Máte představu, kolik firem z Plzeňska podniká nebo obchoduje s Ukrajinou a Ruskem?

Přes velkou snahu jsem se nedostal k přesnému číslu, kolik firem obchoduje s Ruskem. Je to dáno tím, že asi 60 procent firem má zahraničního vlastníka. Často lokální manažeři nemají přehled, kam jejich mateřská firma všude dodává.

Je ale jasné, že Rusko je pro nejméně 50 procent výrobních firem důležitý zákazník, nebo tuto lokalitu již pečlivě mapují. Vazby se navazují dlouhým časem. Není- li smlouva podložena pevným vztahem, či garantem, je v těchto státech smlouva velmi málo platná. Proto dnes intenzivně pozorují manažeři vývoj i prohlášení našich politiků. Dlouhodobé investice času, jednání i přípravy mohou rychle být totiž nenávratně ztraceny. Nezmíněným problémem je i to, že se odhaduje, že ve výrobě pracuje řada desítek tisíc pracovníků z Ukrajiny. A ti nyní dostávají povolávací rozkazy. Musí tak ihned, často do 48 hodin, odjet se hlásit u armády. Největší problém je u těch, kteří nemají víza v pořádku, či mají obavu, zda se pak budou moci vrátit. Jedná se ale i o podnikatele, kteří za 48 hodin opravdu nedokáží předat i rozjetou firmu tak, aby nevznikly problémy.

Někteří politici začínají strašit "ruského medvěda" ekonomickou blokádou. Nehrozí, že by to byl by to právě tento krok, který by nám tady v Česku ekonomicky definitivně podřízl větev?

Pevně věřím, že v podobné situaci je rétorika nutná, ale nebude promítnuta v realitu. Vždyť by se tím popřely na obou stranách principy, které se považují za nejvyšší kvalitu společnosti. Dodržování zákonů za každé situace a nezneužívání situace ke změně zákonů v cár papíru. Nedovedu si představit realizovat prohlášení o mrazení, či zabavování majetku. Asi ano, pokud se jedná o diktátora, či despotický režim. Ve vzniklé situaci ale lze složitě určit, kde je sterilní právo, kde je duch zákona. Pokud do situace promítneme i to, že představitelé mocností hájí zájmy státu, kde byli zvoleni, předpokládané lobistické zájmy, vznikne mnoho variant pravdy.

Jenže my jsme ale velmi malý stát. A stát, jehož představitelé ještě neumí zaujmout jednotný dlouhodobý postoj a promítnout do něj ekonomickou diplomacii. Spravedlivě však musím říci, že současná vláda je zatím v této otázce nejlepší, co jsme za posledních 25 let měli. Velmi příjemně  mi překvapil premiér Sobotka, že dokázal usměrnit své kolegy. Byla to správná a asi nelehká reakce. Nelze přece, aby vrcholný politik nedodržoval jednotný směr. Ve firmě by letěl na hodinu. Tak snad se zlepšení nepokazí. Česká republika totiž již mnoho pokusů neunese.

Říkáte, že politici u nás rychleji mluví než myslí. Z vystupování a rétoriky některých lze odvodit, že Rusko musí stihnout pomsta. Je to prozíravé?

Víte, myslím, že Ukrajina je problém, který je potřeba řešit v klidu. Doufám proto, že mocnosti se po demonstraci síly sejdou u kulatého stolu a rozpletou problémy Ukrajiny tak, aby se zde nastavilo dlouhodobé řešení. Pokud je Ukrajina země, kde řada domácností odebírá načerno elektrickou energii, neplatí za plyn, nelze očekávat, že naše dodávky zaplatí. Jsem pro pomoc, ale ne formou darů, které po čase skončí v rukou pár miliardářů. A lidé půjdou zase do ulic.To není řešení, naopak. Jsem pro realizaci pomoci, která opravdu pomůže, či nastartuje proces zlepšování. A samozřejmě, pokud tím dokážeme i podpořit naše zájmy, je to oboustranně výhodné.

Ostatní státy to dělají velmi cíleně a přitom sklízejí nejvíce kladných bodů. My máme při ministerstvu zahraničí Českou rozvojovou agenturu. Již několik let ji pozoruji, ale efekt žádný nevidím.Snad jej vidí ty firmy, které opakovaně dostávají finanční prostředky na projekty, které mají nulový efekt zpětného přínosu.Ostatní státy exaktně sledují, zda jedna vynaložená mince přinese národní ekonomice zpětně dvě podobně jako offset.

Navrhl jsem při setkání s poslanci proto následující možnost. My máme velký problém s „technickým školstvím“. Máme problém, že neotevíráme technické obory pro malý počet uchazečů. Pojďme proto nabídnout Ukrajině jako pomoc, kterou uneseme a nám i pomůže. Přijmeme větší množství jejich studentů na naše školy a podpoříme je . Budeme samozřejmě sledovat i ty obory, které budeme moci otevřít právě díky doplnění o tyto studenty.

Výsledky budou jednoznačně pozitivní. Předně, pomůžeme Ukrajině tím, že jí vzděláme bezplatně odborníky. A to i ve větším množství, než standardně. Jejich nadané děti, které by si to nemohli dovolit. Za druhé - my otevřeme obory, které bychom jinak nemohli otevřít. Za třetí - po návratu studentů získají naše firmy kontaktní partnery, kteří budou znát naši filozofii, často jazyk a budou na stejné odborné výši. Za čtvrté - prostředky na pomoc vlastně utratíme v České republice. Za ubytování studentů, za stravu, za školu … No a studenty mimo odbornosti naučíme i „evropská pravidla“. Mimo jiné to, že za energie je normální platit nebo  že stát nemusí vysávat oligarchové.

Říká se, že na ruském plynu a ropě nejsme tak zcela závislí.. Ale co když budeme chtít pomoci Ukrajině, která by se mohla ocitnout zcela bez dodávek z Ruska? Podle našich politiků by to našemu hospodářství neuškodilo a politicky bychom si v Unii "šplhli"...

Tu velkou pomoc nechme na velkých státech, či na Evropské unii. Vezměme si sousto, na které stačíme. A místo prázdných velkých slibů dejme možná menší, ale opravdové kvalitní plnění. Plnění těch mnou předchozích uvedených bodů nechť zajistí stát a ne spřátelené agentury, kterým velká část zůstane „ za nehty“. Každý občan přece ví, že úředníků máme hodně.