„Co týden dal“ se nazývá Váš pravidelný komentář na FB. Já se ale zeptám – „Co rok 2024 dal“ České republice?

Rok 2024 byl, jako každý rok, bohatý na události. Byl poznamenám prohlubující se politickou nestabilitou ve světě a u nás především prohlubující se ekonomickou krizí, chudnutí občanů, stále většímu podléhání diktátu EU, ale i přetrvávající apatií občanů vůči krizovým jevům, kterou příliš nezměnily ani dvoje volby.

Vystavme pomyslné vysvědčení vládním politikům, ale i sněmovní opozici. Jak si podle Vás za tento rok vedli?

Vládní koalice pokračovala ve stejném kurzu, jako předchozí roky s drobným zakolísáním v souvislosti s rozchodem s Piráty. Stále více zabředáváme do války Ruska s Ukrajinou. Naše iniciativa s nákupem dělostřeleckých střel z nás udělala prakticky účastníkem války, utrácíme nesmyslné částky za nákup vojenské výzbroje, kterou někdy, jako v případě letadel F35 ani nevyužijme. Iniciativou 100 tun Semtexu pro Ukrajinu se stáváme zemí podporující terorismus. Vláda pokračovala v podlamování ekonomického růstu a to tím, že energie kupujeme stále přes cizí prostředníky, dokonce i vlastní elektrickou energii kupujeme rovněž přes cizí prostředníky. To by žádná ekonomika nezvládla.

Koalice prosadila od začátku roku 2024 snížení valorizace důchodů, která měla vyrovnat inflaci roku 2023. Jen pro ilustraci od prvního ledna 2024 byly zrušeny následující daňové úlevy, které poškodily především rodiny s dětmi, nebo pečující o nemocné: omezení slevy na manželku, sleva za umístění dítěte, sleva na studenta, snížení limitu pro 23% sazbu daně, stanovení hranice u zaměstnaneckých benefitů, příspěvku na stravování u zaměstnanců a zvýšení zdanění u právnických osob. Až na zvýšení zdanění právnických osob se všechny změny týkají rodin a tady si myslím, že opozice nedokázala srozumitelně ukázat, jak se kroky vlády negativně projeví právě v rodinných rozpočtech. Společně s nedostupností bytů se vláda významně podílí na obrovském poklesu porodnosti. V letošním roce se narodilo, ve srovnání s rokem 2021 o dvacet procent méně dětí. To je katastrofa a nikdo nebije na poplach, tady je prostor pro opozici, která jej vůbec nevyužívá.

Opozici chybí odvážnější vize, které by vedly ke zcela jinému pohledu na naše postavení v rámci mezinárodních vztahů, které by se následně projevilo i v domácí politice a ekonomice. Především, až na koalici Stačilo, žádná z opozičních stran, jak parlamentních, tak i mimo parlament, ani nenaznačuje změny v našem členství v NATO a Evropské unii. Jejich lídři více či méně upravují koncepce domácí politiky prosazené vládní koalicí, které jsou postaveny na neustávající maximální podpoře Ukrajiny, a to téměř bez ohledu na naše náklady, a dále na většinové akceptaci zásadních směrů politiky EU. Tváříme se, že bez našeho členství v NATO bychom nemohli existovat, přitom sousední Rakousko a Švýcarsko nejsou v Alianci a nikoho to nepřekvapuje. Stále více zvyšujeme náklady na zbrojení, ale nejsem přesvědčen o tom, že by byly určeny na obranu naší země. Není vidět skutečný vůdce, který by dokázal nadchnout voliče a předložit zcela novou vizi politiky, jako se tomu stalo na Slovensku. Nevíme, jak vývoj nového směru na Slovensku dopadne, ale otevřít si vrátka na různé strany, je v politice zásadní. Sami jsme v minulosti poznali, že jednosměrná politika vede k úpadku.

Podívejme se i na Evropskou unii. Co ta nám z Vašeho pohledu tento rok obrazně řečeno „dala“?

Evropská unie nám určitě nic nedala, ale neustále nám bere. Bere nám samostatnost v rozhodování, bere nám soběstačnost v zajištění energetické, potravinové a výrobkové skladby. Nesmyslné rušení těžby uhlí, což byla několik století naše energetická základna, považuji za katastrofu, která z nás udělá zemi závislou na nákupu energií. Tady by měla opozice začít křičet, že nás koalice vede k poddanství těm státům, které budou mít dostatek energie. S tím je spojen i souhlas EU s výstavbou nových bloků v jaderných elektrárnách. Buď jsme samostatná země, která si rozhoduje o svých záležitostech sama, nebo jsme v područí politiky velkých zemí Unie a ony rozhodují za nás. Být suverénním státem znamená nadřazenost vlastního práva nad cizími zákony. V rámci členství v EU jsme předali značnou část kompetencí a práv na tuto nadnárodní společnost. Mít stát ještě neznamená mít státnost. Státnost je pouze ve svrchovaném státě, který není podřízen žádné autoritě, je subjektem mezinárodního práva a dle vlastního rozhodnutí vstupuje do vztahů s jinými státy. Státnost je hodnotovou kategorií, která vychází z kulturních a historických tradic země. Ať si každý sám zváží, jak jsme na tom.

Co říci k náladě v naší společnosti a co byste lidem popřál do nového roku?

Nemyslím si, že naše společnost je rozdělená, jak se často píše. Spíše bych řekl, že jsme všichni apatičtí, že nemáme vůli se postavit silám, které nás ženou do závislosti, války, úpadku. Chci popřát nám všem především zdraví, protože bez něho nemáme sílu a vůli něco dělat. Přeji nám všem, abychom si znova připomněli, že již více než tisíc let žijeme na kousku země ohraničené prstencem hor, který je vidět i z vesmíru, a že máme k němu povinnost chránit jej a zvelebovat. Přeji rodinám soudržnost, aby vychovávaly svoje děti v tradicích naší země. A v duch písně, která již byla mnohokrát zneužita, nám všem přeji „ať zloba, zášť a svár už pominou“.

V roce 2025 tady máme parlamentní volby. Co od nich očekávat? A hlavně, co si od nich přát?

Asi všichni očekáváme, že po parlamentních volbách dojde ke změně, ale nebude to změna radikální, která by změnila naše směrování závislé země, která má tolik samostatnosti a suverenity, kolik jí ostatní země dovolí. Přesto to bude změna vítaná a snad budou omezeny všechny ty špiclovací agentury a různí hlídači správného názoru.

Vy jste předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. Takže se nabízí otázka, co se Vám v tomto roce v rámci této Vaší činnosti podařilo a co naopak? Je o lidi se zdravotním postižením v ČR dobře postaráno?

Rok 2024 byl pro Národní radu osob se zdravotním postižení velmi obtížný. Především jsme přišli o část kompetencí, což bude mít vliv na naši činnost v novém roce. Současně nám vláda významně snížila podporu, a to v součtu s inflací za uplynulé dva roky znamená do budoucna velmi obtížnou situaci. Obhajobu práv lidí se zdravotním postižením nevidím v prázdných proklamacích, ale v konkrétním prosazování změn, které vyrovnávají podmínky života. To však nemohou dělat dobrovolníci, ale musí se na formulaci změn podílet profesionální odborníci. Podařilo se nám prosadit několik menších změn zákonů, zabránili jsme několika nejhorším návrhům, které by těžce dopadly na lidi se zdravotním postižením. Mnoho věcí jsme však prohráli Došlo ke zhoršení u lidí jejichž jediným příjmem je invalidní důchod, v oblasti podpory zaměstnávání stát prosadil určitou restrikci, stále méně jsou dostupné zdravotnické prostředky, chybí důležité léky, nedošlo k žádné změně v posuzování nároků na invalidní důchod a na dávky pro zdravotně postižené. Za vůbec nejhorší věc, kterou koalice provedla považuji skutečnost, že nezvýšila příspěvek na péči v I. stupni, který činí od roku 2016 jen 880 korun a jen nepatrně byl zvýšen příspěvek na péči ve II. stupni. Cena služeb se od roku 2016 zvýšila o čtyřicet procent. Považuji to za nejhorší selhání koalice, že nereagovala na náš tlak a nechala sto tisíc lidí v situaci, kdy jsou pro ně sociální služby nedostupné. Na letadla vyhazujeme desítky miliard, pro sto tisíc lidí nemáme dvě miliardy.

Podívejme se celkově i na zdravotnictví. Co říci na nedostatek, či určitou nedostupnost některých léků, což si mnozí z nás v lékárnách minimálně v posledních měsících vyslechli a celkově, co říci na současnou úroveň zdravotnictví v ČR?

Kvalita odborné zdravotní péče neklesá, ale klesá její dostupnost a kvalita ošetřovatelské péče, dostupnost některých léků a dostupnost zdravotnických prostředků. Skutečnost, že v některých obcích nejsou zubaři, že lidé musí dojíždět za svým praktických lékařem desítky kilometrů a že musí stále více doplácet na pořízení zdravotnických prostředků, je alarmující a nepřijatelná. Z lékařů jsme udělali byznysmeny, kde je prvotní výše peněz a nikdo si nepoloží otázku, že tito lidé na něco přísahají a že studium na lékařských fakultách je zdaleka nejdražší. Jsou příklady, kdy nedostatečná ošetřovatelská péče vedla ke zhoršení zdravotního stavu, a to především u lidí, kteří mají zdravotní postižení. Od roku 2019 nedošlo k valorizaci úhrad z veřejného zdravotního postižení, což vede ke stále se zvyšujícím doplatkům za tyto prostředky. Kdysi, po roce 1989 jsme často slyšeli, že každá rodina bude mít svého domácího lékaře, který, v případě nutnosti, bude pacienty navštěvovat doma. Dnes jedeme desítky kilometrů za lékařem a pokorně čekáme i několik hodin, než na nás přijde řada. Zdravotnictví je v obrovském úpadku.

Ve veřejném prostoru existuje určitá nechuť k ukrajinským uprchlíkům u nás. Opozice apeluje, ať se vláda stará o Čechy a až pak o Ukrajince. Co vláda udělala špatně kolem pomoci těmto ukrajinským uprchlíkům? A máme je už považovat za součást naší společnosti, která u nás už nezmizí?

Nemám averzi vůči ukrajinským uprchlíkům, pokud se chovají jako hosté, dodržují naše zákony a jsou si vědomi toho, že to, co jim dáváme, musíme někde ušetřit. Bohužel tomu tak často není, a to samozřejmě vyvolává averzi našich lidí proti Ukrajincům. Dalším momentem, který přispívá k nechuti pomáhat lidem z Ukrajiny, je skutečnost, že vláda některými svými kroky upřednostňuje ukrajinské utečence. Konkrétně je to třeba u již zmíněného příspěvku na péči, kdy od nového roku se významně zvyšuje humanitární dávka pro Ukrajince se zdravotním postižením, a to u dětí o 6600 korun měsíčně a u dospělých o 4400 korun měsíčně. U našich lidí, nebyl příspěvek na péči v I. stupni vůbec zvýšen a činí pouhých 880 korun měsíčně. Třetí věcí, kterou vnímám jako signál k určité averzi vůči Ukrajině, je chování prezidenta Volodymyra Zelenského, který vystupuje tak, jako bychom byli povinni mu dodávat zbraně a prostředky. Slovensko odmítlo dodávat zbraně a Ukrajina mu chce zastavit transport ruského plynu přes své území. Nejsme povinni dodávat Ukrajině zbraně a já osobně s tím nesouhlasím, a ukrajinský prezident by si to měl uvědomovat.

Pojďme se podívat i na naše „sousedy“. V našem blízkém sousedství vládnou vlády Viktora Orbána a Roberta Fica, kritizované jako proruské a protidemokratické. Když se podíváme na situaci v Maďarsku či na Slovensku, z čeho lze mít a z čeho nelze mít radost?

Maďarsko a Slovensko dělají samostatnou zahraniční politiku, která, dle přesvědčení jejich vůdců, přináší prospěch jejich zemi a občanům. Je to o té suverenitě a státnosti. Jsme na tom dnes stejně, jako před padesáti lety, kdy jsme museli chválit vše ruské. Kdo se neklaní EU, USA, Ukrajině a netvrdí, že je potřeba vést válku do posledního Ukrajince, je nálepkován, jako proruský a nedemokratický. Svědčí to o tom, že nejsme skutečně svobodný stát, protože jiný názor je hned dehonestován. Maďarsko a Slovensko jsou příkladem toho, že se můžeme navrátit ještě zpět k samostatnému rozhodování, k obnovení své státnosti.

V Německu budou začátkem roku parlamentní volby. Kancléřem by se dle průzkumů měl stát lídr CDU Merz. Jaké změny máme po německých volbách čekat?

Německo ovlivňuje naší zemi už tisíc let. Často podléhá ideologiím, které mají pro nás neblahé důsledky. V současné době to je především ideologie ochrana klimatu, což je nesmysl. Němci jsou ve všem důkladní, a tak ve jménu Green Deal likvidují všechny výroby energií, které nejsou z obnovitelných zdrojů. Má to bezprostřední negativní dopad na nás. Předseda CDU prohlašuje, že v případě vítězství poskytne Ukrajině maximální pomoc včetně raket Taurus. To může vést k další eskalaci války s dopady na naší zemi. Zdá se, že vojensko-průmyslové lobby ovládá další a další politiky. Mám z toho obavy. Čím více se vyrábí zbraní, tím je blíž válka.