„Zeman a Babiš nahradili idealisticky zabarvený havlovský liberalismus jeho pragmatickou verzí,“ uvedl jste před časem v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. V čem se jim daří, a v čem ne?

Jejich verzi liberální demokracie přijímá většina občanů. Svědčí o tom vysoké preference hnutí ANO i výzkumy potvrzená popularita obou jmenovaných osobností. Že nepřesvědčili všechny, to je v demokratické společnosti normální. Úspěchem je i příznivý ekonomický vývoj, který umožňuje realizovat opatření ve prospěch občanů, zejména nižších vrstev včetně důchodců. Nedaří se však některé reformní kroky realizovat v potřebné rychlosti, a to nejen v důsledku obstrukcí opozice.

Proč bere zhruba polovina národa Babiše jako určitého zachránce a vykupitele od toho, co zde bylo předtím? Jsou připraveni omluvit zločiny vlády KSČ, Babišovo údajné estébáctví, jeho členství v KSČ? Anebo jim vlastně „havlovské“ řeči o vyrovnání se s minulostí nikdy nic neříkaly?

Jeden publicista si postěžoval, že Andrej Babiš reprezentuje tu větší část společnosti období normalizace, která sice brblala, potají vtipkovala, poslouchala západní rozhlas, ale do aktivní opozice vůči vládě KSČ se nezapojila. Na tom něco je, ale není to spíše projev odporu proti vnucování černobílého pohledu na minulost?

Když vidím ty publicistické výtvory, kterými nás zásobuje Česká televize a další média spolu s různými neziskovými organizacemi, divím se, jak to lidé mohli vůbec přežít, když byli neustále terorizováni Státní bezpečností, neměli co jíst, chyběly jim hygienické a další základní potřeby... Jistě, byla tady nepočetná skupina disidentů-chartistů, kterým Státní bezpečnost i justice soustavně ztrpčovala život, ale drtivá většina občanů se s bezpečností setkávala pouze v podobě dopravních a pořádkových policistů na ulicích.

A co se týkalo zásobování, hloupá snaha řídit z centra každou maličkost – protože Lenin kdysi pravil něco o řízení národního hospodářství jako jedné továrny a Stalin z toho udělal zákonitost socialismu – přinášela logicky výpadky na vnitřním trhu, ale černý trh tyto „díry“ poměrně pružně vykrýval. Koloval o tom vtip, že „pro hospodářství za socialismu platí, že všichni mají všechno, i když nikde nic není“. Už více než půl století bydlím na Spořilově, blízko Roztylského náměstí, kde byly před rokem 1989 dva obchody Tuzexu s textilním zbožím, především s džínami. Fronta se táhla přes celé náměstí a na lavičkách posedávali veksláci a čile prodávali tuzexové poukázky koupěchtivým zákazníkům. Na to z dolní části náměstí koukali policisté z ubytovny a úřadovny Veřejné bezpečnosti, ale že by zasáhli, to jsem nikdy nezažil. Prostě režim si uvědomoval, že dělá chybnou hospodářskou politiku a nechával černý trh působit jako korekci. Vzhledem k ideologické strnulosti, strachu z opakování roku 1968 u normalizátorů i s ohledem na mezinárodní vlivy se však reformní kroky připravovaly příliš pomalu a vývoj v roce 1989 je předběhl.