To vypadá podezřele. Odpor vlády k přijetí uprchlíků může být jen divadlo, tohle tomu nasvědčuje. Po nás potopa, masové řezání hlav. Místopředseda ODS Novotný varuje

18.09.2015 19:32 | Zprávy

ROZHOVOR Nejsou náhodou naši představitelé předem smířeni s porážkou, nehodlají po návratu jen krčit rameny a lamentovat, že byli přehlasováni? Naprostá většina legislativních aktů v českém Parlamentu je povinnou transpozicí evropského práva. Pokud si někdo skutečně zahrává s odjištěným granátem xenofobie, jsou to pseudomoralisté a jakékoliv akce neschopní politici, kteří si z korektnosti a moralizování udělali jediný obsah své politiky. Toto a mnohé další říká místopředseda ODS a poslanec Martin Novotný.

To vypadá podezřele. Odpor vlády k přijetí uprchlíků může být jen divadlo, tohle tomu nasvědčuje. Po nás potopa, masové řezání hlav. Místopředseda ODS Novotný varuje
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Zahradil, Petr Fiala a Zbyněk Stanjura

Jak hodnotíte postoj české vlády a Milana Chovance ke kvótám? Zatím je Brusel neprosadil. Odvádějí dobrou práci?

Dosavadní pozice české vlády je v zásadě racionální, ministr Chovanec ji prezentuje výrazněji a srozumitelněji, premiér Sobotka snad ještě více než u jiných témat působí dojmem úředníka memorujícího texty, nikoliv šéfa vlády. Mám ale dva základní otazníky: Na jednání Parlamentu vládní poslanci po krátké diskusi bod o imigraci přerušili do výsledku summitu EU. To vypadá podezřele. Právě na tomto jednání totiž mohou být čeští zástupci přehlasováni. Čeká je složitá diplomatická mise, v rámci které by racionální český postoj mohl sehrát roli pozitivního katalyzátoru i vůči převažující iracionální evropské pozici, a to i proto, že nejsme zatíženi pověstí potížistů tak jako například dnes Maďaři.

Vláda si ale neřekla formou usnesení sněmovny o silný mandát, který by jejich vyjednávací pozici podpořil. Nejsou náhodou naši představitelé předem smířeni s porážkou, nehodlají po návratu jen krčit rameny a lamentovat, že byli přehlasováni? Výroky ministra Dienstbiera navíc přiživují pochybnosti o jednotě vládního postoje. Shrnuto, obsahově je pozice v zásadě správná, otázkou ale je, je-li míněna vážně nebo jde jen o povinné divadlo.

Myslíte si, že kvóty Evropská komise a Angela Merkelová nakonec přes odpor několika zemí prosadí?

V tuto chvíli to tak vypadá. Pro naše občany to bude první srozumitelná a širokou veřejností skutečně vnímaná zkušenost s fungováním Evropské unie po poslední etapě unifikace, vrcholící Lisabonskou smlouvou. Tedy naplno řečeno, po dalším významném omezení suverenity tradičních národních států. Imigrační téma přitom lidi zajímá a podstatně se jich dotýká. Když se diskutuje o podmínkách fungování cestovních kanceláří, metodách podpory podnikání či zákazu žárovek, málokdo si onu ztrátu suverenity uvědomí. Na tématu uprchlické krize je to ale teprve srozumitelné pro každého, i když ve skutečnosti nejde o nic nového.

Základním rysem mojí dosavadní dvouleté zkušenosti poslance v Parlamentu ČR je, že naprostá většina legislativních aktů je povinnou transpozicí evropského práva vzniklého v systému s obrovským demokratickým deficitem. V tomto smyslu dávno nejsme suverénním státem. Respektive tak trochu jsme i nejsme a v blízké budoucnosti se bude rozhodovat, zda jím být definitivně přestaneme. Dosud si to někteří naši spoluobčané dokonce naivně přáli. Teď jim začíná docházet, že to nebude znamenat jen „benefits“ (výnosy – pozn. redakce), ale i daleko závažnější „costs“ (náklady – pozn. redakce).

Co říkáte tomu, že Angela Merkelová nejprve řekla, že syrští uprchlíci mají dveře do Německa otevřené – podle Andreje Babiše je tak do EU fakticky pozvala – a pak Německo zavedlo kontroly na hranicích? Navíc je pozvala a nás vyzývá, ať je přijmeme MY...

Jde jednoznačně o obrovskou chybu německé kancléřky. A ze strany evropské politické scény nikoliv o chybu první. Od počátku eskalace imigrační vlny, už v době převažujícího pohybu z Afriky do Itálie bylo jasné, že právě signály tohoto typu budou mít rozhodující význam pro další vývoj. Už výstupy z letních velkých jednání a ministeriád byly chybné. V jazyce fámy, šeptandy, což je v tomto směru důležitější komunikační kanál než složitý jazyk nějakých diplomatických komuniké, to znamenalo: „Můžete se vydat na cestu.“

Merkelová tentokrát ale zjevně svým dalším, už explicitním vyjádřením narazila, a to jak uvnitř své CDU, tak i u partnerů z CSU, dokonce i vůči názoru analytiků německých tajných služeb. Proto ta rychlá přesmyčka a kouřové clony, snažící se upřít pozornost na „nesolidární“ sousedy. Pokud to ovšem celé není ještě jinak a daleko závažnější.

Co říkáte názoru, že jde v případě obnovení kontrol hranic Německa o nátlak na nás, abychom se podvolili kvótám? Toto opatření bylo označeno jako „signál“ světu...

Každý přemýšlivý člověk pochopí, že kvóty pro uprchlíky nejsou dobrým řešením. Jednak jde o neosobní byrokratický přístup manipulující s lidmi jako čísly a nerespektující jak jejich preference, tak odlišnou situaci v různých zemích Unie. Po prvotním odporu navrhovatelé kvót ovšem změnili slovník a teď říkají, že zaklínaná „solidarita“ znamená praktickou pomoc se zvládnutím kvantity azylových řízení, tedy že jde o manažerský či logistický problém. Ani to není přesvědčivé. Našim partnerům můžeme organizačně i lidsky pomoci v místech, kde se uprchlíci nacházejí, šíbovat kvůli tomu migranty po celé Evropě do zemí, kam nechtějí a odkud okamžitě znovu utíkají, je nesmysl.

Myslím, že Německo zavedlo režim na hranicích z vnitropolitických důvodů, jak jsem ale už naznačil, v horším případě by mohlo jít o sofistikovanou strategii s cílem využít migrační situace k tlaku na hlubší unifikaci Evropy v dalších oblastech. A je nakonec možná jedno, platí-li jenom první varianta nebo i druhá. Vše nasvědčuje tomu, že k tlaku na unifikaci Evropy v jiných oblastech v následujících měsících a letech tak jako tak dojde.

Posléze kontroly zavedlo i Rakousko. Není toto počátek konce Schengenu? A pokud se začnou uprchlíci kvůli tomu valit přes naše hranice, neměli bychom kontroly obnovit i my?

Dojde-li k eskalaci pohybu přes naši hranici, je obnovení kontrol samozřejmostí, protože to je normální opatření normálně fungujícího státu v takové situaci. Pokud jde o Schengen, počátkem jeho konce bylo to, že zrušení vnitřních hranic nedoprovázelo vybudování systému vnější ochrany Schengenu. Možnost toho prvního totiž podmiňuje funkčnost toho druhého. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k dění, které odhalí neexistenci vnější ochrany. Schengen je v tomto smyslu nepochybně vážně ohrožen, ale za normálních okolností by to bylo řešitelné, kdyby se intenzivně pracovalo na dohnání nesplněných restů, tedy na dobudování systému vnější ochrany. To je nyní taková priorita, že se nelze odvolávat ani například na nedostatek financí.

Kdyby se k tomuto účelu použila část prostředků na takzvanou kohezní politiku, bylo by to racionální opatření, se kterým každý rozumně uvažující člověk musí souhlasit. Místo toho se vyhrožuje zastavením dotací v důsledku nedostatku solidarity, tedy zástupnými argumenty a hledáním jiných viníků. Evropská politická vrstva prostě zatím projevuje bezprecedentní neschopnost stanovení priorit a rozhodování v krizových situacích vůbec, viz například nulové praktické výsledky deklarativních výstupů jednání v první polovině letošního léta.

A pokud to rozvedeme dál, nemůže nátlak Evropské komise a Německa a dalších západoevropských zemí na země Visegrádu a východoevropské země vést k rozpadu EU, když se názory jednotlivých zemí na imigranty tak silně rozcházejí?

Nevím, jestli může mít takové následky tento jeden dílčí problém, to znamená pouze imigrační krize. Ta může být spíš iniciační rozbuškou. Osobně považuji za podstatnější širší souvislosti: Spolu s migrační krizí, krizí kolem Řecka a obecně eurozóny i spoustou dalších problémů Unie slyšíme stále častější volání představitelů Bruselu i některých významných evropských zemí: „Řešením je prohloubení unifikace, příčinou problémů je, že máme málo Evropy, řešením je více Evropy.“ Z mého přesně opačného pohledu to znamená, že ideologové prohlubování integrace nepochopili, že pravdu měli ti, kteří upozorňovali na nutnost limitovat integraci na úroveň skutečně možného společného jmenovatele členských států, a nikoliv nad ni. A že právě překotnost procesu vyvolává a prohlubuje problémy. Nebo to pochopili a kupují si jen pro dnešní politickou elitu delší čas přežití bez ohledu na následky podle hesla „po nás potopa“.

Chtějí skutečně ještě dále přetáčet matici přes závit, i když to pod kotlem už pěkně vře? Pokud bude v následujících měsících a letech skutečně vyvinutý tlak ze strany evropské politické elity na sjednocení sociálních systémů, fiskální unii a zbavování národních států dalších pravomocí, tedy jestli bude pokračovat postup podle Václavem Klausem před lety prorocky předpovězeného schématu od EMU přes EFU k EPU (od měnové přes fiskální až k politické unii), považuji desintegraci Unie za velmi pravděpodobnější scénář. A hlavně pak už by z hlediska všech stoupenců skutečné svobody šlo o legitimní a správný krok, byť limitovaný velkou zodpovědností za minimalizaci nákladů a škod nastalé nestability. 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Lukáš Petřík

Euro

Můžete zaručit, že když budete v příští vládě, nebude podnikat kroky pro zavedení EURA a budete dělat vše pro zachování Koruny nebo podlehnete tlaku zbylých stran, hlavně teda topky?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Peníze skryté za řečmi o společných hodnotách. Švihlíková o USA a EU

18:23 Peníze skryté za řečmi o společných hodnotách. Švihlíková o USA a EU

„V EU se jedná zejména o ideologii spojenou s progresivním liberalismem, která je prolezlá nejen vlá…