Jak náročný byl pro Čechy loňský rok ve srovnání posledních sto let? Dá se k některému roku v tomto období přirovnat?

Na tak dlouhé srovnání si netroufám. Pokud se pandemie koronaviru týče, je určitě jedinečná rychlost rozšíření nemoci po celém světě. Názorně to ukazuje, jak jsme vzájemně propojeni. I to, že řešení musíme nalézat napříč národy a světadíly. V České republice je to pro generace našich současníků situace zásadně nová. Omezení svobod je výjimečné. Jak pro mladé, kteří to nikdy nezažili, tak pro starší, kteří si nemysleli, že k tomu ještě dojde. Ostře to kontrastuje s desetiletími relativního klidu a bezstarostné prosperity.

Možná ale máme to horší teprve před sebou. Nemyslím tím jen zdravotní stav obyvatelstva a stav ekonomiky, ale široké dopady do veřejného dění a do života společnosti. Bude naše veřejnost tyto dopady přijímat jen odevzdaně či bude schopna potíže překonávat aktivně a cílevědomě?

Jaké změny v české společnosti a v přemýšlení lidí pociťujete?

Zdá se mi, že v průběhu loňského v uvozovkách covidového roku se výrazněji projevily dosavadní rozdíly i nerovnosti mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Z dat se zdá, že trochu překvapivě situaci zvládají starší lidé, i když jsou vlastně ohroženou skupinou. U mladých už to tak jasné není. Zásah do jejich způsobu života je náhlý a netušený a někteří z nich jej prožívají těžce. Rodiny ve středním věku pak pocítily novou tíhu péče o děti a jejich vzdělávání, zkouškou u nich někdy procházely i partnerské vztahy. Celkově řečeno – loňský rok narušil ustálené vzorce mezilidských vztahů a nejspíš bude mít i hlubší dopady do vědomí lidí.

„Při pohledu do budoucnosti, a to opět i před covidem, jsme bezradní. Jako by nám naše nedávná minulost a současnost neukazovala cestu do budoucnosti. Mnoha lidem věci jaksi nedávají smysl. Konkrétně lidé smysl velice těžko nacházejí v politice a účasti na veřejném dění, v opatřeních vůči mladým rodinám a starým občanům. Postrádají péči o morálku a duchovní hodnoty i slušnost ve vztazích mezi lidmi,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Změnil tohle nějak rok 2020?

Tento celkový obraz zůstává stejný. Je obecně sdíleným moudrem, že každá krize, a tou covidová nákaza je, může mít pozitivní vyústění, mobilizuje vnitřní síly ve společnosti a dává šanci na nový začátek. Takové hlasy jsme častěji slýchali na jaře, v podzimní fázi krize už taková stanoviska slýcháme jen zřídka. Jako kdyby krize dnes přinášela více lhostejnosti a spíše pasivního očekávání.