Nedávno jsme sledovali podivný vývoj věcí v Durynsku. Už to vypadalo, že se na tamní zemské vládě bude podílet i krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), ale nakonec se tak nestane. Kancléřka Angela Merkelová totiž zasáhla a nově zvoleného premiéra Thomase Kemmericha z liberální FDP donutila rezignovat hned poté, co funkci přijal. Důvodem měla být právě podpora od AfD. Jaký je váš názor na celou tuto situaci?

Předně chci odmítnout označení AfD jako strany krajně pravicové. V současnosti je každý, kdo neholduje módnímu progresivismu, nehorázným způsobem ostrakizován a nálepkován. Známe to i od nás. Podívejme se na zástup údajných xenofobů, islamofobů, homofobů, ruských a čínských špionů a vůbec lidí, kteří prý nenávidí demokracii. V Německu je situace o poznání vyostřenější. Hysterie a paranoia vládnoucích špiček a uvědomělých médií zde dosahuje patologické podoby. Snaha vyřadit z politické soutěže kohokoli, kdo se opováží jít proti proudu, vyvolává nehezké reminiscence. Durynsko je jedním z příkladů tohoto nebezpečného směřování. Celá ta věc je přitom naprosto neuvěřitelná. Zemské volby v této malé spolkové zemi proběhly zcela v souladu s německou ústavou, v souladu s ní byly i následné kroky, které vynesly premiérské křeslo Thomasi Kemmerichovi z liberální FDP. Přesto se v Německu strhla bouře. Proč? Protože byl v tajné volbě zvolen i hlasy AfD! A to již nelze v dnešním pokrokovém Německu v žádném případě tolerovat. S „fašistickou“ AfD, která si například dovoluje odporovat sebevražedné migrační politice Angely Merkelové, nejenže nesmí nikdo spolupracovat, ale dokonce už nesmí být jejími zástupci ani pasivně zvolen!

Pro ministerskou předsedkyni Angelu Merkelovou a většinu německé politické reprezentace  je jako předseda vlády Durynska přijatelnější komunista Bodo Ramelow z Die Linke, jenž proslul shovívavým postojem ke zločinům masového vraha Stalina či bagatelizováním obětí komunistického režimu v bývalé NDR, a dokonce byl ještě nedávno jako levicový extremista v hledáčku německé zpravodajské služby, než bezúhonný liberál Kemmerich, ovšem zvolený s pomocí poslanců AfD. Dodejme, že Angela Merkelová, která se v době durynských voleb nacházela v Africe, odtud promptně vzkázala, že je to „špatný den pro demokracii“, „neodpustitelná chyba“ a že „výsledek voleb musí být anulován“! K tomuto skandálnímu popření demokratických principů skutečně následně došlo, neboť Thomas Kemmerich, jenž údajně umožnil opětovnou restauraci fašismu, v doslova pogromistické atmosféře, kdy musel kvůli výhrůžkám dostat s celou rodinou policejní ochranku, kdy byla jeho manželka na ulici poplivána a děti vozili do školy policisté, raději sám odstoupil. Tedy přesněji řečeno „byl odstoupen“.

Je demokracie v Německu v ohrožení, když se dějí takové věci?

Ano, je. Ovšem nejen v Německu. Filozof Jiří Fuchs považuje dění na dnešním Západě za plíživý nástup nové totality v režii kulturních marxistů. Nástrojem instalace tohoto revolučního společenského řádu je kromě jiného i politická korektnost, která postupně kriminalizuje ideové odpůrce a uzurpuje si čím dále více prostoru. Tlak se opravdu viditelně zesiluje a smutné je, že mnozí tuto skutečnost stále ještě nevidí či nechtějí vidět. Viníky jsou ovšem i mnozí politici, kteří sbírají laciné body výkřiky typu „Patříme na Západ“, aniž by si poctivě zodpověděli otázku, je-li dnešní Západ tím, čím byl například před 30 lety, anebo zda dnes není svým radikálním „pokrokářstvím“ spíše ohrožením naší těžce vydobyté svobody. Ale zpět k Německu. Z dění u našich sousedů jednoznačně vyplývá další ofenzíva „centra“ proti názorovým oponentům. Ukazuje se, že v této bitvě bude využito a zneužito naprosto vše. Nedávno jsme byli svědky toho, jak se média i vrcholní politici hanebným způsobem vypořádali s tragickým útokem jakéhosi duševně nemocného jedince v hesenském Hanau. Zatímco v desítkách jiných případů, u kterých se to z důvodu politické korektnosti nehodilo, zaznívaly unisono hlasy o nejasných motivech pachatele a jeho psychických problémech (například shození matky s dítětem do kolejiště ve Frankfurtu nad Mohanem migrantem z Eritreje), zde bylo ihned vše křišťálově jasné – za útok může odpůrce migrantů a k činu ho pohnula nenávistná rétorika AfD. V této souvislosti zní dosti zlověstně aktuální slova německé ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtové pronesená den poté, totiž že „stát musí stanovit hranice svobody projevu“.