Byl 17. listopad vyústěním snahy nespokojených občanů o změnu režimu, nebo se ekonomicky vyčerpaný totalitní systém zhroutil sám poté, co ho opustila Moskva? A do jaké míry zde hrály roli tajné služby?

Dá-li se odpovědět na otázku poctivě, musí druhá strana chtít naslouchat a chtít pochopit i argumenty. Veritas super omnia vincit. Pravda nade vším zvítězí. Země západní Evropy toho za celá staletí trvající koloniální politiky nakradly dost a vložily do své vitríny. Tohle snadné bohatství plus americké technologie dávaly těmto zemím jistý první stupeň náskoku před zeměmi východní Evropy. Sovětský svaz, který nesl největší břímě kruté války, byl po ústupu Němců spálenou zemí - 25 milionu mladých v produktivním věku zahynulo a těch pár let mezi válkami a jinými sváry nedávalo téměř žádný prostor pro vybudování moderního průmyslu. A nešťastné  e m b a r g o.  Na tisíce položek vztahující se embargo. Pak sečteno a podtrženo. Trochu protipropagandy a bylo na nespokojenost lidí zaděláno. A když lidé neznali nebo jim nebylo vysvětleno, jak to je, tak přijdou na řadu tajné služby, a ono se jednodušeji podrývá, znevažuje a ničí, než hájí a ve prospěch nového společenského řádu argumentuje. Přesto jsem přesvědčen, že nešlo o vyčerpanost systému. Vše bylo věcí dohody.

V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny, dobré i ty špatné, podle vás přinesla České republice změna režimu?

Lidé si začínají uvědomovat, že i vstřebaná kultura a nabytá vzdělanost jsou bohatství a začínají chápat, že země Západu nejsou vůbec vstřícné k ekonomické pomoci, ale naopak. Stovky našich lékařů a vědeckých kapacit odešly a pracují v západní Evropě a jejich schopnosti a úroveň někdo musel zaplatit. Samozřejmě, že tato skutečnost je tiše tolerována, ale lidmi je vnímána a registrována. My stavěli promyšlená města v době bezprostředně po válce a svět bledl úžasem. Dnes je stavebnictví v útlumu a těch pozitivních věcí je velmi málo. Byli bychom se socialismem dál.

Poraženými roku 1989 byli komunisté. Jak si dnes podle vás vede současná KSČM pod vedením Vojtěcha Filipa? Co měli komunisté po revoluci udělat jinak?

Poražení v roce 1989 byla zrada. Poražení byli všichni, kdo převlékli dresy, a najednou bylo jasno, kdo je kdo - a to je pozitivum listopadu 89. Stáli obnažení s uhýbavými pohledy. My jsme zůstali a neměli jsme se za co omlouvat. Postavili jsme města a vesnice. Z lidí kdysi strádajících a žijících v bídných podmínkách kapitalismu udělali skutečné vládce svých osudů. Školstvím na vysoké úrovni připravení lidé. To byl socialismus. A ten nejde porazit. A stud leda za ty, kteří se k nám vetřeli a nebýt listopadu 1989, dnes by škodili v politbyru ve vládě, Parlamentu a všude, kam by nalezli. Je pravdou, že tam jsou i dnes, ale neubližují socialismu a našim cílům, protože vše se musí dělat se srdcem. A mnohým jaksi uniká reálný stav věci. Z cesty k socialismu se dnes těší daleko více zemí ve světě, než tomu bylo v roce 1989. A KSČM dnes dělá, co může.