Praha se po půlroce dohodla na nové koalici. Paradoxem je, že došlo s nepatrnými změnami jen k obnovení koalice původní. Byl tak z vašeho pohledu rozpad nezbytný? A proč pak trvalo tak dlouho se dohodnout?

Podstatné je, že se i v průběhu jednání o nové koalici práce na magistrátu nezastavila. Podařilo se nám dojednat řadu důležitých věcí. Zachránil se Libeňský most, reguloval se hazard, městským částem se snížila ztráta ve financování, připravila se dlouho odkládaná rekonstrukce populární Šlechtovky. Osobně mám velkou radost, že na magistrátu teď vzniká velmi kvalitní materiál ohledně kapacit mateřských a základních škol. Jsem za to všechno velmi rád a věřím, že takto úspěšně budeme pokračovat i nadále bez ohledu na dílčí personální změny v Radě hlavního města Prahy.

Podle čeho soudíte, že současná koalice vydrží do konce svého volebního období?

Složení Rady hlavního města Prahy považuji za funkční a věřím, že se osvědčí.

V jakém ohledu zaznamenala koaliční smlouva největší změny a jak jste spokojen s její finální podobou?

Koaliční smlouva je v zásadě stejná jako ta z počátku volebního období. Jak jsem již uvedl, jednotlivé body byly průběžně naplňovány, tedy je na co navázat.

Zásadním tématem nejen pro sedmou městskou část je mimo jiné otázka bezdomovectví, kterou ale podle vašeho názoru nelze řešit izolovaně pouze na úrovni městské části. Proto podporujete vznik sítě celopražských asistenčních center pro lidi bez domova, jež by pomohla řešit konkrétní kritické situace i dlouhodobé problémy. Jste optimista? V jaké fázi je záměr a jak se situaci snažíte řešit nyní v rámci svých možností?

Jsem v první řadě přesvědčen, že v naší společnosti by rozhodně nemělo docházet k tomu, aby lidé umírali na ulici. Celopražská centra pro lidi bez domova, která fungují na našem území, pro nás představují zátěž, nicméně věřím, že lidé rozumějí tomu, proč je takových zařízení zapotřebí. V Praze 7 jsme k této problematice přistoupili ještě z jiné strany. Snažíme se dávat bezdomovcům práci, což se především v oblasti úklidu docela osvědčilo. 

Po smrti Nicholase Wintona jste přišel s myšlenkou přejmenovat na jeho počest Hlavní nádraží. Je toto téma ještě aktuální? Jak to s vaším záměrem vypadá? A s jakou reakcí se vlastně váš záměr setkal u rodiny pana Wintona?

Musím říct, že skutečně obdivuji lidi, jako byli sir Nicholas Winton, Přemysl Pitter nebo Raoul Wallenberg. Jsem přesvědčen, že je zapotřebí si jejich jména a činy připomínat. Vyrozuměl jsem však, že rodina sira Wintona dává přednost spíše skromnějším vzpomínkám, a tak jsem tento nápad dále nerozvíjel.