Ministryně financí Alena Schillerová hned zkraje roku informovala, že státní rozpočet skončil v loňském roce s přebytkem 2,9 miliardy korun, přičemž schválený rozpočet počítal se schodkem 50 miliard korun. Zároveň se mírně snížil státní dluh na 1,622 bilionu korun. Jak tato čísla hodnotíte?

To je rozhodně dobře. Bohužel to ale vůbec není zásluha vláda, která v tomto případě měla víc štěstí než rozumu. Hlavní důvody jsou totiž tři, a všechny jsou nezávislé na konání vlády.
Zaprvé to byly menší výdaje na správu státního dluhu. Neboli řečeno jinak: V celé Evropě jsou nyní nastavené úrokové sazby tak – nezdravě – nízko, že zejména počátkem roku 2018 stát nemusel platit ze státního dluhu nijak velké úroky.

Zadruhé zvyklostem se vymykají evropské dotace, které byly oproti plánu vyšší skoro o padesát miliard. Kdyby se evropské dotace vyvíjely podle plánu, už bychom byli prakticky na onom naplánovaném schodku rozpočtu zhruba 50 miliard korun.

Zatřetí všichni víme, že u nás byl a je přepálený trh práce, což zase hodně souvisí s tím, že předtím ČNB intervenovala proti české koruně a současně s tím držela velmi nízké úrokové sazby. V důsledku toho rostly mzdy rychleji, než vláda plánovala, takže se vybralo víc na daních z příjmů fyzických osob a na sociálním pojištění.

Kdyby těchto tří věcí naprosto nesouvisejících s činností vlády nebylo, schodek by byl vyšší, než jak byl schválen, což mimochodem také ekonomové před rokem předpokládali. Dá se to přeložit i tak, že vláda v podstatě hospodařila hůř, než si naplánovala, a jen díky tomuto nenadálému „štěstí“, se kterým se nedalo dopředu počítat, se „omylem“ rozpočet dostal do přebytku.

Jaké jsou pro letošní rok perspektivy české ekonomiky jako celku, co ji bude ohrožovat, co bude hrát v její prospěch?