Proč s vámi tentokrát nepřijel do České republiky i pan Jiří Brady? Je zdravotně v pořádku?

Manželovi bude v únoru devadesát let, má všechny možné zdravotní problémy, zatím je úspěšně řešíme. Ale v posledních dvou letech není zdravotně v pořádku. Vloni si troufl jet na svoji poslední cestu do Evropy, ale rozhodně potřeboval odborný doprovod, naštěstí jsem lékařka. Ale on patří mezi lidi, kteří se snaží, aby pravda a spravedlnost zvítězily, a jsou ochotni pro to něco udělat i za cenu vlastního zdraví.

Neodvezli jste si před rokem s sebou, po anabázi s prezidentem Milošem Zemanem a neudělením slíbeného vyznamenání, domů špatnou zkušenost s Českou republikou?

Nemohu říci, že bychom měli špatnou zkušenost s Českou republikou.

Jak vlastně dnes vzpomínáte na události při vaší návštěvě před loňským státním svátkem 28. října? Na jedné straně váš manžel Jiří Brady nedostal avizované vyznamenání od prezidenta republiky, což vyvolalo velkou kritiku mezi politiky i v části společnosti, na druhé straně se představitelé řady institucí snažili tuto situaci napravit a ocenili zásluhy vašeho manžela řadou ocenění, například akademickým oceněním Univerzity Palackého v Olomouci nebo klíčem od Prahy. Řada politiků tehdy odmítla účast na oslavě na Pražském hradě a vzdali hold vašemu manželovi.

Ten hold byl naprosto zasloužený. A každý, kdo o tom přemýšlel, ví, na čí straně byla pravda. Ale když jsem se dozvěděla, že v nedávném televizním pořadu Týden s prezidentem řekl Miloš Zeman opět nepravdu o Jiřím Bradym, přišlo mi to opravdu zbytečné. Takové jednání považuji za velmi špatné.

Co jste cítila, když prezident Miloš Zeman veřejně prohlásil, že letos vyznamenaný bývalý osvětimský vězeň Petr Beck je protipólem pana Bradyho, protože pan Beck poté, co v sedmnácti letech uprchl, bojoval v řadách sovětských vojáků. A dodal, že utrpení je hodno soucitu, ale vyznamenání se má udělovat za zásluhy o republiku?