Minulý týden jsme si připomínali 70 let od „Vítězného února“. Vzpomínali jak komunisté, tak antikomunisté, referovala média atd. Podle Pavla Šafra si tehdy Čechoslováci komunistům na lopatu vlezli sami dobrovolně díky rovnostářství, závisti, xenofobii a chudobě většiny obyvatel. I dnes je prý společnost infikovaná bolševismem a tato infekce začíná na Hradě. Co k tomu říci? Je naše demokracie ohrožena jako v roce 1948?

Podle kosmopolitního elitáře Pavla Šafra bylo poválečné češství rovnostářství? Ano, bylo jedno, z které fronty jste přišel, jen když jste se vrátil. Ano, chudobná byla tři roky po válce většina střední i dělnické třídy. Lidé mnohdy přišli o všechno. Pokud ne na bojišti, tak při shánění jídla mimo lístkový trh, při bombardování měst, při neustálém stěhování. V tu chvíli, kdy máte jen peřinu a několik starých kusů oblečení, jste závislý na dobrodiní ostatních, stanete se rovnostářem. Ano, příslib parcelace znárodněných velkostatků a jejich rozdání vesnickým sedlákům, se kterým komunisté kandidovali a vyhrávali na vesnici, může takový spratek jako Šafr nazvat závistí. Nenávist k říšským Němcům či sudetským zrádcům, kteří volili v roce 39 Henleina a řvali Sieg Heil či Heim ins Reich, můžete nazvat xenofobií. Ano, ta nenávist k Němcům, Maďarům a všemožné válečné verbeži existovala. Stejně jako mrtví příbuzní nebo přátelé, zabiti na Pankráci, v Pečkárně, v Auschwitzu, Birkenau či v Terezíně. Já jsem dodnes militantní antifašista. A nestydím se za to. Nepodal bych si ruku s tím tlustým prasetem z Landsmanšaftu.

Únorová politika byla předurčena intrikami Košického „programu národní a demokratické revoluce“ jako politika dnes. Košický vládní program determinoval chování všech. Oni s ním souhlasili, oni ho podepsali, oni se podle něj chovali. Do 25. února 1948... A upřímně, poúnorové události mohly mít i jiný průběh, pokud by politické intriky nepřesáhly únosnou mez. Gottwald pouze využil možnosti, kterou mu jeho protivníci tehdy dali. A neměl pak slitování. Já nemám Gottwaldovi za zlé legální převzetí vlády 25. února 1948, byť to bylo mnohdy zastrašování a manipulování veřejným míněním, ale mám mu za zlé čistky v únoru 1951 – obvinění Rudolfa Slánského, Vladimíra Clementise, Gustáva Husáka…

V roce 1945 byl všemi relevantními politickými silami realizován program urychlené obnovy národního hospodářství. Všichni souhlasili s položením základů nové sociální politiky „ve prospěch všech vrstev pracujícího lidu“ a všichni aktivně spolupracovali na cíli bezodkladně zajistit a pod národní správu převést majetek zrádců – „Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“, s výjimkou německých a maďarských antifašistů. Na zkonfiskované půdě se měla uskutečnit pozemková reforma. Vláda prohlásila, že „požene s veškerou rozhodností před soud zrádce z řad bankovních, průmyslových a zemědělských magnátů“ a že je třeba „postavit celý peněžní a úvěrový systém, klíčové podniky průmyslové, pojišťovnictví, přírodní a energetické zdroje pod všeobecné státní vedení“.

Proboha, 25. únor 1948 byl jen zcela demokratickým a ústavním pokračováním 5. dubna 1945.