Minulá vláda zavedla státní maturity, co si o nich myslíte vy, pane předsedo?

Státní maturity byly zavedeny již dříve za vlády ČSSD. Tehdy se ovšem uvažovalo o testováni průřezových kompetencí, nikoli zkoušky zaměřené na konkrétní vyučovaný předmět. Změněny byly na předmětové za ministryně Kuchtové a jí najatého ředitele Zeleného (k počátku těchto problematických změn a jejich motivaci doporučuji rozhovor 20 minut Martina Veselovského z ČRo 23. 8. 2007). Změny koncepční i související zvýšení nákladů, u kterého významně asistovala i ministryně Kopicová, způsob přípravy testů, okamžitý přechod na spoléhání se na centrální testy bez kombinace se zkoušením tradičně realizovaným na školách a dále kombinace několika různých cílů testování včetně termínově nevyhovujícího úmyslu je použít pro přijímání na vysoké školy, to vše leží u příčin špatného stavu.

Z ČSSD se ozývají hlasy, že budou debatovat o dalších změnách, jedním z návrhů bylo i to, že by měly být tři úrovně maturit, myslíte si, že je to tak správně? A jaký benefit by to studentům přineslo?

Obsahové požadavky na maturity nebyly předmětem koaličních jednání. Větší rozlišení podle druhu absolvované školy by jistě mohlo pomoci, další možností je kombinace společné centrálně zadávané části se specifickou zkouškou v režii školy.

Co si myslíte o úrovni vysokého školství v ČR? Je podle vás správné, že máme vysoký počet absolventů vysokých škol?

Úroveň vysokých škol zhruba odpovídá ekonomické vyspělosti země a také vzdělání z nižších stupňů školské soustavy. Není to světová špička, ale ani taková tragédie, jak je občas populární uvádět. Počty absolventů i jejich nárůst odpovídají tomu, že nejsme jako národ méněcennější než jiné země (všeobecné vzdělání na víceletých gymnáziích bylo pod takovou záminkou redukováno na polovinu v roce 1941). Absolventi vysokých škol mají nejnižší nezaměstnanost, a to deseti až dvacetinásobně nižší než u nižších stupňů vzdělání a v průměru nejlepší uplatnění z hlediska výdělků (ostudnou výjimkou jsou platy učitelů v regionálním školství). Je správné, když vzdělávací systém umožňuje mladým dosáhnout nejvyššího vzdělání na jaké mají schopnosti a předpoklady (což není totéž jako dávání diplomů zadarmo), hlavní problémy v tomto ohledu leží spíše v selekci a způsobu přípravy na nižších stupních škol a v předškolní přípravě.

Čeští vědečtí pracovníci často odchází do zahraničí, co je podle vás příčinou?

Věda je mezinárodní a čeští vědci byli dlouhou dobu z budování fungujících vazeb i zázemí kolegů, atd., vyloučeni. Novým myšlenkám se daří zejména tam, kde lidé nesedí na jednom místě a nekomunikují stále se stejnými kolegy.  Je dobře, že se v tomto situace zlepšuje, zejména musíme usilovat o větší podíl zahraničních vědců přicházejících k nám. Smrtící je samoplození (inbreeding), na který je mnoho našich pracovišť nebo jejich vedoucích pracovníků mentálně nastaveno.

Jak byste řešil situaci, která v posledních letech trápí zaměstnavatele, a to, že je nadbytečný počet absolventů humanitních oborů, ale nedostatek lidí s technickým vzděláním?

U technického vzdělání je třeba pěstovat motivaci na nižších stupních škol a zlepšit i obsah a formu výuky matematiky, která s vhodnými předpoklady pro další studium souvisí. Souvisí to samozřejmě i s motivací, kterou pro absolventy dokážou udělat zaměstnavatelé - bez adekvátních mzdových nabídek se ti nejlepší snadno uplatní v zahraničí. Výtky na údajně nadbytečný počet absolventů humanitních oborů plynou ve významné míře z neznalosti skutečného stavu. Kritizují se obory, kterým kritizující nerozumí, ale které mají ve skutečnosti velmi malý počet studujících i absolventů, nehledě na to, že náklady na taková studia jsou mnohem menší než náklady na studium na technice. Nářky ve prospěch přírodovědných a technických oborů můžete vidět v řadě zemí, ale často jim neodpovídá ani uplatnění absolventů, ani zájem trhu práce (v USA i Velké Británii mají například nejvyšší nezaměstnanost absolventi oborů IT nebo informačních systémů, která je násobně vyšší než u těch vysmívaných oborů humanitních). Ve Velké Británii ukázal výzkum britského centra pro inovace mezi 2500 zaměstnavateli z oblasti byznysu naopak významný podíl netechnických oborů pro budování vazeb mezi univerzitami a průmyslem, obdoba takové analýzy (zpráva "Connecting with the Ivory Tower" Business Perspectivres on Knowledge Exchange in the U.K.") bohužel chybí, na reálná data z uplatnění absolventů se dívá málokdo. Z hlediska návaznosti na reálné prostředí vidím jako reálnou cestu umožnit tzv. sendvičové studium, tj. semestr studia realizovaný jako řízená stáž ve firmě se zabezpečeným standardem činností studenta tam, který se započítá jako součást studijního programu. Na doktorské úrovni by bylo vhodné zkusit rozjet analogii industriálních PhD, jak je úspěšně se státní podporou realizují třeba v Dánsku. Školy se musí soustředit na vzdělávání, nemohou z nich být přidružené provozy firem nebo jejich dodavatelé.

Co je podle vás nejožehavějším problémem v oblasti školství?

Vysoká selektivita na příliš nízkých úrovních školství, málo přímých vazeb mezi učebními obory a firmami (byť je nelze mít bez složky obecného vzdělání i v učebních oborech, které firmy neobsáhnou) a absolventi základních škol, kteří končí bez kvalifikace (a následná vysoká úroveň nezaměstnanosti mladých do 25 let v těchto vzdělanostních segmentech). Ve společnosti také přetrvává strach ze vzdělání, na masivní transformaci reálek na víceletá gymnázia za první republiky si dnes málokdo pamatuje, natož aby na to navazoval. Minulé vlády a několik minulých ministrů se bohužel věnovalo víc snahám zprivatizovat vysoké školství a podřídit je politicko-ekonomickým vazbám, jen málo aktivit se týkalo zlepšování systému v částech, kde jsou skutečné problémy, včetně předškolní přípravy. Musíme se také vyrovnat s relativně malým stupněm urbanizace ve srovnání s řadou jiných zemí, a z toho plynoucím vyšším počtem menších obcí, kde musí být zajištěna místní dostupnost vhodných škol, což zakládá řadu problémů, které dosud uspokojivě koncepčně vyřešeny nejsou.