Překvapilo vás, že vás voliči z desátého místa kandidátky poslali do sněmovny a přeskočil jste v preferenčních hlasech i lídra? Čím si to vysvětlujete? A jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že budete poslancem?

Jako lékař letecké záchranné služby jsem oblétal celý kraj. Lidé si to asi zapamatovali. Jsem také lektorem, takže pomáhám i tím, že učím hasiče, lékaře, sestřičky a další. Zkrátka a dobře jsem během dvaceti tří let byl na  mnoha a mnoha místech, kde jsem lidem pomáhal. To je tedy zřejmě jeden z důvodů, proč mě lidé zvolili.

Když jsem se dozvěděl, že budu poslancem, byl jsem normálně v práci. Kolem čtrnácté hodiny za mnou přišel kolega a řekl mi, že jsem na třetím místě. Já jsem si myslel, že se spletl. Pak jsme měli výjezd, a když jsme se vrátili, už jsem byl na druhém místě, jak mi znovu sdělil kolega. To už jsem trošku znervózněl. Následovaly další dva výjezdy a po návratu se ukázalo, že jsem na prvním místě. Nastal pocit, jako když vás někdo dobře ohodnotí a řekne, že jste dobrý člověk. Bylo to nečekané.

Budete se chtít i nadále věnovat práci záchranáře? Nebude obtížné skloubit práci lékaře a poslance?

Na plný úvazek budu teď dělat to, co ode mě lidé očekávají, tedy hájit normálnost v Parlamentu. Já nejsem politik, i když jsem se jím de facto stal a uvědomuji si, že být v Parlamentu znamená být politikem. Už jsem přerušil práci na záchrance. Chtěl jsem tam sice mít dvě tři služby za měsíc, abych měl kontakt s pacientem, ale nebylo mi to umožněno vedením olomoucké záchranky.

Na co konkrétně se chcete ve sněmovně zaměřit?

V tom mám celkem jasno. Jako lékař chci být ve zdravotnickém výboru. Mým cílem je novelizace zákona o záchranné službě. Tomu rozumím jako soudní znalec i jako lékař. Vím, co je v tomto zákonu špatně. Druhým cílem je zákon o eutanazii. Za mou třiadvacetiletou praxi jsem viděl mnoho lidí, kteří jsou v terminální fázi života a umírají v krutých bolestech, které tlumí opiáty. Pracoval jsem i na Oddělení chronické, resuscitační a intenzivní péče ve Vojenské nemocnici v Olomouci, kde jsou lidé v preterminálním stadiu. A ta možnost se svobodně za čistého rozumu rozhodnout u nás není. A přijde mi, že tuto možnost těmto lidem dlužíme. Člověk by měl mít právo svobodně říci, že trpět nechce. Samozřejmě musí to být ošetřeno tak, aby to nebylo zneužitelné.

S jakými pocity nyní sledujete dění uvnitř sociální demokracie?

Vidím to jako lidé zvenčí na základě informací z médií. Ještě před několika dny bojovali o své voliče a jen pár hodin poté, co se rozdali karty, se bijí o moc, o něco, co vůbec o transformaci státu není. Čili, oni se de facto vysmívají lidem. Na druhou stranu nerozumím úplně do detailu, co se v této straně přesně děje. Co mě zajímá nejvíc, je to, jakým způsobem z toho sociální demokracie vyjde a jak vláda a Parlament budou fungovat. Lidé chtějí vidět, že pracujeme pro ně, že chceme narovnat vztahy, které tu jsou za mnoho let politikaření a mafiánských intrik pokřivené.

Pan Babiš spolu s vyjednávacím týmem intenzivně pracuje. Už se rýsuje možná dohoda s KDU-ČSL, s níž se náš program protíná velmi, a s ČSSD taktéž, když se tedy sociální demokraté spolu domluví.

Znamená to tedy, že chce být ANO vládní stranou?

To je otázka především na pana Babiše a náš vyjednávací tým. Variant je víc. Můžeme buď jít do vlády, tolerovat menšinovou vládu, nebo jít do opozice. Můj názor je ale jasný. Žádný volič vám nedává hlas proto, abyste byl v opozici. Jistě, dá se leccos prosazovat i v opozici. Šlo by o nevyslyšení lidí, kteří nám věří, když bychom řekli, že jdeme do opozice, když jsme získali tak velký mandát. Myslím si, že pan Babiš je člověk, který to vnímá podobně, ale nechci předjímat. Teď je na tahu ČSSD. 10. 11. by mělo dojít k dalšímu jednání.

Mnozí označují hnutí ANO jako nepředvídatelné a předpovídají mu podobný osud jako Věcem veřejným třeba kvůli názorové pestrosti zvolených osobností, což může vést k roztříštění strany. Co byste vzkázal těmto kritikům?

Podívejte, lidé, kteří se dostali do Parlamentu za hnutí ANO, jsou šikovní, inteligentní a slušní lidé, jinak by je nikdo nevolil. A tím, že jsou inteligentní, může se stát, že někdo z nich možná bude mít na některé věci svůj pohled, ale zároveň si uvědomujeme tu tíhu, abychom nezklamali voliče a dokázali se ovládat a být jednotní. Za nikoho nedáte ruku do ohně. Já sám za sebe ručím, sám sebe nepodvedu. Chceme být jednotní, jiní. Není to 47 politiků, je to 47 lidí, kteří pracovali, nemluvili jen o tom, ale dělali to. V tom vidím benefit. Myslím si, že názorová roztříštěnost nenastane. Pan Babiš je člověk, který nás všechny stmeluje.