Chytré hlavy z Bruselu jsou v provozu i v letním parnu. Na příštím summitu prý nadnesou myšlenku, že nad rámec povinných kvót budou moci státy dobrovolně přijímat uprchlíky, ale pozor – za peníze! Někoho by možná napadlo, že dalším bodem by mohly být dotace soukromníkům na soukromé uprchlické tábory. Co na toto dílo chytrých hlav, tři roky po startu migrační krize, říkáte vy?

Už několik let je uprchlická krize nejen zlatým, ale rovnou diamantovým dolem pro pojišťovny, neb všechny ty lidi je třeba ze zákona pojistit a platí to stát (čili daňoví poplatníci), miliardy směřují i k ubytovatelům a dalším navázaným „oborům“, vydělávají koneckonců i „neziskovky“, které „loví“ migranty ve Středomoří… Zkrátka, na migrační krizi vydělává kdekdo. Pokud dnes někdo navrhuje, že by to všechno mělo být „za peníze“, tak je to jen sranda, protože za obrovské peníze je to všechno už dávno. Novinkou je snad jen to, že se to teď říká nahlas. Řešením to, obávám se, sice není, diamantovým dolem pro pár vyvolených je to ale zcela jistě.

Angela Merkelová se rozhodla, že opravdu nebude mít ráda Donalda Trumpa. Ten ji štve v oblastech ochrany klimatu, migrace či obchodních regulací, a tak vynesla vysokou kartu – silnou podporu stavby produktovodu Nord Stream 2. Protiruští aktivisté již řičí, že je to zvýšení závislosti na Rusku a marginalizace Ukrajiny a střední Evropy. USA protestují. Co dodat zejména k té Ukrajině, za kterou se Merkelová tak bila? Je to odvrácení se od Kyjeva? A jinak tedy: Co zbylo Kyjevu v ruce poté, co se Merkelová zachovala takto a USA sice nadávají, ale idealismem vláda DJT také nepřekypuje?

Ano, ve volebním programu Merkelovic CDU a CSU už USA na rozdíl od dřívějška nejsou označeny za přítele, ale „jen“ za „nejdůležitějšího partnera“ mimo Evropu. Nedokážu posoudit, jakou míru frustrace z Trumpa tato změna diplomatické formulace odráží. Nemyslím si ale, že by podpora Nord Streamu 2 vyvěrala jen z této frustrace. V čele projektu stojí dávný Putinův přítel a někdejší německý kancléř Gerhard Schroeder, německé, francouzské a italské koncerny v něm mají miliardy, a co víc, podle německých médií si kancléřka před volbami uvědomuje, že dosavadní protiruská „karta“ u Němců prostě nezabrala, nemluvě už o „sesterské“ CSU, jejíž předseda Horst Seehofer je v Moskvě pravidelným hostem. Čili přinejmenším nyní, před volbami, nemá Berlín o další konflikt s Ruskem zájem, tím spíš, že by tím – v rámci pokračujícího protiruského „tažení“ už poněkolikáté – připravil své vlastní koncerny o hromady peněz, jak už jsem zmínila. A to by se mu mohlo vymstít.

Problém je i v tom, že alternativou levnějšímu ruskému plynu v Evropě by podle plánů Washingtonu měl být jen a výhradně jeho zkapalněný plyn, který by ale byl násobně dražší. Nevím, jak by kancléřka takovou ideologickou zaslepenost vysvětlovala koncovým odběratelům, tedy voličům.

Pokud jde o onu zmíněnou marginalizaci střední Evropy, nejsem si úplně jistá v kategorickém hodnocení. Nord Stream 2 obchází proamerické – a vůči všemu ostatnímu silně kverulantské – Polsko, které si už naivně postavilo superdrahé překladiště pro zkapalněný plyn, které zeje prázdnotou, ale ideologicky zaťatí Poláci platí, protože s Katarem prý podepsali tak výhodnou smlouvu, že platí (řádově vyšší sumy než za ruský) i za plyn, který vůbec neodebrali... Česká republika coby tranzitní země na poplatcích neprodělá, hůř na tom asi bude Slovensko, které se na rozdíl od dosavadního stavu stane zemí koncovou, tedy bez výběru peněz za tranzit. O Maďarsku, která má stále v plánu nechat u sebe Rusy stavět jaderné elektrárny, netřeba mluvit.

A Ukrajina? Přes ni prostě přestane proudit plyn do Evropy, a sníží se tak nejen její příjmy z tranzitu, ale především vyděračský potenciál Kyjeva, který měl až dosud v ruce „kohoutek“ od plynu pro značnou část zemí EU. Tamní blokáda donbaských uhelných dolů mezitím otevírá dveře americkému černému uhlí. Trump v rámci obnovení americké „energetické hegemonie“ slibuje vedle – běžné a frackingové – těžby ropy a plynu i uhelnou renesanci, ale Ukrajině je ochotný uhlí prodávat, nikoli dávat, a to za cenu (s přihlédnutím k nákladům na dopravu logicky) několikrát vyšší, než je ta z domácího blokovaného Donbasu… A dokonce Ukrajinu zmiňuje jako jednoho z prvních „zákazníků“. A troufne si zákazník, který nemá ani na slanou vodu, takovou skvělou nabídku odmítnout, aby si ve Washingtonu náhodou někoho nenahněval?

Je to naprostý bizár. Nicméně, žádné překvapení. Vědí to už dávno na „demokracii natěšení“ Iráčané, Jižní Súdánci, Libyjci, Jemenci nebo Syřané, ale je pravdou, že pro poválečnou Evropu je to určité nóvum. Když Henry Kissinger v roce 1975 sledoval, jak se americká armáda rychle stahuje z Vietnamu a nechává za sebou spousty svých místních spolupracovníků, takříkajíc na pospas Vietkongu, poznamenal: „Je nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící.“ Taková realitou prověřená pravda a tak málo lidí ji bere na vědomí!

25 amerických kongresmanů navrhlo ustavit odbornou lékařskou komisi, která by DJT mohla prohlásit za neschopného výkonu úřadu. Za takového „ouředního blba“, řekl by dobrý voják Švejk. Zaslouží si to americký prezident? Vadí vám třeba jako novinářce to, jak DJT naznačuje, že by novináře nejraději mlátil? A propos, také se nelíbí, že DJT v rámci summitu G20 chystá plnoformátové jednání s Putinem. Odpůrci Ruska si možná myslí, že by ruskému vůdci stačilo letmo podat ruku někde u záchodů...

S tím mlácením novinářů, jak zmiňujete, je to složitější. Na jedné straně tu máme média, z nichž některá – jako CNN – dokonce i přiznávají, že si vymýšlejí protitrumpovská obvinění, a na straně druhé je tu velkohubý prezident, který také mele, co ho napadne. Co si s tím počít? Americká společnost je rozpolcená – ukazuje se, že 98 procent voličů republikánů Trumpovi věří všechno, zatímco o něco menší počet voličů demokratů věří všechno médiím. To je na psychiatrickou diagnózu jednoho velkého národa.

Mimochodem, u Trumpů si spočítali, že 55 procent veškerého zájmu médií o jeho domácí činnost je věnováno jeho „ruským vazbám“. Když si k tomu ale přidáme třeba ještě „ruskou hrozbu demokracii“ obecně, lži o americké demokratizaci Blízkého východu, zhůvěřilosti o Sýrii a pár dalších témat, co asi tak v těch médiích zbývá k „uvěření“? Předpověď počasí? I ta ale pokulhává. A český mainstream papouškuje ten americký jako kdysi Rudé právo Pravdu. A kdo mainstreamu nevěří, je protistátní živel… Ufffff. Tohle nějaká facka nějakému novináři nevyřeší, protože tu máme krizi celého systému, v němž je těžké mluvit o „novinářích“ bez uvozovek. O lidech, co u McDonalda „lepí“ hamburgery a smaží hranolky, přece taky nemluvíme jako o kuchařích, natož šéfkuchařích jen proto, že tento fastfoodový řetězec podle vlastních slov provozuje „restaurace“.

„Nenovinářskou“ rovinu mainstreamu před pár dny dokonale zdůraznili „lepiči hamburgerů“ z Washington Post, kteří jdou po Trumpovi už přes rok jako slepice po flusu a nyní mu přímo „nadiktovali“, o čem s Putinem v Hamburku smí a nesmí mluvit. A pokud neposlechne, tak ho spolu s ostatními dozajista „sežerou“. Rozum zůstává stát.

Nicméně, k tomu summitu Trump–Putin samotnému. Je zvláštní, že jeho kritici asi mají za to, že by se lídři dvou nejmocnějších zemí světa raději vůbec neměli nikdy potkat. To je poměrně šílené vidění světa, který má být asi raději trvale rozpolcen a konflikt v něm eskalován na samou hranu možného. Přeje si to někdo normální?

Trump nicméně v každém případě hraje onoho „ouředního blba“, který pro své duševní malorolnictví není s to pochopit hodnotu rad WP a jestřábů všude vůkol, a přináší Putinovi předem hned tři „dary“ – republikáni ve Sněmovně reprezentantů zablokovali nebo alespoň zbrzdili nové sankce proti Rusku, naznačuje, že by Rusko mohlo získat zpět dva diplomatické objekty, které mu byly pod jakousi podivnou špionážní záminkou zabaveny na konci Obamovy vlády, a navrch ještě – jako na zavolanou – přišel „únik“ z jednání šéfa OSN s ministrem zahraničí USA Tillersonem, podle něhož je budoucí osud Bašára Asada plně v rukou Ruska. Jasně, teprve časem se ukáže, co všechno z toho je Trump opravdu s to prosadit, protože jeho administrativa naráží na odpor „demokratických sil“ takřka na každém kroku. A z tohoto pohledu není proto ani jisté, zda těmito „dary“ bez záručního listu Putina opravdu nadchne. A pokud ano, tak k čemu přesně? To je zatím vcelku nejasné. Počkejme si, ale obecně opravdu platí, že jejich jednání může být za současné situace vcelku zbytečným. Zatímco totiž v Kremlu mají „vertikálu moci“, v případě Bílého domu nelze zaručit, že při naplňování případných dohodnutých bodů do procesu někdo nehodí vidle. I tak to ale bude summit historický coby jejich první setkání, a současně pro mnohé i hysterický – Putinův „agent“ se totiž veřejně a bez jediné kapky studu sejde se svým řídícím důstojníkem…