Průměrný plat roste, zdaleka ne každý na něj ale dosáhne. Jak vidíte životní úroveň v České republice? A co říci na až propastné ekonomické rozdíly mezi lidmi a na to, že řada z nich stále žije doslova od výplaty k výplatě? V tomto směru, byla naše cesta od revoluce úspěšná?

Životní úroveň v ČR se výrazně zlepšuje, a to především po roce 2013. Velký podíl na růstu životní úrovně mají především účinná opatření bývalé vlády, jako byl razantní růst minimální mzdy a opatření k rozvoji pracovního trhu, která vedla k rekordně nízké nezaměstnanosti a s tím spojeným razantním nárůstem mezd. Nůžky mezi příjmovými skupinami se tedy přestaly rozevírat, a naopak se postupně zavírají. Přesto u nás stále žije příliš mnoho lidí s velmi nízkými příjmy z práce a v činnosti započaté předchozí vládou je nutné dále pokračovat. Práce se musí vyplatit. Jsem přesvědčen, že minimální mzda na hranici 16 000 Kč je minimem, které zajistí alespoň částečně důstojné životní podmínky pro pracující občany. Stejně tak jsem přesvědčen, že tato výše minimální mzdy je pro českou ekonomiku únosná.

Dokáže se náš stát podle vás starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Mají mladé rodiny šanci na slušný život a co říkáte na záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody?

I tady platí, že se situace potřebných občanů výrazně zlepšuje. I zde však platí, že stále nejsme na ideálním konci cesty. Je tedy nutné dále zvyšovat důchody, postarat se o děti z nesezdaných rodin (návrh na zálohované výživné už jsme předložili), zvyšovat příspěvky na péči (také se již zpracovává). Zároveň ale musíme činit opatření proti zneužívání sociálních dávek, protože tyto prostředky pak chybějí pro opravdu potřebné. Sociální dávky nesmějí sloužit jako náhrada pro ty, kteří reálně nechtějí pracovat, nebo jako zdroj byznysu s chudobou.

Mnohým lidem se nelíbí, jaké pravomoci mají v ČR exekutoři. Sdílíte názor, že exekutoři Česko v podstatě terorizují, anebo mají pravdu ti, kteří tvrdí, že dlužníci si za své problémy mohou ve většině případů sami?

Nutno říci, že exekutoři byli již do značné míry sešněrováni, a pokud by Ministerstvo spravedlnosti důsledně provádělo dozor nad jejich činností (v tomto směru je co napravovat), pak by ze strany exekutorů již k výrazným excesům nemělo docházet. V tuto chvíli by pak postačovalo sloučení exekucí jednoho dlužníka u jednoho exekutora (prozatím máme pouze sloučení exekucí jednoho věřitele vůči jednomu exekutorovi) a došlo by k razantnímu snížení nákladů na exekuce. Další posuny musíme jednoznačně provést v tlaku na věřitele, aby nesli vyšší odpovědnost za své pohledávky. První kroky už byly učiněny licencováním poskytovatelů nebankovních úvěrů, ale měli bychom pokračovat například v oblasti nákladů řízení a příslušenství pohledávek při nezodpovědně poskytnutých úvěrech. Nelze však rušit základní pravidlo a to, že dluhy se mají platit.

Miloš Zeman už podruhé jmenoval Andreje Babiš premiérem. Na vládu s důvěrou ale čeká národ už osm měsíců. Bude podle vás premiér při druhém pokusu úspěšný, nebo se máme připravit spíše na to, že po letní dovolené půjdeme volit kromě komunálních politiků i poslance do Sněmovny?

Je jisté, že volby do Poslanecké sněmovny letos spolu s komunálními volbami nebudou. Podle informací, které mám v tuto chvíli k dispozici, je vláda s důvěrou v první polovině července reálná.

Mimochodem, když jsme u Andreje Babiše, co říci na to, že ho volí zhruba třetina voličů i navzdory jeho trestnímu stíhání? Znamená to, že Babiš zasáhl srdce českého voliče svou politikou, nebo zavládl právní nihilismus? Koneckonců nejednoznačně skončily kauzy Nagyová i Rath, několik soudců je obviněno ze závažných přečinů… Jak vy to jako právník vidíte? Přestali Češi věřit v právo a morálku?

Je zjevné, že se česká společnost v otázce náhledu na morální integritu politiků posunula překvapivým směrem. Místo aby se zvyšovaly požadavky na morální „čistotu“ našich reprezentantů, tak se naopak razantně snižují. Spíše než důsledek činnosti orgánů činných v trestním řízení považuji za viníka tohoto trendu bagatelizaci takových jednání ze strany představitelů naší země. V tomto směru Andrej Babiš jednoznačně vede. Překvapivé je, že mu řada občanů naší země schlamstla i s navijákem skutečnost, že svou kariéru zahájil na kritice nemravnosti politiků, a když se problém dotkl jeho a jeho kolegů, tváří se, jako by se nechumelilo a od „morálních“ požadavků na politiky bez fanfár ustoupil.

Když se vrátíme k hodnocení porevoluční doby – sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, podle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 1989, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?

Je to jakási absurdita, protože většině lidí naší země se nikdy nedařilo tak dobře jako dnes. Nicméně hodně přesně tuto situaci popsal velvyslanec Itálie v ČR. Dříve se lidé měli na co těšit, protože byl výhled, že se budou mít ještě lépe. Dnes tento výhled chybí, a proto hledají vlastní změnu jinde, ze které plyne nástup populistů a národovců.