Podle zmocněnkyně vlády pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové česká společnost „poslední dobou čelí nárůstu určitých násilných tendenci, předsudečných postojů vůči nejrůznějším menšinám a článkům společnosti, a jsme svědky jistého postupného zhrubnutí nemalé části společnosti“. Pozorujete takovou změnu také?

Když se bavím se svými přáteli jiné sexuální orientace, pociťují poprvé od porevoluční doby narůstající hrubost. Jen by se paní zmocněnkyni asi nelíbilo, co je toho podle nich příčinou. Je škoda, že nezačne sebereflexí, stejně jako předáci aktivistických neziskovek, protože ti tak tlačí na společnost a snaží se ji převychovat, že i lidé, kterým to bylo doposud jedno, začínají reagovat, někteří přehnaně. Aktivistů je pár a jsou dobře placeni z EU a Norských fondů, ale berou si jako rukojmí svých tužeb celou LGBT komunitu. Hněv lidí se potom obrací proti osobám s jinou sexuální orientací a trpících genderovou dysforií, kteří za to nemohou. 

Z čeho podle vás může pramenit jakási „zaťatost“ některých lidí vůči požadavkům LGBT komunity?

Zaťatost některých občanů bude vždy přítomná, a to vůči jakékoliv skupině lidí. Co ale nepřispívá je skutečnost, že k požadavkům za stále více práv LGBT+ osob jak v politice, tak především v médiích existuje obrovská míra podpory a pochopení a z druhé strany panuje strach artikulovat, že proti těm lidem nic nemám a v jejich osobním životě jim přeji vše dobré, avšak nehodlám z toho důvodu podporovat a hlasovat pro cokoli, co „jejich zástupci“ s nulovou legitimitou požadují. Především si nemyslím, že existují jednotné požadavky LGBT komunity. V LGBT komunitě je enormní množství lidí, které je s životem v Česku extrémně spokojené a žádné politické požadavky nemají a spokojeně si žijí své životy. Problém je, že se stávají nedobrovolnými rukojmími až náboženského gender hnutí a profi lobbistů, kteří mají neukojené ambice a chtějí naši společnost změnit k obrazu svému.