V minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste hovořil o tom, že lidé jako šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo český premiér Bohuslav Sobotka selhali. „Už se nedokáží nové situaci přizpůsobit, jsou na odchodu.“ A Bohuslav Sobotka už odchází a to z pozice předsedy ČSSD, předsedou vlády zůstává. Co Vy na to?

Děje se to, co je neodvratné. Víte, mně vše čím dál více připomíná události z let 1988 a 1989. Nerad bych vše zveličoval, samozřejmě to myslím v menším měřítku. Ale teď nám odchází Erich Honecker a budou další. Situace je neudržitelná. Pozvolna narůstají určité problémy, a když nejsou řešeny, neustále se zvyšují a výsledkem je, že místo pozvolných řešení přicházejí změny, které musí nastat. Já neumím předpovědět, jak rychle budou nastávat. Když byste se ptala, kdy odejde Juncker? Řeknu, že nevím, ale s jistotou budu říkat, že je neodvratné, že odejde. A kolik bude ještě napácháno škod, kolik utrpení budou muset Evropané prožít, kolik ještě bude spácháno teroristických činů, kolik lidí to zaplatí životem? Nevím, ale bude to pokračovat. V Evropě se odehrávají osudové události. Evropě byla vyhlášena náboženská válka. A že ji vyhlásila byť malá skupina náboženských fanatiků? To není podstatné. Nacistické Německo také zachvátila hrstka fanatiků, a co z toho vzniklo, všichni vědí. Lidé, kteří problémy bagatelizují, odvádějí od nich pozornost a nejsou schopní přinést žádné řešení, prostě odejdou. Jeden už odchází a další ho budou následovat.

Kdo podle Vás budu ti další? Na české politické scéně, kdo podle Vás bude pana předsedu Sobotku následovat?

Ti, co říkají, že neprožíváme období vyhlášené náboženské války, používají neuvěřitelné formulace, kdy opakují, že někde nějaký zklamaný jedinec…že to není organizované, budou zrazeni. V podstatě to, co se odehrává, je teroristická válka, partyzánská válka, ale má to charakter organizované války. Ti, co se situaci snaží pojmenovat jinak, říkají veřejnosti: ne, nebojte se toho, není to válka, jsou to ojedinělí šílenci, skoro nic vám nehrozí. Budou zrazeni právě teroristy, kteří toho nenechají. Jediné, na co se můžeme spolehnout, že toho nenechají a dokonce budou tlak stupňovat. Kdyby někdo udělal kalendář a tam vyznačil, kdy, kolik lidí kde v Evropě zemřelo, bude patrné, že je jich čím dál více. Válka je stupňovaná a lidé, kteří to popírají, budou zrazeni teroristy. Ještě ke všemu se vše přibližuje k našim hranicím, zatím nemáme žádný masový teroristický útok s desítkami mrtvých. Zatím, takže vnímání české veřejnosti je nesmírně ovlivněno. Ale, co znamená slovo zatím? Jak dlouho ještě a kdy se něco podobného odehraje u nás? Lidé, kteří vsadili na popírání tohoto faktu, mohou udělat dvě věci: buď říci, že se strašně zmýlili a odcházejí, nebo setrvat ve svém pomýleném názoru a stejně odejít.

V létě 1939, před vypuknutím II. světové války byl veleslavný a všemi obdivovaný Winston Churchill směšnou figurkou britské politické scény. Představte si, že ten pošetilý člověk říkal, že s Hitlerem se mír nedá uzavřít. Devadesát procent britských médií a veřejnosti komentovali Churchilla jako pošetilého člověka, který straší Británii. A co se stalo? Hitler napadl Polsko, Francii, Británii. A co udělala britská královna? Pověřila Churchilla vedením obrany. Proč ho pověřila?  Protože byl jediný z vlivných politiků, který říkal: Hitler nás napadne. Ale, všechno je zapomenuto. Všichni o něm mluví jako o zachránci Británie, ale nikdo nemluví o tom, jak strašné období si předtím prožil.

Víte, nevím, jak to charakterizovat, že někteří lidé interpretují situaci: nebojte, my se s nimi domluvíme, oni nás nenapadnou. V tom je spousta lidské dobroty. Touha, aby bylo vše v pořádku, je tak silná, že je většinová. Lidi si namlouvají, že nebudou další vraždy a že teror nebude pokračovat. Ale když někdo rozpoutá náboženskou válku, tak toho nenechá. 
Lidé, o kterých si teď povídáme, se zatím vezou na vlně této dobroty, v uvozovkách, raději bych tomu říkal naivita. Zatím se vezou. Ale čím dřív ukážou fakta, že tomu tak není, tím rychleji budou muset odejít. Protože lidé pochopí, že naivita ničemu nepomohla a že problémy se stupňují.

Vraťme se konkrétně k premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který opouští funkci předsedy ČSSD. Důvodem byly klesající preference. Premiér ve svém prohlášení uvedl, že místo toho, aby se sociální demokracie plně soustředila na získávání voličů a prosazovala vlastní programová témata, zabývá se stále dokola vnitřními problémy. „Jako předseda strany nesu odpovědnost za celkovou situaci, v níž se ČSSD čtyři měsíce před volbami nachází. A musím na ni reagovat.“ Jak tuto situaci čtete vy? Co podle Vás bylo poslední kapkou v jeho rozhodnutí?  Když si vše zpětně promítneme, podařilo se mu odstranit vicepremiéra, „vyrovnal se“ se svými odpůrci, vyměnil ministry, vypadalo to, že chce vše pevnou rukou vést až do voleb…

Mně napadá odpovědí více. Ale nejdřív se mi vybavuje stařičký vtip, který tam klidně napište. Odcházející generální ředitel velkého podniku předává svému nástupci funkci a říká mu: tady máš ode mě tři obálky. Až se dostaneš do složitých situací a budeš kritizován za špatné vedení podniku, postupně je otevři. Chvíli firma funguje, pak nový ředitel otevře obálku a tam je napsáno: sveď to na mě. Udělá tiskovou konferenci a řekne: situace je mnohem horší než jsem si představoval, firma je v těžkých problémech, mí předchůdci to tady opravdu dovedli do velikých problémů, dělám, co můžu, ale zatím to nejde. Situace se uklidní, on přežije, plyne čas, problémy se neřeší, kupí, a tak otevírá druhou obálku a tam je napsáno: sveď to na své náměstky a vyměň je. Zase udělá tiskovou konferenci, řekne, že po starém vedení ještě zůstal zbytek vysokého managementu, že to nezvládají, tak je odvolává a nahrazuje novými perspektivními. Situace se opět uklidní, opět firma funguje a logicky zase vznikají problémy, protože to nezvládá, tak rozlepí třetí obálku a tam je napsáno: napiš tři obálky a následuj mě.
A Vy se ptáte na Sobotku? Teď by měl právě napsat ty tři obálky. Prostě rozpor mezi realitou a jeho sliby je tak propastný, tak měřitelný. Sociální demokracie kráčí od neúspěchu k neúspěchu. Od Zemanovské slávy nejsilnější politické strany k dnešku, kdy je na deseti procentech a stále klesá. To je neudržitelné a to se nedá žádnými krásnými sliby a lhaním překonat. Nic jiného nezbývá. To není žádný hrdinský čin. Po sérii porážek je odchod jediným logickým vyústěním.