Před pětasedmdesáti lety skončila nejkrvavější válka v dějinách lidstva. V čele Sovětského svazu stál Josif Vissarionovič Stalin. Co pro vás znamenal?
Byl to veliký vůdce Sovětského svazu. Vítěz nad Hitlerem a osvoboditel Evropy. Strůjce nové ekonomické společnosti, rozvoje průmyslu a zemědělství. Stalin byl moc dobrý i jako běžný občan. K ostatním se choval velmi přátelsky.
Setkal jste se s ním někdy?
Ne, to ne. Nicméně jsem toho o něm dost nastudoval, povídal si s jeho spolupracovníky. Ostatně v Česku vyšla v nakladatelství Naše vojsko má kniha Vražda velkého vůdce, kde jsme spolu s dalšími autory dospěli k mínění, že byl otráven. Také jsem vlastním nákladem vydal jeho krátkou biografii.
V Rusku je Stalin hodnocen spíše pozitivně a stále se umisťuje na předních místech anket typu největší historická osobnost. V Česku jej bereme sice jako jednoho z vítězů nad nacistickým Německem, ale také jako diktátora, který poslal na smrt miliony svých spoluobčanů. Co vy na to?
Ano, vím. Že NKVD střílela lidi na jeho vlastní příkaz, že je posílala do gulagů, že může za hladomor na Ukrajině a tak dále. Jenže to jsou samé lži, které si tady tak často opakujete, že už se staly pravdou. Nejvíce takzvaných nepřátel lidu poslal na smrt Nikita Chruščov a Robert Ejche. Vždyť bylo zabito více komunistů blízkých Stalinovi, než „leninovců“.
V Ruském impériu docházelo k hladovění cyklicky jednou za deset až patnáct let. Viděl jsem to po válce, kdy lidé v ruských městech neměli co jíst a žebrali o chleba. Ale Stalinovi tohle nelze vyčítat. Sám vždy hovořil o tom, že by si SSSR měl udělat patřičné zásoby potravin na období sucha. Měl promyšlenou taktiku.
Jeden český boxer mi říkal, že Stalin vykrádal v Gruzii vlaky. To jsem slyšel poprvé. Pořád se spekuluje, že vykrádal banky a pošty, ale není to dokázáno. Píší, že měl jen 160, přitom měl 174 centimetrů. To, co se dnes říká a píše o Stalinovi, je z devadesáti procent lež. Třeba Alexandr Solženicyn je velký lhář. Nikdo ze Stalina neměl strach. K lidem se choval dobře.
Opravdu žijeme každý v jiném světě. Ty lži, jak vy říkáte, jsou dokázány jako pravda mnoha i ruskými historiky. Nicméně, obraťme list. Jak jste se stal demokratickým stalinistou?
Když mi bylo osmnáct, studoval jsem v prvním ročníku Moskevského institutu neželezných kovů a zlata. Byl to rok 1956. Pozvali nás do jedné učebny a tam nám ze sešitu v rudé plastové obálce začal jeden muž číst z projevu Nikity Chruščova Kult osobnosti a jeho důsledky z uzavřeného jednání dvacátého sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. Udělalo se mi z toho nevolno. Vždyť jsem měl ještě v čerstvé paměti, jak lidé skákali a křičeli: „Dlouhý život soudruhu Stalinovi!“ Proč tuhle kritiku nevytáhli v době, kdy ještě žil? Tehdy jsem ještě nevěděl, že ho otrávili. Pak jsem ho alespoň viděl v mauzoleu. Nejsem diplomat, takže jsem vstal a prohlásil: „Chruščov je zrádce!“ Na to konto mi někteří odvětili: „Tebe by Stalin nechal zastřelit jako prvního!“ Zmohl jsem se jen na reakci: „Mě by nezabil!“
Stalina si nesmírně vážím. Když žil, tak byl Sovětský svaz nejvíce demokratickou a svobodnou zemí na světě.
Osobně si myslím, že slovní spojení „demokratický stalinista“ je stejný nesmysl jako třeba „nacistický sionista“...
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský