nedobrali bychom se postupně k vyjednávání. S Moskvou je to podobné – jen sankce nám umožní vynutit si nějaké řešení a aspoň zastavit ruskou agresi. Z tohoto pohledu tedy záleží jen na sankcích, a co se děje mezi Prahou a Moskvou, je vedlejší.

Vedlejší?

Situace na lince Praha – Moskva je pochopitelně pro nás ve Varšavě zajímavá. Je to citlivá otázka, ale druhotná v tuto chvíli. Pokud třeba maďarská Orbánova vláda a vaše vláda budou stát za sankcemi, budou solidární v rámci osmadvacítky členů EU, to se bude počítat.