Ještě nedávno převládaly velké obavy z toho, že se na východní Ukrajině s blížícím se podzimem obnoví boje s novou vehemencí. V sobotu se však telefonicky spojili francouzský prezident François Hollande, německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin a podpořili plán úplného příměří v oblasti s platností od 1. září. „Museli zasáhnout tři politici, kteří jsou ochotni přijmout větší část odpovědnosti. Ale problém je, že chybí ten čtvrtý důležitý – Spojené státy. A také nějaký významný představitel Evropské unie, protože se zdá, že ty znepřátelené strany už nikomu z Evropské unie nevěří,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil na úvod svého pravidelného ohlédnutí za politickým děním uplynulého týdne.

Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk oznámil, že se země dohodla s věřiteli na snížení dluhu, ale vzápětí mezinárodní ratingová agentura Fitch snížila rating Ukrajiny z výchozí úrovně CC na C, což znamená, že bankrot Ukrajiny je nevyhnutelný. V kombinaci s tím, jak prudce ochabla podpora Jaceňukovy Lidové fronty, která v loňských volbách získala nejvíce hlasů, je další vývoj země neodhadnutelný. „Můžeme se dočkat všeho, protože hned po ohlášeném snížení zadlužení Ukrajiny tím administrativním krokem se objevilo také prohlášení významných evropských finančních autorit, v němž říkají, že restrukturalizace dluhu není snížení dluhu,“ upozorňuje politický analytik.

Není žádná ochota angažovat se v likvidaci ukrajinského dluhu

Dá se to vnímat tak, že se stále jedná o řízený úpadek a jako při každém finančním vyrovnání po zániku nějaké společnosti rozhoduje klub věřitelů, kdo peníze dostane a kdo ne. „To, že budou chráněny banky, které mají za sebou státní garanci, ať už na západě nebo na východě, je zřejmé, takže na to doplatí soukromé banky, které naivně půjčovaly Ukrajině velké peníze. Ale jak bude řízený úpadek rychlý a kdo jej bude dál ovlivňovat, je otázka. Ani ve Spojených státech není žádná ochota – ne přímo od vlády Spojených států, ale třeba jen od nějaké velké nadnárodní banky – se v likvidaci ukrajinského dluhu angažovat. Naopak se finanční ústavy v západoevropské i americké části světa tváří, jako kdyby s tím neměly nic společného a všechno měly řešit jen státní instituce několika zemí,“ všímá si Zdeněk Zbořil.

Donbas coby průmyslový region na východní Ukrajině doplatil na konflikt z celé země určitě nejhůř. „Donbasu by mohlo pomoci jedině to, kdyby byl někdo ochoten začít tamní ekonomické poměry napravovat. To by musel být však ten, kdo je ochoten do toho peníze nalít. Ale těm vyjádřením o restrukturalizaci dluhu rozumím tak, že jde jenom o to zalátat díry v rozpočtech bankovních domů, které Ukrajině pomáhaly, a že nejde o obnovu infrastruktury na východě. Dokonce bych řekl, že se někteří lidé v západní Evropě obávají toho, aby odpovědnost za jihovýchod nebo východ Ukrajiny náhodou nespadla na ty věrné spojence Ukrajiny v západní Evropě,“ myslí si politolog.

Spojovat Babišovu firmu s nalezenými oběťmi bylo odporné

Z informací o migrantech mířících do vysněných míst Evropské unie šokovala zpráva, že v útrobách vozu odstaveného u rakouské dálnice bylo nalezeno 71 mrtvých těl běženců. V prvních reakcích domácí média často v titulcích zvěstovala, že šlo o dodávku Babišovy firmy. „To bylo samozřejmě odporné, ale i průhledné. To, že média včetně České televize, která naznačovala, že za smrt nešťastníků v tom autě je odpovědný Agrofert a potažmo pan Babiš, bylo za hranicí jakékoli důvěryhodnosti. Ale napoprvé to muselo otřást každým, kdo ve zpravodajství slyšel podobné vyjádření. Ale my jsme zvyklí. Vždyť třeba v neděli jsme se dozvěděli v debatě od pana Teličky a Alexandra Vondry, že za migranty může Rusko,“ poukazuje Zdeněk Zbořil.