PRO se evidentně nevzdává ani po volbách, kdy podporovali jiného kandidáta. Chystají další demonstraci v Praze v březnu na Václavském náměstí a zahájili kampaň Česko proti bídě. Vy jste snad také přislíbila účast na demonstraci. Co na to říkáte? Není pozdě nebo příliš brzy?

Ono v této chvíli není až tak podstatné, kdo se ujme role organizátora, protože jde hlavně o to, abychom zvedli hlas všichni, komu už dění v naší zemi nepřipadá prostě normální. Na druhé straně je třeba říct, že PRO je dnes výrazná a systematicky budovaná nová politická síla s celostátním dosahem, vznikající poctivě tzv. odzdola. Je za tím pracovitost, houževnatost a cílevědomost. To, že se ujalo v tuto chvíli role organizátora celonárodního občanského protestu, je proto přirozené, a pevně věřím, že bude podpořeno všemi ostatními…

Protože dnes není důležitý organizátor, byť mu to slouží ke cti, ale hlavní budou občané na tom Václavském náměstí, a síla a důslednost trvat společně na jasných požadavcích směřovaných na vládu. Je třeba poděkovat původním organizátorům, kteří dali občanům už vícekrát možnost projevit svůj názor, ale doba pokročila, dopady politiky této vlády jsou čím dál odborně tragičtější a občansky bezohlednější, a je třeba jednání vůči ní zprofesionalizovat. Tedy, jak říkají dnešní mladí, postoupit do vyššího levelu. Pokud se ptáte, zda je pozdě nebo brzy – ono pozdě bylo už na podzim minulého roku. Vláda to zoufale nezvládá, a čím dříve se jí řekne stop, tím budou škody menší. Ano, přislíbila jsem účast, a 11. března budu na Václavském náměstí.         

Každého jistě napadne, jestli to má smysl, když jak říkával Andrej Babiš „oni mají všechno“. Tedy řekněme jeden myšlenkový proud ovládá většinu v Poslanecké sněmovně, v Senátu, má vládu i prezidenta. Co k tomu říci?

Právě proto, že si vláda myslí, že má tzv. všechno, se chová tak, jak se chová. Bezohledně a pyšně, sebereflexe nula. Namísto o Českou republiku se stará o všechny jiné, potřeby občanů České republiky nevnímá, naopak, ještě jim chce přitížit, a spoléhá právě jen a jen na počty svých lidí ve Sněmovně a v Senátu. Ve Sněmovně to má snadné, v Senátu horší, protože zde nás několik umí výrazně nesouhlasit, ale na onu loajální většinu se spolehnout zatím bohužel může. Což mě, přiznám se, trochu udivuje, protože dnes už musí vidět opravdu každý soudný člověk, že to dnešní vláda nezvládá a vrší chybu za chybou, a čím déle tam bude, tím nejen hůř s naší zemí, ale tím hůř budou jednou hodnoceni i ti, kdo ji dnes podporují. To už přece dávno není o politice a značce za jménem, ale o pudu sebezáchovy, protože to, co vláda dělá s naším hospodářstvím, jak si zahrává s bezpečností našeho státu, a jak skáče, jak jiní pískají, už nejen volá, ale křičí do nebe. Ostatně kdyby to tak nebylo, lidé jako já by do politiky nikdy nezamířili. Dnes jde ale o bytí a nebytí naší země, a hlavně o podobu toho bytí – zda budeme chudými nádeníky, nebo sebevědomou středoevropskou zemí. To je celé.