To, co si dovolili v Olomouci, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky, říká Buráň

21.02.2024 16:10 | Rozhovor

Mohlo by se zdát, že takřka deset let starý případ únosu a vydírání moravského podnikatele Pavla Buráně, který však skončil pravomocným rozhodnutím soudu o nevině obžalovaných, nebude dnes už nikoho zajímat. Opak je však pravdou. Na povrch totiž postupně vyplouvá řada zajímavých souvislostí a informací, které především postup justičních orgánů v Olomouci staví do velmi nelichotivého světla. „Pořád jsem věřil v to, že není možné tak jasný případ, který je důkazně velmi silný, neodsoudit. No a vidíte, stalo se! Dnes vím, že za pomoci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci to kdejaký ‚šikovný advokát‘ zvládne a že soudní senát ve složení Vladislav Šlapák, Ivo Lajda a Vítězslav Božoň dokáže najít v sobě odvahu i tak jasný případ neodsoudit, ba dokonce ho svedou i otočit,“ říká Pavel Buráň v rozhovoru, ve kterém otevřeně mluví o svém příběhu.

To, co si dovolili v Olomouci, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky, říká Buráň

Foto: archiv
Popisek: Pavel Buráň

Vaše problémy s českou justicí začaly již před mnoha lety a souvisejí s vaší snahou prokázat, že jste byl unesen a svým bývalým společníkem Jaroslavem Novotným donucen podepsat dokumenty, které z vás udělaly jeho dlužníka v řádu několika set milionů korun. Přestože policie váš únos zdokumentovala a prvoinstanční soud vám dal za pravdu, vše skončilo úplně opačně. Vzpomenete si ještě, co vám běželo v hlavě, když se karta otočila, a kdy vám soudy začaly tvrdit, že se váš únos vlastně nikdy nestal?

Byla to hrozná bezmoc, když jsem četl to usnesení z Vrchního soudu z Olomouce. Bylo to „hezky“ načasováno. Vždyť Vrchní soud v Olomouci rozhodl a doručil to své nařízení zprostit Novotné viny přibližně týden poté, co si pro mne došla zásahovka kvůli obvinění, které zosnoval můj únosce Jaroslav Novotný a které „věrohodně“ svědecky stvrdil Jiří Klanica, o kterém dnes vím, že je profesionálním nájemním svědkem olomoucké justice. Uznávám, že to měli dobře vymyšlené. Měl jsem být v tu chvíli ve vazbě a měl jsem mít úplně jiné starosti. To jim však nevyšlo a jen to potvrzuje vzájemnou provázanost obou případů.

A pochopitelně jsem také přemýšlel o tom, koho manželé Novotní uplatili a kolik to muselo stát, aby ze sebe ti páni soudci udělali takové hlupáky. Vždyť to, jak Vrchní soud v Olomouci postavil svůj verdikt jen a jen na tvrzení obhájců manželů Novotných, je až příliš okaté. Později mi mnoho lidí, mimochodem také například z justice, potvrdilo, že něco podobného je u nás bohužel možné, protože je tak nastavený systém, ale že kdyby si ty rozsudky a usnesení nepřečetli, tak by mi nikdy nevěřili, protože to, co udělal senát pana Šlapáka, je silně za hranou jakékoli soudcovské etiky.

Pořád jsem věřil v to, že není možné tak jasný případ, který je důkazně velmi silný, neodsoudit. No a vidíte, stalo se! Dnes vím, že za pomoci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci to kdejaký „šikovný advokát“ zvládne a že soudní senát ve složení Vladislav Šlapák, Ivo Lajda a Vítězslav Božoň dokáže najít v sobě odvahu i tak jasný případ neodsoudit, ba dokonce ho svedou i otočit. O tom, že to bylo za velkého přičinění státních zástupců Obsta a Frgála z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jsem si dnes zcela jistý.

Odvolací soudy opíraly své verdikty především o tvrzení, ve kterých zpochybňovaly vaši důvěryhodnost. Když jde o spor o stovky milionů korun a obvinění z únosu, neměly by přece jen soudy opírat své rozhodování o jiný charakter důkazů?

Tak především. Jde o únos, při kterém jsem musel pod pohrůžkou smrti mé a mých blízkých podepsat nesmyslné listiny, jež mě měly zavázat k úhradě stamilionů. Zdůrazňuji to, protože před únosem žádný spor o stamiliony nebyl. Jaroslav Novotný dlužil firmě a mé osobě, po úhradě těchto jeho dluhů měl získat akcie firmy, o které já nestál a nadále nestojím, takhle se to mělo udělat na základě písemných dohod, jež byly uzavřeny dávno předtím. Právoplatně, ne s pistolí u hlavy. To, jak se to Novotní snaží prezentovat, tedy že jde o spor o peníze, je pouze jejich falešná obhajoba. To není pravda. V té kauze jde o to, že mě mafiánským způsobem unesli.

A soudy? Když to řeknu sarkasticky, usnesení Vrchního soudu v Olomouci si víceméně napsali Novotní, protože jejich vážně úsměvným argumentům soud naslouchal, přisvědčil jim a přetavil je do toho skandálního usnesení, jímž Novotné zprostil obžaloby z mého únosu. Mé argumenty soud odmítl, vůbec nebyly připuštěny, podle soudu byly nadbytečné. Pánové z Olomouce měli jeden jediný zájem, pustit Novotné, a to doslova za každou cenu. V tomto příběhu byly důkazy k ničemu. Nakonec Vrchní soud v Olomouci neprovedl jediný důkaz a jen přitakal na tvrzení Novotných. Důkazy prováděl pouze senát soudce Koudely u Krajského soudu ve Zlíně a ten únosce, Novotné, dvakrát odsoudil mnohaletým kriminálem. Vždy by se soudy měly zabývat důkazy a pevně věřím, že to také dělají. Jen v tom Olomouci jim to v tomto případě nějak nešlo a je jim velmi nepříjemné, že se nevzdávám a nejsem potichu a pořád na to upozorňuji.

Když si laik pročítá odůvodnění soudních rozhodnutí, nabývá dojmu, že soudy postupně „rozmetaly“ důkazy, které měly svědčit o tom, že váš bývalý společník zorganizoval váš únos, jakož i to, že se únos vlastně stal. Když se na celou kauzu podíváte zpětně, proč se vám nepodařilo svou verzi případu prokázat?

Ale kdepak… To, co říkáte, platí jen pro usnesení senátu pana Šlapáka! Je ale jisté, že olomoucký vrchní soud nic nerozmetal, naopak dokonce ve svém rozhodnutí několikrát vyloženě lhal. Je pravda, že v Olomouci zpochybnili důkazy provedené Krajským soudem ve Zlíně. Ale na všechny tyto údajné pochyby existuje jasná odpověď. A to bez výjimky. Ta kauza je naprosto jasná a já nehledám arbitra, který by ji rozhodl, protože se neví, na čí straně je pravda. Hledám arbitra, který mě vyslechne. Problém je jen v tom, že justice z Olomouce ta fakta nechce slyšet, dělají, jako že nejsou. Prostě připouští se jen argumentace Novotných a tečka. Ono to jinak ani nešlo. Kdyby mě pustili za ten soudní pultík, bylo by po pochybách. Nechtěli... Neměl jsem právo se hájit proti lžím Novotných, které tak ochotně senát pana Šlapáka přebral.

Doporučuji všem, kteří na to budou mít sílu, přečíst si poslední rozsudek nalézacího soudu ze Zlína a potom usnesení soudu z Olomouce. To zlínský soud zprostil Novotné, ale neopomněl do rozsudku napsat, že to dělá jen na přání olomouckého nadřízeného soudu a že se zprošťujícím verdiktem soudce Koudela a jeho senát nesouhlasí. To, co tvrdím, si snadno ověříte na mých stránkách www.pavelburan.cz, tam ty písemnosti jsou ke stažení.

Váš případ prošel celým justičním kolečkem a skončil pravomocným zproštěním viny vašeho bývalého společníka. Neuspěl jste ani u Ústavního soudu. Nebylo by přece jen férové respektovat rozhodování nezávislých soudů?

To rozhodnutí je hloupé, protiprávní a nepřezkoumatelné. Je zcela proti lidskému rozumu. Určitě to není ze svobodné vůle toho senátu Vrchního soudu v Olomouci. Domnívám se, že tomu rozhodnutí pomohla buď falešná kolegialita, nebo přímo úplatek. Nebudu nikdy takové rozhodnutí respektovat, myslím si, že ani soudci nejsou neomylní. Ústavní soud je kapitola sama o sobě, udělejte si obrázek sami. Mou stížnost dostal na stůl soudce Schovánek. Tomuto soudci dlouhá leta dělala asistentku paní Kandalcová, manželka velmi „šikovného advokáta“, jenž hájil Novotné v kauze mého únosu. Pochopitelně jsem podal stížnost a upozornil na tento střet zájmů. Vzápětí mi však bylo Ústavním soudem sděleno, že o mém únosu budou rozhodovat tři soudci, a že je tedy vše v pořádku. Asi to mysleli tak, že jeden ovlivněný soudce ve střetu zájmů nevadí, protože ti zbylí ho přehlasují. To není přece normální! Dopadlo to tak, že mi po nějaké době předseda pléna Ústavního soudu, pan soudce Suchánek, poslal usnesení, že se mou stížností nebudou vůbec zabývat, protože je málo závažná?

Existuje podle vás ještě nějaká možnost, jak případ znovu otevřít? Budete usilovat třeba o obnovu soudního řízení?