Jak hodnotíte cestu na Tchaj-wan, dá se říci ,Číně, vládě i prezidentu Zemanovi navzdory?

Cesta na Tchaj-wan byla úspěšná v navazování ekonomické či kulturní spolupráce, na bázi akademických partnerství, či na úrovni politické. Podle mnoha jednání, kterých jsem se z titulu své funkce místopředsedy senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zúčastnil, očekávám prohloubení spolupráce českých a tchajwanských firem i nové aktivity ze strany tchajwanských institucí, bank či průmyslových sdružení na území České republiky.

Senátní návštěva Tchaj-wanu se ale neuskutečnila navzdory české vládě, prezidentovi nebo Číny. Šlo naopak o navázání lepší spolupráce s demokratickou zemí, která se o Česko velmi zajímá. Naproti tomu vláda v Pekingu se chová k některým českým politikům agresivně, vyhrožuje jim, a to narušuje suverenitu naší země. To nelze tolerovat. Prezident Zeman, komunisté, ČSSD a další svojí pročínskou politikou oslabují české národní zájmy. Navíc slibované obrovské čínské investice nikdy do Česka nedorazily. Byla to slepá cesta naší diplomacie, naopak cesta na Tchaj-wan představovala parlamentní jednání dvou demokratických partnerů, kteří mají zájem o vzájemně výhodnou spolupráci.    

Vzhledem k vašemu vztahu k Jaroslavu Kuberovi považujete svoji účast na cestě jako určitou satisfakci, naplnění jeho odkazu?

Přesně tak. Považoval jsem Jaroslava Kuberu za svého přítele, váženého kolegu a měl jsem s ním jet na Tchaj-wan už v únoru letošního roku. Naše cesta proto byla i naplněním jeho odkazu. Tchajwanci to přesně pochopili a Kubera dostal vysoké státní vyznamenání od tchajwanské prezidentky.

Současný předseda Senátu bude mít prý na Hrad dveře zavřené. Jsou to od hlavy státu jistě silná slova…

Jsou to slova silná a je to další z vršících se chyb prezidenta Zemana. Podobný postup dál rozděluje českou politiku i společnost a nepovede k tolik vzývané jednotné české zahraniční politice. Miloš Zeman při svém prvním zvolení prezidentem slíbil, že bude zastupovat zájmy deseti milionů občanů. Nic z jeho slibu nezbylo. Bohužel.

Co mají ale dělat firmy, postižené čínskou odvetou, například Petrof? Dostane od vlády nějakou kompenzaci?

V tomto konkrétním případě bych počkal, jak se situace vyvine. Předpokládám, že firma Petrof měla nějaké smlouvy, které se odběru jejího zboží čínským partnerem týkají, a podle toho bude postupovat. I tento příklad ale dokazuje, že Čína podmiňuje ekonomickou spolupráci politickým vydíráním. To škodí byznysu obecně a nikdy to nic dobrého v historii nepřineslo a nepřinese.