V minulosti jste kandidoval do Senátu, letos jste v komunálních volbách v Humpolci dostal nejvíc preferenčních hlasů. Jak vidíte svou budoucnost v politice?

Na nějakou zásadní prognózu na téma já a politika si netroufám, člověk nikdy neví, jak se třeba změní situace nebo jeho vnitřní nastavení. Momentálně o tom ale vůbec neuvažuji. Když jsem v roce 2008 kandidoval do Senátu, mou motivací bylo něco zlepšit. Nevyšlo to a moje tehdejší motivace se ukázala jako do značné míry naivní. Pokud tam vstupujete jako jednotlivec a nejste na špici nějakého hnutí, moc toho nezměníte. Dnes se o politiku nezajímám, přestal jsem sledovat i zprávy v televizi, protože tam jde víceméně jen o koncentrovanou snůšku negativních věcí. To ani náhodou není celá realita. Když se chci něco dozvědět, podívám se na internet, a když mě to zaujme, rozkliknu si to a přečtu.

Jak vypadá vaše komunální politické angažmá?

Humpolec má jedenáct tisíc obyvatel a tady členství v zastupitelstvu osobně za politiku nepovažuji. Jde o to, aby se město vyvíjelo správným směrem, v zastupitelstvu jsem už počtvrté a kandidoval jsem proto, že se tam řeší ledacos zajímavého. Pokládám za dobré, aby tam můj pohled byl vidět. Samozřejmě mě výsledek posledních voleb v Humpolci potěšil, vnímám jej ale spíše jako výsledek našeho dlouholetého snažení než jen svůj osobní úspěch.

Za politické vystupování lze ale považovat i vaše billboardy, ve kterých jste jako firma karikovali různé politické děje. Co vás k tomu vedlo?

To jsem dělal, ale je pravda, že to bylo ještě v době, kdy jsem s politikou docela rezonoval.  Pivovar měl dlouhodobou kampaň, kterou spojoval slogan „Svět se zbláznil, držte se…“ (např. dobrého piva). No a svět politiky nabízel mnoho situací, které se k tomuto sloganu hodily. Když jsme něco vnímali jako hodně absurdní nebo špatné, vyjádřili jsme se tímto způsobem. Takových případů bylo hodně. Poslední billboard s politickou tematikou jsme použili po Klausově amnestii, u níž byl především její rozsah naprosto absurdní, a tak jsme použili motiv Václava Klause, který zametá svinstvo pod koberec. V kampani se s tímto heslem ale objevila i nepolitická témata.

Jak se tento přístup k propagaci vyvíjel?

Slogan se objevuje od roku 2004 a témat bylo poměrně hodně, prvním byla Anička Dajdou ze super star. Billboard s absolutně největší úspěšností. Koncept „Svět se zbláznil“ jsme používali několik let, ale témata se bohužel čím dál víc blížila negativním námětům a politice. Zmiňovaly se třeba odposlechy, kdy jsme zpochybňovali počet odposlechů v Česku a čistotu jejich schvalování. Jeden ze známějších billboardů se věnoval případu neadekvátního rozprášení Czechteku po nástupu premiéra Paroubka. Byl na něm zkrvavený kluk, kterého táhnou policajti. Perličkou tohoto případu bylo, že ten zraněný pak od nás chtěl honorář za to, že jsme ho použili v reklamě. Nakonec jej opravdu dostal.

Postupně jsem začal vnímat, že se tato kampaň stává stále víc negativní, a nechtěl jsem, aby se naše značka spojovala v takové míře s negativními věcmi. Předposlední billboard pracoval s motivem socialistické růže a komunistického srpu na rudém pozadí. Pak jsem si řekl a dost, značka Bernard už nebude spojována s takovými věcmi. Jako kontrast jsme pak nasadili vysloveně pozitivní pojetí kampaně především pro ženy „pivo jako šperk“.

Znamená to, že už takto do politiky nepůjdete? Svět se od dob těchto vašich kampaní nestal normálnějším…

Výjimečné použití motivu „Svět se zbláznil“ ve spojení s politikou v budoucnu nevylučuji, bude záležet na tom, jaká situace aktuálně vznikne. Jen nechci, aby to byla naše hlavní kampaň. Zároveň tam preferuji přítomnost nějakého vtipu. V jiných případech mi nedělá žádný problém udělat si legraci sám ze sebe.

Jak jste sám vstupoval do rozhodování o politických motivech kampaní?

Koncept kampaně „Svět se zbláznil“ byl předem daný a témata jsme dosazovali podle aktuálního dění my ve firmě. Na billboardy jsme šli s tématy, s nimiž rezonovala veřejnost a psala o nich veškerá média. Nešlo ale zdaleka jen o můj názor, vnímala to tak většina lidí okolo mne. Spolehli jsme se na to, že pak nastane určitá mediální synergie, což se opakovaně potvrdilo.

Můžete se pokusit definovat svůj politický profil?

Na politice mi vždy vadil prvoplánový politický populismus, jímž se bohužel vyznačovaly hlavně levicové strany a který by vedl k totálnímu zadlužení. Neznám větší druh korupce, než je předvolební populismus, a tedy politická korupce. Intuitivně i rozumově cítím, že tento způsob vedení politiky je naprosto škodlivý pro dlouhodobý vývoj společnosti i ekonomiky a nevede k prosperitě. Jsem přesvědčen o tom, že každý zdravý – zdůrazňuji zdravý – jedinec by měl mít vnitřní odpovědnost se o sebe postarat a uživit se. Stát tady není proto, aby se plošně staral o sociální potřeby konkrétních lidí, kterým se nechce pracovat, zneužívání sociálních dávek se bohužel děje v masivním rozsahu.

A k čemu naopak stát je?

Stát je tady podle mne proto, aby zajistil vnější a vnitřní bezpečnost, kvalitní vzdělávání, zdravotnictví, infrastrukturu a určil základní směry hospodářských priorit. Měl by se také jednoznačně pokusit spolu s občany určit společně sdílené hodnoty, které by všichni vnímali jako svoje vlastní. Nevidím úplně jasnou hranici mezi pravicí a levicí, ale z většiny toho, co jsem zatím řekl, bych mohl být řazen mezi pravicově orientované lidi, řekl bych tedy, že jsem pravicový, ale s celou řadou výhrad. Ty výhrady se objevují s tím, jak se člověk rozvíjí. My jsme neměli mnohaleté zkušenosti s trhem a tržním hospodářstvím jako takovým, přesto naši situaci vnímám tak, že pro dnešní způsob vědomí společnosti je trh nejefektivnějším nástrojem. Ukazuje, kam směřovat, ale zase s řadou výhrad.

O jaké výhrady jde?

Při pohledu v širších globálních souvislostech zjistíme, že v řadě ohledů nastavení ekonomiky a pravidel je pro celou planetu velmi škodlivé. V tržním principu a všem podnikání dosti často nejsou prvním místě etické hodnoty a pravidla. Pokud jsou jedinými parametry růst a zisk, jak tomu dnes plošně je, dochází k drancování přírodních zdrojů, k obrovské spotřebě energií apod. a má to dnes už tak masivní rozsah, že to reálně může ohrožovat naši existenci.

Další rovinu výhrad tvoří fakt, že pokud se něco dělá s jediným cílem zisku, vede to k tomu, že kvalita se ve spoustě případů zmenšuje. Když například obchodní řetězec pracuje hlavně z lásky k zisku, vede to k tomu, že dodavatele nutí stále k nižším a nižším cenám a oni nemají jinou možnost, než zlevňovat vstupy, používat chemické náhražky a snižovat kvalitu. To pak vede k tomu, že na pohled máme všeho dost. V obchodech je záplava krásně zabaleného zboží, ale když chcete něco skutečně kvalitního, musíte velmi pečlivě vybírat, číst složení, studovat všechna ta Éčka nebo zkrátka hledat jinde – například na farmářských trzích nebo na venkově u lidí, kteří si pěstují doma „pro sebe“. To nemluvím o všech těch „kazítkách“ v různých výrobcích apod…

Berete v úvahu i etiku?

Právě o tom je řeč. Kdybychom spoléhali na to, že všechno vyřeší trh, zjistíme, že tomu tak není i proto, že jako lidi máme v mnoha případech problém s etikou. Pokud bude stále na prvním místě míra zisku a růst – ať už celohospodářský nebo korporativní – a bude současně existovat masivní deficit vnitřní etiky, povede to často k výrobě a prodeji nekvalitních výrobků. Ekonomický model musí odpovídat vědomí lidí. Nejsem samozřejmě fantasta, který by říkal, že je nutné hned udělat úplně nový ekonomický model. Při současném vědomí lidí takové pokusy vždy vedly k tragédiím nepředstavitelného rozsahu. Pro náš dnešní stav nejefektivněji fungují tržní principy, problém je zacílení jen na dva zmiňované cíle – zisk a růst a většinová absence toho, že je třeba dbát na kvalitu.

Mají na prosazení pozitivních změn potenciál nové politické subjekty, nebo dáváte víc šancí tradičním politickým stranám?

Ani jedno, ani druhé. Pokud je dnes naprosto běžné, že se za jakoukoli věc, službu či osobní prospěch masově poskytují a přijímají úplatky, je zjevné, že míra společenského vědomí je velmi nízká a změna na bázi současných nebo nových politických subjektů nemůže efektivně nastat. Dnes se používají jednoduché technologie moci – buď si chce politik lidi koupit populistickými předvolebními sliby, nebo je nějak vystraší a nabídne jim laciná řešení (ať to stojí, co to stojí). To přitom tady nemluvím o technologiích vyvolávání konfliktů, převratů a válek…

A co je tedy podle vás cestou?

Skutečné řešení se skrývá mnohem hlouběji, uvnitř nás všech. Pokud je politický subjekt založen pouze na současných principech, tedy touze po moci a snaze urvat co nejvíc voličů, je jedno, jestli je nový nebo tradiční, pravicový nebo levicový, natož jak se bude jmenovat. Stejně se nic nezmění. Při globálním pohledu je vidět, že touto nemocí je více či méně postižen celý vyspělý svět. Je navíc totálně předlužený, všichni hrajeme pyramidovou hru. Pokud se nepohne naše společenské a společné vědomí, nezmění se nic. Nevnímáme, jak moc jsme vzájemně propojeni a jak křehký je celosvětový ekosystém. Je hezké, že v Evropě zavádíme emisní normy EU 6, ale na druhé straně zeměkoule kvůli ropě a dřevu drasticky mizí deštné pralesy se zcela zásadním významem pro ekologickou rovnováhu celé planety. A nejen pro ni. Nevratně mizí spousta rostlin, z nichž řada je schopna léčit i ty nejtěžší nemoci. Namísto toho vyrábíme v chemičkách mraky umělých „léků“, jejichž léčivý účinek je v lepším případě zatížen spoustou vedlejších účinků, v horším pak přímo zabíjí...

Dnes jdeme jednoznačně špatným směrem. Možný směr řešení vidím v zahájení otevřené celospolečenské diskuse o sdílených hodnotách. Tato řešení zavedlo již mnoho firem. Pokud si hodnoty měli možnost zvolit sami lidé a nebyly jim nadiktovány seshora vedením, může mít tento proces velmi ozdravující vliv na atmosféru a pozitivitu mezilidských vztahů. Mluvím zde z vlastní zkušenosti. Tyto hodnoty pak tvoří jakýsi základ pro vztahy mezi lidmi. Nevidím žádný důvod, proč by podobný postup nemohl být jako motivační prvek vyzkoušen v regionálním či společenském měřítku.

Vy ale tvrdíte, že jste optimista…

Jsem asi přirozeně takto založen, ale to neznamená, že bych měl nepřetržitě optimistické pocity. Jednoduchá odpověď na otázku, kde brát optimismus, je „změň sebe a změníš svět“. Každý má sféru vlivu a sféru zájmu. Sféra vlivu je to, co můžete přímo osobně ovlivnit a v ní je v první řadě člověk sám a jeho blízké okolí, v mém případě třeba naše firma. A kromě toho je to sféra zájmu, kterou neovlivníte, a to je to kecání o politice, kterému spousta lidí věnuje mnoho energie, ale jen jim to energii bere. Změň sebe a změníš svět znamená, že člověk dá do pořádku sám sebe a výsledkem je, že je vnitřně šťastný, a tím nejlépe ovlivní své okolí. Ono nám ani nic lepšího nezbývá.

I optimista má nárok mít strach. Z čeho máte obavy?

Každý má z něčeho strach a jediná cesta, jak se s tím vypořádat, je podívat se strachu do očí. Jakmile se strachem necháte ovládat, už to nejste vy a nejednáte, jak byste jednat chtěl. Velmi striktně rozlišuji to, co můžu a nemohu ovlivnit. Tím druhým se nezabývám, a tedy z toho ani nemám strach. Mohl bych se bát mezinárodních turbulencí, tím bych si ale jen ubíral energii, ptal bych se třeba, jestli má vůbec smysl tady něco budovat apod. S tím se ale nedá žít. Zabývám se tedy tím, co ovlivnit můžu, a tomu se věnuji, jak nejlíp umím. Strach je užitečný, když varuje před nebezpečím, ale pokud strachu člověk věnuje příliš velkou pozornost, ovládne ho a je to pro něj devastující.

Řekl jste, že ve sféře vlivu máte svou firmu. Jak se tam snažíte prosadit víc než jen hodnoty růstu a zisku?

Všechno naše úsilí je založené na mnohaleté snaze o dosažení nejvyšší možné kvality při zachování tradičních výrobních postupů. Věnujeme se intenzivně budování kultovní značky piva a co nejlepších vztahů s našimi zákazníky. Změna musí jít skutečně zevnitř. Ve firmě jsme udělali před sedmi lety volbu firemních hodnot, lidi si navrhli a odhlasovali jejich definici. Trvalo to rok a půl a zbylo pět slov – otevřenost, důvěra, spolupráce, zodpovědnost a pozitivita. Už jen ten samotný dobrovolný proces zásadně zlepšil atmosféru ve firmě. Vždy říkám, že to byla naše nejlepší a nejdůležitější investice za celé téměř čtvrtstoletí. Naši lidé pochopili, že to myslíme vážně a že je to na nich. Růst a ziskovost pak přicházejí přirozeně a jakoby mimochodem. Ze stovky tehdejších zaměstnanců je dnes sto sedmdesát pět a všichni noví lidé již byli vybráni nejen podle své odbornosti, ale hlavně podle těchto hodnot. Dnes ve firmě panuje otevřená přátelská atmosféra, a to je víc než cenné. Lidé nechodí do práce se strachem, ale jako do místa, kde je to baví. Skutečná důvěra povzbuzuje samostatnost, a tím zároveň osobní zodpovědnost. Spolupráce a pozitivní otevřenost jsou to, co všichni potřebujeme. Cítím, že naše firemní kultura ovlivňuje spousty našich zákazníků, dodavatelů a celý region, kde působíme.