Řecku akutně hrozí bankrot. Pokud se do úterka 30. června nedohodne se svými věřiteli, nebude moci splatit prostředky jednomu z nich, Mezinárodnímu měnovému fondu, které k danému dni dluží. Podaří se nakonec dohodu uzavřít, nebo ne?

Myslím, že k dohodě dojde. Nebude to ani za pět minut dvanáct, ale doslova za minutu dvanáct.

Proč myslíte?

Řecko je z ekonomického hlediska zanedbatelné. Odpovídá za méně než dvě procenta ekonomického výkonu eurozóny. Hraje však podstatnou roli z geostrategického hlediska. To je v celé té současné diskusi kolem řecké krize často opomíjený fakt.

Buďte konkrétní.

Země vydává na obranu poměrně závratné sumy. Konkrétně více než dvě procenta svého hrubého domácího produktu. Více v tomto ohledu dávají na své obranné složky ze zemí NATO pouze Spojené státy a Francie. Průměrná členská země NATO přitom dává na obranu 1,5 procenta hrubého domácího produktu a taková Česká republika ještě výrazně méně, asi jedno procento HDP. Značí to tedy, že výdaje Řecka na obranu jsou v poměru k velikosti ekonomiky o více než sto procent vyšší než výdaje České republiky na obranu.

Proč?

Geografická lokalizace Řecka z něj dělá jakousi vstupní bránu z arabského světa do Evropy. Z geostrategického hlediska je dále podstatné jeho umístění u Středozemního moře. Ne náhodou Řecko vstoupilo do NATO už v roce 1952. Nejen v době studené války představovalo důležitou předsunutou baštu Západu a potažmo Spojených států. Budou to podle všeho nyní opět Spojené státy, které se výrazně – byť spíše zákulisně – zasadí o to, aby Řecko s věřiteli dohodu uzavřelo.

Bude to tedy nakonec geostrategický zájem Spojených států, který převáží nad ekonomickými ohledy Německa, pročež se k dohodě dospěje?

Tak nějak. Nezapomeňme ale, že Německo má v Řecku také silné vojenské zájmy. Německo je po USA a Rusku třetím největším globálním vývozcem zbraní. Řecko je přitom třetím největším světovým odběratelem německých zbraní, po USA a Izraeli. A teď si představme, že by Řecko zbankrotovalo, že by se tedy citelně zvýšila pravděpodobnost jeho odchodu z eurozóny a tedy i z Evropské unie. Země se špičkovou vojenskou technikou, lokalizovaná na geostrategicky neuralgickém bodě, by se stala do značné míry bezprizorním státem, jakýmsi odpadlíkem.

Ačkoli členství v NATO by Řecku pochopitelně zůstalo, země by se i tak mohla stát poměrně nevyzpytatelným jazýčkem na vahách na geopolitické šachovnici. Představme se třeba finanční pomoc Moskvy nebo Pekingu, umocněme ji náladou v řecké, náhle „odpadlické“ společnosti, náladou plnou frustrací a zloby, a dostáváme třaskavý koktejl. To vše v čase, kdy „kousek vedle“ mobilizují své síly fanatici Islámského státu. Když říkám „kousek vedle“, myslím to s nadsázkou, ale ne zas tak velkou, vždyť Řecko a Islámský stát od sebe dělí jediný stát – Turecko.