Mimořádné vysílání pod názvem Americká volební noc, v němž Česká televize chtěla divákům zprostředkovat volbu nového prezidenta USA, vyvolala velké vášně a kritika se na veřejnoprávní médium jen hrnula. Začnu konstatováním šéfredaktora MF Dnes Jaroslava Plesla ještě nad ránem, kdy Českou televizi za vysílání nejen zkritizoval, ale přidal, že zpravodajové Řezníček a Kabrhelová jsou důvodem, proč neplatit koncesionářské poplatky. Později dokonce dodal, že volební zpravodajství České televize je ryzí hrůza. Byl výkon zpravodajů z USA z vašeho pohledu opravdu tak katastrofální?

Je třeba srovnat zpravodajství České televize o amerických volbách se zpravodajstvím v jiných zemích. Kam se podíváte, všude převažovalo podobné ladění, jaké bylo v ČT. V celém západním mediálním světě vládl konsensus, že zvítězí Hillary, a to ze dvou důvodů: za prvé předvolební průzkumy devadesáti procent agentur jí dávaly vítězství s pravděpodobností 87 procent a za druhé je za hranicí naší představivosti, že zvítězí Trump. Českou televizi nelze chápat izolovaně od jiných televizí ve světě, které vítězství Hillary považovaly za takovou samozřejmost, jako je voda v kohoutku. Ale voda najednou přestala téct.

Pod palbou kritiky se ale ocitli i moderátoři a redaktoři ČT. Lidem vadilo, že ve chvíli, kdy server New York Times už psal o Trumpově vítězství, Česká televize se zatvrzele držela CNN, jejíž vysílání ostentativně nadržovalo Clintonové a počítadlo Trumpových hlasů zaostávalo za reálným vývojem. Petr Žantovský to pro PL.cz zhodnotil tak, že kdo ČT sledoval, musel dospět k závěru, že Česká televize je orgán placený štábem Demokratické strany a tamní kandidátky Clintonové. Kde je pak objektivita a není namístě volat po razantní změně v přístupu zaměstnanců námi všemi placené České televize?

Ano, tady se ukázalo, že Česká televize zde byla závislá na jednom zdroji, a tím pádem na chvíli zaostala za aktuálním děním. Možná tu působil šok z toho, že všechno je jinak, a redaktoři nejprve nechtěli věřit vlastním očím a oddálili okamžik nepříjemné pravdy. V každém případě se jednalo o historický zlom v americké politice, o jehož příchodu svědčilo mnoho ukazatelů, jako je dlouhodobá nespokojenost nejméně poloviny americké společnosti s establishmentem a celkovými poměry v USA. Před tím zavírali oči téměř všichni redaktoři ve velkých liberálních médiích v USA, nejenom redaktoři ČT. Problém je globálnější, než se to jeví Petrovi Žantovskému. Podobné výtky se snášejí na liberálně orientovaná média v USA. Je ale pravda, že ve zpravodajství České televize se později objevovaly reportáže o lidech, kteří volili Trumpa. Třeba reportáž z „rezavého pásu“ USA, kde rezivějí opuštěné tovární haly. Dělníci mluvili o tom, že volili Trumpa, protože demokraté o ně ztratili zájem.   

Člen Rady ČT Michael Hauser.

Podobné to bylo i s výběrem hostů. Předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný poukázal na bohorovnost, s jakou se redaktoři zřejmě chystali po ránu na Kavčích Horách otevřít šampaňské na počest Hillary Clintonové. Pozvali hosty, u nichž byla jistota, že slavnostní atmosféru vítání první americké prezidentky nezkazí, a kteří nám, pokud možno, nesdělí nic zajímavého, nic kontroverzního, kteří nepřijdou s originální a neotřelou analýzou. Lze vůbec rozbít stereotyp zvaní stále stejných hostů do ČT, kteří navíc mají všichni ten „jediný správný“ názor?

Výběr hostů by měl být nápaditější. Česká televize dlouhodobě trpí tím, že se v některých pořadech jako na orloji objevují stále znovu stejné tváře. Ale musím říct, že ČT se to v poslední době snaží změnit. Například nedávno založila redakci pro vědu a vyzvala univerzity a Akademii věd, aby našly odborníky, kteří budou s Českou televizí spolupracovat. Co se týká volebního vysílání, nebylo to jednolité. Například v mimořádném pořadu ČT24 k americkým volbám, který se vysílal ve středu od 20 hodin, si moderátor Jakub Železný pozval dva hosty, hudebníky Ondřeje Hejmu a Petra Kratochvíla, kteří nijak neskrývali své sympatie s Trumpem.

Ve svém komentáři ke zpravodajství České televize bývalý místopředseda RRTV Petr Štěpánek napsal, že pohár už přetéká, a připomněl zdrcující komentáře znechucených televizních poplatníků na sociálních sítích. Podle něj si čím dál více lidí uvědomuje, že Česká televize už opět funguje jako totalitní zločinecká informační organizace a že ochrannou ruku nad tímto svinstvem drží mediální rady a Parlament. Čas se prý krátí a zodpovědní funkcionáři by měli vědět, že přijde doba, kdy budou voláni k zodpovědnosti. Vy jste jediný člen Rady ČT, kdo si ji troufne kritizovat. Co vás vede k tomu, nebýt členem fanklubu České televize, a co si myslíte o ostrých slovech Petra Štěpánka?

Tyto krajní názory jsou odrazem výkřiků na sociálních sítích, které nelze brát zcela vážně. Anonymní povaha sociálních sítí vybízí k tomu, aby člověk ze sebe vydal to nejhorší, a v běžném životě byl jako beránek. Je to svým způsobem druh kanalizace a na kanalizaci nelze stavět kritiku a politiku, která za něco stojí. Česká televize má svá slabá místa, ale „zločineckou organizací“ by se stala teprve tehdy, kdyby se řídila míněním té či oné skupiny diskutérů na sociálních sítích, pro kterou jsou všichni ostatní zaprodanci. Já jsem kritikem ČT z toho důvodu, že Česká televize potřebuje pomoct k tomu, aby si uvědomila svou velkou roli v době, kdy se společnost štěpí na vzájemně nepřátelské a netolerantní tábory nebo spíš trsy individuí a začíná to připomínat válku všech proti všem, jak ji popsal Hobbes. ČT má svůj historický úkol v tom, že tomu může jako jedna z posledních institucí čelit. Měla by být fórem pro diskusi o zásadních společenských problémech, měla by vytvářet orientační body pro všechny, měla by poskytovat nezávislé zpravodajství a rozvíjet humanistické ideály. V zásadě to všechno dělá, ale dosud si plně neuvědomuje význam toho, co dělá. Za několik let se to může některým politikům jevit jako přežitek liberálně demokratické éry a začnou mluvit o post-pravdivém a post-faktovém světě, jak se to děje už dnes. O věcech už nemají rozhodovat argumenty, fakta, kritické poznání, protože prý stejně žádná objektivita a pravda neexistuje. Rozhodovat mají afekty, manipulace a síla. A to znamená pád do propasti.

Kromě prezidentských voleb v USA se Česká televize stala v poslední době terčem kritiky také za to, jak reflektovala události kolem 28. října. Především to, že odvysílala ze záznamu celou „alternativní“ oslavu Dne státnosti ze Staroměstského náměstí, která byla považována za zahájení prezidentské kampaně Michala Horáčka a předvolebních akcí KDU-ČSL a Starostů. Je v tomto případě větší chybou mrhání penězi koncesionářů, nebo tak okázalé nadržování svým politickým oblíbencům?

Zde se ukazuje, že v některých redakcích ČT nadále sídlí duch devadesátých let, v němž to všechno bylo jasné. Některé věci jsou samozřejmé, jako je tržní ekonomika, liberální pravice, česká cesta privatizace, Havel. Kdo o tom pochybuje, je buď levicový, nebo pravicový extremista, ale není to normální, slušný člověk. Tento politický postoj se většinou nechápe jako politický, nýbrž jako neutrální nebo občanský, jak to dlouhá léta předváděl časopis Respekt. Proto někteří redaktoři nevidí nic špatného na tom, že dají takový prostor prezidentské kampani Michala Horáčka. Jde o to, jak některým redaktorům vysvětlit, že podpora Michala Horáčka není projev neutrality a objektivity, nýbrž je to projev určité politické náklonnosti.

Vidíte cestu ven z tohoto způsobu „informování“ diváka Českou televizí, protože výzvy k neplacení koncesionářských poplatků tou správnou cestou zřejmě nejsou?

Výzvy k neplacení koncesionářských poplatků nahrávají tomu, aby Česká televize ztratila relativní ekonomickou nezávislost na státu a trhu a stala se závislou na státním rozpočtu, a tedy na politicích, nebo se zavěsila na tržní magnáty. Výzvy proti poplatkům jsou buď nedomyšlené, nebo mají za cíl omezit nezávislost ČT. Existuje jiná cesta, jak Českou televizi měnit k lepšímu. Je zapotřebí vytvářet propojení mezi ČT a různými profesními, zájmovými nebo i politickými uskupeními. Zároveň je potřeba nadále zlepšovat analýzy vysílání. Obojí má sloužit k tomu, aby lidé v České televizi dokázali opravovat své chyby a cítili, že to má smysl.