Na svém minulém sněmu adresoval Svaz průmyslu a dopravy ČR výzvu vládě, na co by se měla do konce svého volebního období zaměřit. Jak si v těch osmi měsících Sobotkův kabinet z vašeho pohledu vedl?

Svaz průmyslu a dopravy jako největší zaměstnavatelský svaz na minulém sněmu směřoval na vládu řádově nějakých dvacet třicet výzev. Chci na rovinu říct, že hodnocení, co se vládě průběžně daří, poprvé zveřejním třetího října na sněmu. Je řada věcí, které se jakž takž daří, ale jsou věci, které se nedaří vůbec, jako je výstavba dopravní infrastruktury kvůli procesu EIA a „Digitální Česko“ v oblasti přístupu k vysokorychlostnímu internetu. Ale nechci to říkat podrobně, protože prostor vládě pořád dávám do třetího října, kdy svým typickým způsobem připomenu, co je bílé a co je černé.

Mimo jiné jste požadovali, aby vláda vytvořila podmínky pro přísun pracovní síly ze zahraničí. Změnilo se v tomto směru něco?

To je momentálně jedna z nejvážnějších věcí v zemi. Řada našich firem je už v tak dramatické situaci, že nemá technicky vzdělané vysokoškoláky, středoškoláky, případně učně, že musí odmítat zakázky. To je v době, kdy roste ekonomika, největší tragédie, co mohla průmysl potkat. Byli jsme u pilotního projektu pro Ukrajinu na těch pět set supervzdělaných. Minulý týden jsme měli schůzku s panem ministrem zahraničních věcí Zaorálkem. Zatím je tam jen třiašedesát lidí, což je dáno chybně nastavenými podmínkami včetně mzdových. Myslím, že to se nepovedlo. Pan ministr garantoval, že se to zjednoduší, upraví a do té pětistovky superodborníků se třeba dostanou i lékaři a zdravotní sestry a lidé pro náš průmysl. Pilotní projekt B se zdržel proto, že byla nepříjemná a negativní stanoviska ze strany odborů. To jsme si vysvětlili na speciálních schůzkách, takže Ministerstvo zahraničních věcí posílilo po tlaku tripartity o šest konzulárních pracovníků pracoviště ve Lvově. Odhad pana ministra je, že by se to mělo tak zrychlit, že by mělo přijít minimálně pět, ale možná až deset tisíc pracovníků. To by byla sakra dobrá zpráva, když to řeknu lidově.

Pod přísunem pracovních sil ze zahraničí si představujete hlavně Ukrajince?

Jsem přesvědčen, že rozhodující jádro by měli tvořit Ukrajinci, ale vůbec se nebráníme lidem třeba z Běloruska, z Moldavska. Někde jsem i říkal, za což mě jedna dáma potom napadla, že by mi nevadilo, kdyby přišli lidé z Vietnamu. Jsou pracovití, přicházejí s dětmi a mají neuvěřitelný vnitřní mechanismus fungování rodiny, což není u nás pomalu už ono. Nevadí mi, kdyby přišli lidé i z těchto regionů, ale byl bych velmi rád, kdyby byli technicky zaměření. Naše firmy říkají, že jim chybí dvě třetiny technicky vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, padesát procent jich říká, že jim chybí technicky vzdělaní středoškoláci, a asi čtvrtina, že jim chybí vyučení pracovníci. Takže to není, jak mě pomlouvá někdo z novinářů, že Hanák chce převléct mladou generaci do montérek. Je vidět, že to není do montérek, ale je to posunutí v high technice, ve vrcholových řídících či mistrovských funkcích. A ty chybí opravdu dramatickým způsobem. Jsou odhady, že nám do firem chybí asi sto padesát tisíc technicky vzdělaných lidí.